Sloupek reprezentanta: Martin Kanta

od | 17. 3. 2023 | MTBO, Sloupek reprezentanta

Právě sedím v Portugalsku u bazénu, je teplo jako blázen, mám rest day, začíná mě zase bolet v krku a už jsem po pěti dnech ježdění na kole pěkně vyčichlej. Jo a plodím sloupek pro O-News.” Nejen o tom v dnešním sloupku reprezentanta Martina Kanty.

Minulá sezóna mi připadala nepříjemně roztahaná. První velká akce byla v Litvě v květnu, která se mi shodou blbých okolností nevyvedla tak, jak jsem si představoval (doufal jsem totiž v nejvyšší stupně vítězů, státní hymnu a všeobecné uznání), bylo z toho deváté místo na longu a stres z cestování po Evropě (byl jsem na Erasmu v Portugalsku a cestoval jsem sám letadlem). V Portugalsku jsem do toho bušil, co to dalo, a myslím si, že jsem formu měl velice slušnou. Jenže jsem se vracel z Erasmu autem, cesta zabrala přes týden díky poflakování se po neuvěřitelných Pyrenejích. Po příjezdu do Čech jsem měl dva týdny do odjezdu na MS ve Švédsku. Myslím, že jsem zrovna svou cestou z Erasmu minul ten týden, kdy jsem do toho měl nejvíc šlapat a na MS mi pak něco v nohách chybělo. Nejezdilo se mi ve Švédsku vůbec dobře. Nejlepší mé umístění bylo sedmé místo na sprintu za hvězdným Kryštofem, který závod vyhrál, Vojtou Stránským, který vybojoval luxusní druhé místo, a Hášou, který se vůbec nemusel stydět za své čtvrté místo. Z kluků jsem dokončil závod jako první a dlouho jsem byl s výsledkem velmi spokojený, jak se to ale přede mnou začalo štosovat, tak má radost a spokojenost začala ustupovat, myslím že bych byl býval spokojenější někde na chvostu, než tak blízko velké bedně.

Po MS ve Švédsku jsem se okamžitě přesunul na Botas a zjistil jsem, že mě neskutečně baví běhat po lese (účast na OB závodě asi po 5 letech). Zbytek prázdnin jsem tak nějak proflákal a jen si užíval, až jsem si připadal nepatřičně, že se tak moc flákám, ale zbyly prachy z Erasmu, no. Chuť do trénování na svěťák v Bulharsku spíš nebyla, než že byla. O to víc mě překvapil parádní výsledek na sprintu, kde jsem ukořistil třetí příčku a radoval jsem se jak malej. Existuje video z vyhlášení, kde se jenom blbě tlemím a hodně mávám rukou nad hlavou. To byl konec září.

Návrat z Erasmu v Pyrenejích, první kámen úrazu (zdroj: archiv Martina Kanty)

Zimní semestr jsem měl zkrácený a ještě k tomu s minimem předmětů, jelikož mí spolužáci psali diplomky. Do Vánoc jsem krom mnoha příležitostí otestovat játra a všeobecné prokrastinaci ještě stihl objemovo-lezecké soustředění ve Španělsku s partou lezců, kteří ve mně snad už odbourali strach z odskočení si do lana a taky jsem si parádně zajezdil na horském kole. Denní rutina vypadala asi tak, že jsem ráno naložil horáka do auta, vylezl pár cest a pak se z kopců vracel na ubytování k moři. To mě hodně těšilo.

Po Vánocích jsem konečně překecal svého vedoucího na diplomovou práci, aby mi dohodil nějaký projekt a já si mohl vydělat nějakej peníz. Dál jsem brousil hrany kombinací zábavných akcí a družení se s přáteli, začal jsem do toho i trénovat na kole a cítil jsem se po všech stránkách skvěle. Před začátkem semestru jsem ještě vyrazil na zájezd do Chorvatska, který byl kritický. Chtěl jsem před odjezdem stihnout ještě objemový trénink, jenže počasí bylo ultra-debilní a já hrozivě prochladl. Zájezd s názvem Hledání slunce pro mě skončil třetí den, kdy už jsem nebyl schopný ničeho. Po dvou týdnech se mé zdraví začínalo už lepšit a já se chystal, že se začnu opět vracet do starých kolejí. Po doporučení osobního lékaře Martina Kanty staršího jsem se zašel ještě nechat vyšetřit a zjistilo se, že jsem měl zvětšené ledviny a slezinu. Vše nasvědčovalo tomu, že mám mononukleózu, což se nakonec dalšími testy nepotvrdilo. Takže vůbec nevím, co všechno můžu anebo nemůžu dělat. Osobní lékař ale zastává názor, že se mám určitě vyvarovat alkoholu a zvýšené zátěži.

Na světovém šampionátu (foto: @gylars, WMTBOC 2022)

Každopádně jsem nelenil, začal jsem spolupracovat na dalších projektech s vedoucím diplomové práce, naučil se s všemožným elektrickým nářadím, které je potřebné pro výrobu a instalaci komponentů pro přírodní čistírnu odpadních vod. Při čemž jsem zjistil že dokážu být poměrně manuálně zručný a že mě to fakt baví. Při jedné návštěvě Lidlu jsem si dokonce koupil flexu, která se mi nyní válí pod postelí, ale už je pro ní připraven projekt do kterého jsem celý lačný se pustit. Spolubydlící Bořek pro mou flexu má velké nepochopení. Nerozumí tomu, že jsem ochotný vyhodit prachy za něco, co se mi válí pod postelí a nejsem ochotný přispět na kávovar. Ale za mě je prostě lepší flexa pod postelí, než kávovar na lince.

No, takže jsem v Portugalsku, natrénováno nemám, dobře se mi nejezdí, cítím, že mám limity, ME v Portugalsku je spíše nepravděpodobné. Už se pěkně zatáhlo, začala bejt trochu zima, v průběhu psaní článku jsme s Honzou Vackem stihli namíchat elixír z medu a cibule pro můj krk, dále jsme pokořili nejvyšší vrchol v okolí (místní vodárnu). Terény jsou zde hezké. Zájezd zde vypadá jako výcvik mladých instalatérů, jelikož v místní vodě plave nějaký sajrajt a ucpává všechny možný filtry. Už nám vytekly dvě pračky, jedna pračka měla odtok z pračky zaústěn do pračky a druhá pračka se neplnila vodou, tak ji Kryštof začal opravovat až voda začala téct na podlahu.

Vacky s Hášou a pračkou (foto: Vendula Musilová)

Vyhlídky na nadcházející sezónu jsou takové, že budu šetřit játra a doufat že mi zdraví umožní se včas připravit na MS, které se letos koná v Jičíně. #roadtoJicin

Martin Kanta

1 komentář

  1. Avatar

    A co ta kobra?

    Odpovědět

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 18. 4. 2024
a svátek má Valérie.