Loni psala o mateřské pauze, době bez závodů, ale také výzvě na letošní sezónu. Letos má na kontě 7 vítězství na českých pohárech MTBO, z toho jeden titul z MČR na longu. O podivné sezóně ve sloupku reprezentanta píše Martina Tichovská!

Na letošní sezónu jsem se moc těšila. Motivací mi byl návrat k závodění po mateřské pauze a to navíc na domácím světovém šampionátu. Bohužel pandemie mi v březnu poněkud překazila plány. Nemohli jsme odcestovat na klasické jarní objemové soustřední do tepla a nikdo nevěděl, jaké závody se vlastně letos uskuteční. Jelikož patřím mezi lidi, kteří musí mít ke kvalitnímu tréninku jasný cíl a motivaci, moje tréninkové nadšení začalo trošku upadat. Samozřejmě, že jsem jezdila na kole, ale pouze tréninky typu vyjížděk středního charakteru, které mi nedávaly nic moc do vytrvalosti ani do rychlosti. Prostě takový standartní udržovací režim. K tomu se navíc přidaly zdravotní problémy a nutnost vynechat první závody českého poháru v červnu.

Začátkem prázdnin svitla naděje, že by se mohly šampionáty přeci jen uskutečnit v září a říjnu v náhradních terénech. Zajásala jsem a najela jsem na svůj každoroční tréninkový dril. Šlo to sice ztuha, na prázdninových závodech ČP jsem ještě cítila, že to není úplně ono, ale forma směřovala snad správným směrem. V půlce srpna však padl konečný verdikt – žádné mezinárodní akce letos nebudou. Na jednu stranu jsem cítila zklamání, na stranu druhou se mi trochu ulevilo. Má příprava nebyla ideální a navíc závodit o tituly při neúčasti některých států z důvodu karantény by mi asi nedělalo radost.

Alespoň jedno pozitivum pro mě tento podivný rok má. Mám po posledních závodech ČP v MTBO a sérií 5 vítězství v podzimní části jsem si zajistila celkové prvenství. Tudíž mohu s úsměvem říct: „Jsem zpět a těším se na příští, doufejme, že už normální, MTBO sezónu 🙂 “.

Martina Tichovská