“Na chvilku si odskočím od učení na maturitu…” Proč? Je tu pátek a s ním sloupek reprezentanta! Dnes od Jiřího Dondy, který se skvěle představil na juniorských závodech v Rumunsku.

Na chvilku si odskočím od „učení na maturitu“ a zkusím sepsat nějaký ten sloupek. Každý rok se najde někdo kdo si stěžuje na to, jak se musí učit na maturitu, jak to ale s přehledem zvládá kombinovat s tréninkem a že to vlastně nic není, že se člověk nesmí moc stresovat a nakonec všem popřeje hodně štěstí. Teď přišla řada na mě, takže (originální úvod) se pohodlně usaďte, udělejte si čaj nebo kávu a přeji příjemné čtení.

Přípravy celkově se mi daří perfektně, vlastně, tréninková příprava se mi daří perfektně. S přípravou na „zkoušku dospělosti“, jak je tomu někdy nesmyslně nazýváno, to už tak perfektní není, to bych napsal něco jako „přípravy na maturitu se mi daří dostatečně.“ Od září jsem se na ústní část maturity ani jednou neučil, ale tréninky se mi daří absolvovat pravidelně, svědomitě a s odhodláním. Ta hromada volného času by se přeci měla využít nějak smysluplně 😛

Můj přístup asi není ideální, je to druhý extrém oproti hroucení se a propadání depresím. Vlak zlaté střední cesty, kdy se student šprtá od ledna hezky postupně a s klidem, mi už v lednu ujel, a tak nezbylo nic než na chvilku odložit zábavu a všechno drtit týden předem. Ovšem s klidnou hlavou a silným flegma, protože „to prostě nějak dopadne.“ Učící plán jsem si sestavoval mnohokrát. Všechno přesně na sekundy připravené, ale pořád stručně a jasně: nějak nebyl čas.

Ještě celé druhé pololetí jsme ve škole psali nějaké testy a zpracovávali „referáty“, abychom mohli být klasifikováni. Každý den jsem vyčerpaný přišel domů, se zbytky energie odběhl trénink a do večera psal úkoly na další den. Po ukončení naší docházky jsme už sice úkoly neměli, avšak blížil se mi didakťák z matiky, kde jsem potřeboval pár věcí dohnat, takže jsem celý svatý týden počítal a na další učení čas i nadále chyběl. Snažím se dělat věci trochu neobvykle, takže jsem ihned po napsání didakťáku z češtiny (den po matice) sedl na bus a jel s širokou skupinou juniorské reprezentace na soustředění do Rumunska. Bylo to jako vždycky super, dokonce se mi podařilo vyklikat si celkové třetí místo v třídenních závodech, což je pro můj trénink vzhledem k nadcházejícím závodům dobrý odraz. (Na vyhlášení totiž po komplikaci s ukradenou kontrolou na sprintu špatně sečetli časy a vyhlásili na třetím místě orienťáka z Izraeli.) Bohužel únava a nechuť mi opět nedovolily trénovat i vědomostně. 

Takto má strastiplná cesta za maturitou pokračuje doteď. Hned druhý den po příjezdu z Rumunska jsem se totiž s mými dobrými přáteli gmokáčky (rozuměj Vít Č. Čech a Martin K. Kabát) odebral na společensko-vědomostně-sportovní minisoustředění za naším novým oddílem ve švédském Göteborgu. Momentálně se opět neučím, jelikož píši o tom, jak se neučím, a zároveň se pomalu chystáme na dopolední trénink.

Čas mi pomalu ale jistě protéká mezi prsty, ale já stále věřím, že můj čas učení ještě přijde, i kdyby to měli být jen ty tři dny po tom, co se vrátíme ze Švédska.

Všem přeju hodně sil a štěstí!

Jirka Donda