V týdnu skončilo Mistrovství Evropy v LOB, které proběhlo v tureckém středisku Sarikamis. Lenka Mechlová na šampionátu zazářila. Hned ve dvou individuálních závodech se probojovala do TOP 10, když dvakrát skončila na 8. místě. Další dva výsledky v nejlepší desítce přidala s Jakubem Škodou ve sprintové smíšené štafetě a s Petrou Hančovou a Johankou Šimkovou v závěrečných štafetách. O tom všem, ale také i o cestě, stravě i dalších zajímavostech sepsala Lenka Sloupek reprezentanta.

Ještě 23 hodin před startem prvního závodu jsme neměli jistotu, že se dostaneme do centra závodů včas. Původně jsme měli s přehledem dorazit o den dříve již na model, ale kvůli technickým problémům s letadlem jsme byli nuceni opustit Prahu až o den později. Naštěstí byl druhý pokus o odlet úspěšný a do Sarikamiş jsme přijeli v půl desáté večer, 13 hodin před startem prvního závodu.

Lenka po dojezdu klasiky, kde skončila na 8. místě. Foto: ESOC 2019.

Z cestování tak máme spoustu zážitků a naše mlsné jazýčky si taky přišly na své. V Praze v hotelu o nás bylo skvěle postaráno. Protože jsme potřebovali přebýt smutek ze zrušeného letu a zároveň jsme se báli, že v Turecku už se tak královsky nenajíme, na večeři i na snídani jsme si pochutnali na všem, co se do nás vešlo. Šok pak přišel hned na první snídani v Turecku, kde jsme měli na výběr z mnoha dobrot, naštěstí i nám známých jídel, jako jsou kaše, sýry, vejce a další. Ještě větší šok přišel na obědě, kde kromě pár hlavních jídel, které jsme si mohli jakkoli nakombinovat, bylo na výběr odhadem z třiceti různých salátů a dvaceti různých moučníků. Není divu, že jsme si u stolu poseděli vždy přibližně hodinu. Ale dost už o jídle, kvůli němu jsme do Turecka nepřijeli. 😀

Momentka ze startu klasické trati. Foto: ESOC 2019.

Během šesti dnů jsme absolvovali pět závodů. Terén byl přesně takový, jaký jsme ho očekávali. Pořadatelé připravili hustou síť úzkých stop (skútrovek) nejen v ploché části kasáren, ale i v kopcích. Tam jsme se trápili, když jsme funěli nahoru, nebo měli hrůzu v očích, když jsme měli sjíždět dolů. Většina stop ale byla velmi pěkná a bezpečná a sklouzli jsme se také po širokých stopách (rolbovkách). Všechny připravené tratě byly díky nepravidelné síti stop a členitému terénu zajímavé a velké převýšení v kombinaci s nadmořskou výškou (nad 2100 m.n.m.) znamenalo vysoké nároky na fyzickou připravenost závodníků. V cíli téměř všech závodů jsem měla problém popadnout dech, což se mi běžně nestává.

S Jakubem Škodou. V redukovaném pořadí vybojovali ve sprintových smíšených štafetách 7. místo. Foto: Jana Kuncová.

Myslím, že nám Turci připravili hezké závody, organizace až na některé maličkosti klapala dobře. Škoda jen, že jsem závodila pod zkomoleným jménem (Melchova) a že mě ve sprintu omylem nenalosovali do pink grupy.
Z Turecka sice nevezeme žádnou medaili, ale za předvedené výkony se vůbec nemusíme stydět. Naše jména se mezi těmi známými ve výsledkové listině rozhodně neztratila. Někteří z nás si vylepšili své dosavadní nejlepší osobní umístění v nejedné disciplíně.
Jak jsem se svými výkony spokojená já? Loni v Bulharsku jsem se Mistrovství Evropy v LOB účastnila poprvé a probojovala jsem se jednou do TOP10 (9. místo na longu). Letos při druhé účasti na ME LOB jsem si umístění nejen o jednu příčku vylepšila, ale byla jsem schopná se do TOP10 protlačit dvakrát (8. místo na middlu i na longu). Ze svých výkonů mám velkou radost a těším se na svou první účast na Mistrovství světa, které se bude konat 19.-24.3. ve Švédsku. Držte palce!

Český tým na ME v Turecku. Foto: Jana Kuncová.