V neděli skončilo MS v LOBu, které hostilo letos Švédsko. My jsme poprosili jednu z reprezentantek, Johanku Šimkovou, aby nás vzala do zákulisí této akce. Ta byla hned v úvodním závodě, klasické trati, na pěkném 17. místě, v další závodech na začátku třetí desítky. Příjemné čtení!

A přece jsme se dočkali. Po dvou letech byl největší LOBácký svátek, mistrovství světa, zpátky. Předchozí dvě MS (Norsko, Ruska) nasadila laťku hodně vysoko – kvalitou závodů i výsledky našeho týmu. Vždyť na obou mistrovstvích se podařilo vyjet placku ve štafetách a v Rusku jsme vybojovali nečekaně mnoho TOP10 umístění. Jaký bude letošní šampionát a jak se nám bude dařit? Tyhle otázky si kladl nejeden z nás.

Noční výhled z ubytování českých reprezentantů. Foto: Johanka Šimková.

Odjezd na mistrovství jsme po zkušenosti z ME nepodcenili a dorazili do Piteå pět dnů před prvním závodem. Chtěli jsme využít luxusních LOB tréninků v nedalekém Älvsbynu, abychom si zafixovali klíčovou závodní rutinu: rychle a bez chyb. To první se moc nepovedlo. Během týdne napadl víc než metr sněhu a pořadatelé stáhli všechny skútry z okolí do závodního prostoru, aby zvládli upravit tratě. My tedy absolvovali poslední „rychlé“ tréninky v neskutečně bohaté sítí skútrovek v několika cm/dm hlubočáčku. Jako mentální příprava super. A tu jsme zúročili hned v prvním závodě. Neobvykle se začínalo klasikou. Směrné časy vítězů 95 minut pro muže i (nově) ženy. Že tam budeme všichni přes dvě hodiny asi nikdo nečekal. Tove Alexandersson vyhrála o neskutečných 7 minut a stejně si v lese pobyla o 13 minut déle, než byl směrný čas. I tak nám závod utekl poměrně rychle. Co postup, to volba. Téměř celý závod v čárkách, prostě severská lambáda. Závod nebyl mapově nikterak těžký, rozhodovala fyzická připravenost a schopnost udržet koncentraci déle než obvykle.

Trénink českých reprezentantů v blízkosti ubytování. Foto: Johanka Šimková.

Po nejdelším závodě následoval ten nejkratší – sprint (sprintové štafety byly z programu letos vyřazeny). Při pohledu na parametry jsme čekali další závod s „lehce“ překročenými časy vítězů, ale tentokrát jsme se mýlili. Sprint nebyl v technicky záludných čárkách, měl podobu těžšího hladkého závodů z velké části po plných. Aby byl závod ještě jednodušší, z karantény bylo vidět skoro 50% trati. Asi jediná věc, která se pořadatelům moc nepovedla. Trať nejvíce sedla Kubovi, který si jel pro desítku. Bohužel o ni kvůli pádu těsně před cílem o 3 vteřinky přišel. Po dni volna následoval middle s hromadným startem. Pořadatelé byli tajemní jak hrad v Karpatech, ale na nás si nepřišli. Start s výjezdem horní části sjezdovky a tratích namotaných na vrcholku kopce jsme správně odhadli. Závod nám sedl, skoro všichni jsme si vyjeli nejvíce WRE bodů v životě a Leňa dojela na krásném 10.místě! Kdo neviděl, doporučuji shlédnout záznam ze závodu. Hezčí LOB stream jsem ještě neviděla, klobouček dolů.

Johanka na trati při závodě štafet. Foto: Sven Alexandersson.

Šampionát byl tradičně završen štafetami. Krásný technický závod v čárkách s poctivým farstováním. Medaili jsme tentokrát bohužel nevybojovali, ale věřím, že jsme pro to všichni udělali maximum. Večer jsme si po dlouhé sezóně dopřáli trochu té společenské zábavy a v pět ráno sedli do aut směr letiště. Namlsaný fanoušek může být zklamán, že z toho letos byla jen jedna desítka. Věřte, že my se snažili. Ono je ke krásnému výsledku potřeba i trochu toho štěstíčka. Kubu o něj připravil pád, mně například ztracený čip v závěrečné části middlu. Aspoň máme motivaci do dalších sezón.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat všem partnerům (Atomic, Enervit, Swix, Garmin, Jyri,…) a servisnímu týmu za podporu. Od Radka jsme měli super připravené lyže, Janča dokázala udržet naše těla pohromadě, Ivoš se postaral o věčně hladové žaludky a Richo to zvládl všechno dohromady ukočírovat. Děkujeme a odpočinku skol.

Johanka Šimková

Na banket se čeští reprezentanti také dobře přichystali. Foto: archiv autorky.