“Sloupek reprezentanta na volné téma není zrovna mou nejsilnější stránkou, nicméně se tu pokusím sepsat pár svých myšlenek a třeba to někoho inspiruje, odradí, namotivuje, pobouří, kdo ví. Žádná reakce není špatná, protože každý jsme jedinečný a každý si musí najít tu svou cestu.” Sloupek reprezentantky Karolíny Kettner je na stole, příjemné čtení.

Nebude to vyprávění o světovém poháru ve Švýcarsku, kam jsem se jako náhradník nakonec podívala, nebude to ani o naběhaných kilometrech, nebo o bolístkách. To už bylo ve sloupku reprezentanta zmíněno nesčetněkrát. Život je boj, kdy nedostaneme nic zadarmo. A pokud dostaneme, tak si toho většinou ani dostatečně nevážíme. Pro úspěch a výsledky musíme obětovat hodně… Stovky a tisíce naběhaných kilometrů, hodiny věnované regeneraci, aby právě ty bolístky nepřišly, ale také nás čeká mnoho rozhodování mezi tréninkem a zábavou, či prací.

Pokud bych měla ve stručnosti sepsat, co popisuje mou cestu reprezentací, tak je to píle, vytrvalost, bojovnost a síla nevzdávat se, i když ve vás nikdo nevěří. Já neměla to štěstí, abych proplula bez většího zadrncání z juniorů mezi dospělé a jezdila po různých akcích na zkušenou jakožto mladá naděje, která bude mít zářnou budoucnost. Komu se tato cesta v juniorech otevírá a chce něčeho v OB dosáhnout, využijte ji, protože jakmile svou šanci propásnete, je mnohem těžší se do týmu dostat později. A neberte to jako samozřejmost, ale jako výzvu, a hlavně s pokorou. Později už to není o tom, že dostanete šanci jako nezkušený mlaďák, ale už musíte dokazovat, že na to máte, a to nejen sem tam, ale na každém závodě.

Druhým tématem, které mě asi jako jednu z mála z týmu vystihuje je skloubení práce na plný úvazek a tréninku. Pokud chcete být top světový běžec, tak tato kombinace v dnešní době asi není možná. Musíte sportu obětovat mnohem více než „jen“ volný čas po práci. Já chtěla být dobrá a vyhrávat, ale zároveň jsem byla a stále jsem i cílevědomá v práci. Baví mě se dále rozvíjet, učit se nové věci, mít zodpovědnost, přispívat svými myšlenkami a nechávat za sebou nějakou přidanou hodnotu. Jsem jeden z těch šťastlivců, který má v práci skvělý a podporující tým. Mám možnost pracovat téměř z jakéhokoli místa na světě, nebo si vzít dovolenou ze dne na den, když mě náhodou povolají na svěťák. Ale ten čas! To je jedna z mála věcí, které je vždy nedostatek a v té práci ho prostě strávit musíte. I má práce je možná něco, na co bylo nahlíženo jako na černý puntík. Jako na věc, která říká „ta tomu nedává vše“. Ale bylo to mé rozhodnutí, má cesta, kterou jsem si zvolila. Nebyla jednoduchá, ale má, a když se otočím, tak nelituji.

A to je i hlavní message, kterou bych zakončila své povídání. Ať už volíte jakkoli, přála bych každému, aby, když se ohlédne zpátky, si řekl: „Jo, jsem spokojený a nelituji.“

Velké díky patří všem, kteří mě během mé cesty jakkoli podpořili a byli tu pro mě, když jsem to potřebovala!

Karolína Kettner