9 vteřin od medaile, 4. místo na longu, 5. místo na middlu a skvělý šampionát pro juniora Marka Štěrbu, závodníka Slovanu Karlovy Vary. Pohodlně se usaďte a vychutnejte si reportáž z MS v dnešním sloupku reprezentanta.

Ahoj! Dnes bych vám skrze můj sloupek chtěl ukázat, jak to vypadalo a fungovalo na letošním Juniorském MS ve finském Kemi. Sraz jsme měli na letišti v Berlíně v sobotu 12. 4., kde jsme se sešli všichni dorostenečtí, juniorští i dospělí reprezentanti a členové realizačních týmu. Odbavili jsme se, a pak nás čekaly celkem dva lety přes Stockholm až do Švédské Luleå, kde jsme si na letišti vypůjčili mikrobusy. Cesta z letiště přes hranice do Finska trvala ještě 2 hodiny. Krátce před půlnocí jsme dorazili na ubytování – Motel Käpylä. Nenechte se zmást názvem, ubytování bylo velmi příjemné. Bydleli jsme na dvoulůžkových pokojích a k jídlu jsme měli plnou penzi ve formě bufetu. Jídla bylo vždycky dost a většinou jsme si celkem pochutnali. Třeba teď už dokážeme rozlišit lososa na divoko od lososa po finsku popř. po skandinávsku. Perličkou byla rybí polévka z lososa. Pro případ doplnění cukrů před longem jsme hned vedle ubytování asi 50 metrů měli obrovský supermarket. Druhý den ráno po snídani jsme se jeli lehce projet po náročné cestě a ochutnat finský sníh a místní běžecké tratě. Počasí nám přálo, a tak došlo i na pár nutných fotek na instagramy a facebooky . Třetí den byl ve znamení masivního testování lyží a odpoledne nás čekal konečně první oficiální mapový trénink – model. Na tréninku jsme si vyzkoušeli, jak vypadají najeté trasy, jak vypadají najetí skandinávští soupeři, pak lehké zapracování a jiné rituály. Večer nás už čekala jen porada a pořádně se vyválcovat a protáhnout. Myslím, že jakmile skončila předzávodní porada, byla z nás všech cítit lehká nervozita a zároveň obrovské natěšení, že konečně nastal okamžik, na který jsme celý rok tak usilovně trénovali…….

Morning! Vstaneme, rozklušeme, nasnídáme, rozválcujeme a pustíme naše oblíbené předzávodní songy. A jdeme na to. Dorazili jsme na shromaždiště, vyslechli si poslední pokyny, ještě si na rychlo vybrali svoje finální lyže a už jsme se věnovali jen výkonu. Nikdy se ale nevyhnete předzávodní nervozitě. Můžete ji maximálně tlumit, ale vždy tam je. Odstartoval jsem……. Po lehčí ztrátě na 1. kontrolu, kde jsem spadl v čárce, jsem se do závodu rychle dostal, šlo to v pořádku a dlouho jsem si držel top 6. Bohužel jsem se nevyvaroval dvouchybě na kontrolu 7 a 8, kdy jsem lehce přejel jednu odbočku a poté jsem se zamotal ve spleti čárek. Naštestí jsem se vynořil kousek od další kontroly, ale naneštěstí jsem ve zmatku rychle sjel kus zbytečného sjezdu a musel se pak vracet. S 16. místem jsem nebyl spokojený. Řekl jsem si, že takhle to nepůjde.

Druhý den, jsem zapomněl na frustraci ze sprintu, protože mě čekala má nejsilnější disciplína, což je middle. Rozhodl jsem se, že to vezmu za opačný konec a úplně jsem změnil svou taktiku. To se povedlo a byl jsem schopný i v těch nejtěžších pasážích předvést výkon, za který jsem opravdu spokojený. 5. místo prvním rokem na JMS. Můj tajný cíl byl dostat se do top 10, ale tohle byla jiná paráda. Na medaili mi chybělo 9 vteřin. Zpětně jsem samozřejmě našel pár míst, kde jsem o těch 9 vteřinek přišel, každopádně mě to nemrzelo. Odjel jsem si perfektní závod, hrozně mě to bavilo a to pro mě bylo to nejdůležitější.

Ve čtvrtek jsme se dočkali zaslouženého dne volna, který jsme si s klukama parádně užili. Byly jsme se projet na tréninkové mapě, užívali si stále ještě slunečného počasí a pro uvolnění mysli před zbytkem závodů jsme projeli naše už rituální filmy. Večer jsme si s klukama došli do supermarketu koupit pořádnej flák masa, abychom se před longem pořádně najedli. Tušili jsme,že zítřejších 19,2 km na lososa ujet nepůjde… Zbytek večera jsme strávili připevňováním gelů na mapníky a mícháním všelijakých lektvarů na občerstvovačku.

Long. Královská disciplína, která je rozhodně nejnáročnější. Hodně jsem se na ní těšil. S Vojtou Peňázem jsme měli štěstí, protože nás nalosovali hned vedle sebe na startu v první řadě. Takže šance, že si hole při hromadném startu zlámeme navzájem, byla celkem vysoká. Atmosféra těsně před startem by se dala krájet, jak byla hustá. Odstartovali jsme a hned na začátku nás čekal celkem velký kopec. Jelo se opravdu hodně tělo na tělo a bylo to dost o nervech. Zhruba v půlce prvního kola se už pole rozrthalo natolik, že jsem jel sám. Nikdo přede mnou, nikdo za mnou, jen sem tam jsem se potkal se závodníkem z jiné kategorie, výjimečně s mým soupeřem, který ale většinou jel v protisměru… O průběžném umístění jsem věděl z průjezdu do dalšího kola . Postupně se přede mě vyhoupl Olle Jaama z Estonska, který měl v druhém kole rychlejší varianty. Já je měl zas v prvním. Na průjezdu do posledního kola jsem si po sebrání mapy všiml malé skupinky vjíždějící na stadion, která mě pronásledovala. Naštěstí jsem 4. místo uhájil a v cíli jsem padl totálně vyčerpaný. Chvilku mi bylo líto brambory, ale s vědomím, že už konečně můžu zastavit a mám to dnes za sebou jsem se s tím brzy spokojil. Vždyť 4. na JMS juniorů byl naposledy Vodr, můj velký vzor v roce 1996! Třešničkou na dortu bylo, když se v cíli na 7. místě objevil Vojta. Stál jsem tam a radoval se, že si zajel tak úžasný výsledek. Společně jsem se obejmuli a řekli si, jak moc jsme oba štastní.

Štafety jsou úžasná záležitost. Vždy je atmosféra plná týmového nadšení, malují se vlajky na tváře a nikdo nechce zklamat ostatní. S klukama jsme probrali hlavní, zásadní, poslední taktiky a šli do toho s vervou a odhodláním urvat co nejlepší výsledek a potěšit Peciše (trenéra Honzu Pecku, pozn. red.). Myslím, že jsme všichni podali solidní výkon, neudělali jsme žádnou ostudu, nikdo nějak zásadně nechyboval, a tak jsme si mohli dojít na závěr šampionátu společně pro diplom za 5.místo.

Celý šampionát byl nadmíru povedený, o banketu psát raději nebudu… To si musí každý prožít osobně . Užili jsme si spoustu srandy a posbírali hodně zkušeností a motivací do další práce. Každý z nás si veze domů nějaké pěkné umístění, hodnocení určitě napíše náš šéftrenér, ale troufám si říct, že bude pozitivní. Díky celému týmu a už teď se těšíme snad už ani ne za rok do Madony!

Marek Štěrba