Jan Svoboda, zkušený český reprezentant v MTBO závodící za SNS Smržovka a zlatý medailista z MS 2013 v Estonsku, popisuje v dnešním díle Sloupku reprezentanta jeho vánoční trénování, kde nechybělo odlovení vánočních stromečků, hokejový match, ale ani stovky kilometrů na kole i na lyžích. 

Vánoční trénování aneb Tour vánočních stromečků

Starou tréninkovou sezónu vždy končím 31.10. a novou 1.11. začínám. Na nějaká ta velká volna si nikdy moc nepotrpím. To je prostě tak, když má člověk závislost na radosti z pohybu. Jasně, při tom podzimu je to převážně o tom, jak v pohodovém tempu dohnat resty a podívat se na traily nebo na místa, kam se při přípravě v závodní sezóně se zrcadlem nebo kamerkou nepodívám. Prosincové objemy pak probíhají v podobném duchu, výběr směru tak probíhá stylem kam si zajet na výlet a ne hledáním, který kopce ohoblovat nebo které dlouhé roviny zvalchovat v tempu. Navíc vánoční volno krom spousty večírků vyloženě vybízí k nastřádání pořádných trénink / hodin.

Noční vyjížďka s cílem hledání vánočních stromečků. Foto: archiv Jana Svobody

Letos si to zima u nás v Jizerkách nastoupila „jak zamlada“ a na lyže se dalo vyrazit už na začátku prosince. Nelenil jsem a hned při úvodním víkendu jsem si při „mladické nerozvážnosti“ zlomil žebro. Jedu si po Knížecí a koukám, že vedle stop je zmrzlá boule, tak že si skočím. Ale jelikož jsem na poprvé pořádně neodlepil, musel jsem pokus ještě
jednou opakovat a ve větší rychlosti. To už ale zřejmě vinou prvního průjezdu podložka poněkud změkla a já hodil zapíchnutého nedotočeného půl Rittbergra navíc v horizontální ose s dopadem bokem na mou karbonovou hůl …no to jsem ale vůl! Hůlka na čtyři kusy a žebro mě parádně trápí už měsíc a půl. Po čtrnácti dnech bolestí přerušovaného spaní jsem se odhodlal k návštěvě oblíbeného chirurga (kterému s přáteli říkáme komorně řezník) a ten mi zlomeninu potvrdil. Ale u žebra je to jedno, bolí stejně jestli je naražené nebo zlomené, nic se s tím dělat nedá a poslední doporučení znělo, že když prý budu chtít jít na běžky, mám si nejdřív vzít Brufen (c:

Na kole i do sněhu. Foto: archiv Jana Svobody

Tour vánočních stromečků tak mohla začít, žebro nežebro. Na Štědrý den máme domluvenu dopolední procházku s dalšíma nejen SNSákama na Bramberk, a tak vyrážím na mém postarším MTB hned po šesté ráno ještě za tmy. Hubu si můžu rozbít už u dveří a to za to nemůže včerejší tradiční předvánoční večírek, ale vcelku pořádná ledovka.
Trasu volím tedy na jistotu po hlavních posolených silnicích. Při výjezdu z Malé Skály je to, ale stejně téměř po skle. Panoramata na nule, trénink šlapání „do kulata“, aby nedošlo k prokluzu zadního kola zaručen. Pěší výlet s chlebíčky a cukrovím stíhám. Na rozhledně sice vidíme z oken pouze mlíko, ale nálada je tradičně velmi příjemná.

Pětadvacátého prší a tak v klidu dávám oraz. Ale šestadvacátého už je dobře, a tak jedu na silničce na „společnej“ sraz do Hodkovic, kde už čekají cyklo zkušeňáci. Porovnáváme si počty zkonzumovaných chlebíčků a když ostatní v počtu několikanásobně převyšuji, dozvídám se, že budu muset jet až do Monte Carla. Jede nás poměrně slušný balíček
směr Hradiště a při zastávce pronáším, že „rodina má být na svátky po hromadě“, za což sklízím pochvalné mručení nejen od starých pardálů (c: Při průjezdu Rájem se odpojuji a mířím na Vidlák. Tam se dozvídám, že jsem to popletl, že rodiče s mojí paní mají přijet na Věžák, a tak si za rachotu blatníků dávám cyklokrosovou vložku. Po téměř osmdesáti kilometrech se převlékám do výletního a jdeme procházku na Nebák, kde dávám svíčkovou jako vrchol dne. Při návratu se navlékám zpět do cyklistického a jako odměnu za knedlíkový oběd si přidávám skoro čtyřicetikilometrový návrat z Ráje k nám do hor. Celkovou vytrvalost se ještě snažím protáhnout večerní oslavou máminých kulatin (c:

Český ráj nezklame v létě ani v zimě. Foto: archiv Jana Svobody

Sedmadvacátého fouká jak o život, a tak se s mým tréninkovým parťákem Srnečkem snažíme na silničkách ukrýt v kopcích. Dáváme na morál něco přes dvě a půl hodiny, je to pouhých 66 km s téměř 1200 m převýšení, což v kombinaci s občasným deštíkem nebo do tváře bodající krupicí pro dnešek stačí.
Osmadvacátého se naštěstí láme počasí, a tak si další tři dny užívám běžek a inverzního slunečného počasí při svižnějším tempu vždy tak na dvě hodiny se třiceti kilometry a se zdravením usměvavých kamarádů.

Na Silvestra taháme se Srnečkem biky, žebru naštěstí už drncání tolik nevadí, a tak jedeme techničtější traily, jako je třeba i v létě náročný Černostudniční hřeben. Na něm je vyšlapaný kouzelný singl, který je díky sněhu sice o něco uklouzanější, ale také zároveň sjízdnější. Následuje kamenitý sjezd z Muchova, kde se ale už nacházejí nepředvídatelné ledové plotny a kde mi vypadává bidon, ze kterého mi vyteče všechna voda. Přidáváme další kopce a sjezdy v terénu na sněhu ledu a v nohách máme nakonec 4h a 50 náročných kilometrů pro mě navíc bez vody s jedinou tatrankou. Video z téhle krásy je zde.

Silvestrovské oslavy probíhají na pohodu v mlze za kopcem ve Voděradech. Novoroční ráno nás tam ale vítá krásným prosluněným ojíněným okolím. Přesouváme se do Jablonce a poslední den v týdnu si užíváme naší zamrzlou přehradu při bruslení a hokejíčku.

Hokejový match. Foto: archiv Jana Svobody

Oproti bez sněhovému roku 2013, kdy jsem jezdil pouze na MTB a dal za ten vánoční týden skoro 30 hodin / 550km navíc po práci, to teď dalo 18,5 hodiny / 333 různorodých cyklo lyžařsko bruslařských kilometrů. Do toho bylo navíc asi pět večírků a odloveno cca čtyřicet různých vánočních stromečků po okolí (c:

Jan Svoboda