Univerziáda měla být pro mnohé akademiky vrcholem sezóny v LOB. Po jejím zrušení se do hledáčku dostalo samozřejmě domácí Akademické MS. Jednou ze závodnic byla také Markéta Firešová, která vám v dnešním sloupku reprezentanta “akádu” přiblíží.

Letos to s mojí akademickou LOB sezónou vypadalo nadějně. Odjela jsem na Erasmus do Lublaně, kde jsem to měla hoďku od tunelu se sněhem a poměrně brzo na podzim i od venkovních vysněžených tratí. Takže bylo jasný, že podmínky na natrénování na prosincovou Univerziádu budu mít o dost lepší než v Brně a taky jsem se toho snažila co nejvíc využít. Pak se ale Univerziáda zrušila a přišel leden, covid a zkouškový, což mě trošku poslalo ke dnu a začala jsem se bát, že se na domácím akademickým MS tak akorát ztrapním. Po prvním závodě jsem ale zažívala takovou euforii z krásy tohoto sportu, že jsem věděla, že své účasti litovat nebudu.

Ale hezky popořádku… začalo to už víkendem lobů v Rýmařově, kam jsem kromě klasické Dobřichovické sestavy vzali i Ericu – novou švédskou posilu našeho týmu. Chtěli jsme jí ukázat, jaký máme u nás krásný lyžování. Až na to, že vůbec. Dopo jsme se plácali na Nové Vsi mezi jehličím a šiškami, odpo na MČR ve sprintu jsme běhali po hlíně lesem s lyžema na nohách přes klacky, přes kořeny. Docela #wtfLOB, jestli to takhle vypadá i v těch Krůšných, tak to teda bude pěknej trapas.

Když jsme dojeli do Jáchymova (dějiště letošního Akademického MS v LOB), tak jsme si moc neoddychli – po sněhu ani památka. Na modelu hnusná přemrzlá krusta posypaná jehličím a šiškama, všichni si zkoušeli fikat klasikou do kopce. Pak se ale stal zázrak a přes noc se závodní prostor změnil v bílou pohádku. Ta krustička tam ale zůstala, takže se vytvořil ideální podklad pro fikání. Pořadatelé možná byli trochu smutní, že jsme tolik neocenili jejich krásnou hustou síť skůtrovek, ale závodníci byli nadšení. Když jsem dojela do cíle sprintu, fakt mi bylo líto, že to ještě nepokračuje a uvědomila jsem si, že prostě #LOBislajf.

V podobném stylu probíhal celý šampionát. Akorát při stíhačce jsem si uvědomila, že jsem fakt marná na finiši a při sprintových štafetách, že jsem fakt marná na zandávání mapy do mapníku za jízdy, protože pádem u map u mýho prvního úseku jsem totálně pohřbila Nagánův skvěle rozjetej závod. S každým dalším kolem jsem se ale naštěstí zlepšovala a na hromaďák jsem už radši zvolila mega dobrou taktiku Švýcarek „když ti nestačí 2 ruce použij zuby“.

Rest day (24. 2.) jsme strávili čekováním zpráv, který jsme proložili projetím se na prosluněných pláních v Abertamech a nakupováním barviček (kromě červené, bílé a modré samozřejmě i žlutá). Než jsme se odhodlali zeptat Rusů na jejich názor (normálně se s nima moc nebavíme, ale den předtím jsem se s jedním skamarádila, když jsem mu na večeři vysvětlovala, co je to knedlík), odletěli domů, dokud to šlo. Čímž bylo jasný, že si v závěrečném hromaďáku všichni můžeme zajet o dost lepší výsledek než obvykle. A mně se podařilo zajet vysněnej výsledek ve dvacítce, až na to, že ne úplně tak jak jsem si představovala, když jsem udělala chybu na jedničku a hromaďák se mi tak změnil v individuální závod. Byla to ale krásná tečka za moc povedeným Mistrovstvím, za které pořadatelům a celému našemu týmu moc děkuji!

To je ode mě vše, už vám chci jenom vzkázat ať se máte krásně, nehejtujte loby, nebuďte moc smutní a místo koukání do mobilu radši běžte pomoct naložit nějakej vlak nebo roztřídit sklad se spacákama a plínkama 😊.

Markéta Firešová