Dnešní Sloupek reprezentanta napsal Jan Strýček. Závodník týmu Spartak 1. Brněnská zde popisuje svoji velmi povedenou podzimní část sezóny, díky které dostal na JWOC. I o něm bude v tomto Sloupku řeč. Příjemné čtení!

Letošní sezónu jsem už po skončení posledního domácího závodního víkendu hodnotil velmi kladně, ale když přišla nabídka o účasti na JMS tak jsem neváhal a začal se připravovat na nový vrchol této dlouhé poměrně úspěšné sezóny. Tři týdny intenzivní přípravy utekli jako voda a najednou jsem stál na startu pátečního middlu, od kterého jsem měl největší očekávání. Začalo to hezky, ale pak jsem se nějak zasekl a najednou už to moc nešlo a 2 minuty školáckého běhání tam a zpět byly na světě. Zbytek závodu už tak trochu se strachem a lehkým naštváním. A byl z toho letošní první middle, se kterým jsem opravdu nebyl spokojený. Naštěstí atmosféra v aréně byla vynikající, a tak se nálada zpravila, a když ostatní kluci šli výborně, tak si myslím, že nakonec si ten páteční den všichni užili. Tohle se bohužel nedalo říct o sobotních štafetách. Ze začátku šlo asi všechno podle plánu, holky to rozběhly skvěle a my jsme měli krásný fandící místečko v karanténě. Holky pořád na čele a s Víťou jsme zahájili rozcvičku. Nakonec teda škoda chybky na závěr, ale od speakra jsme slyšeli, že nakonec skončily na skvělém pátém místě. Takže motivace je porazit byla. Chvíli poté jsme se už pomalu začali přemísťovat na start. Celou první půlku jsem lehce dotahoval Víťu, ale pak přišla devátá kontrola, kde vznikla strašná tlačenice, a všechno se rozdělilo. Já jsem naštěstí vzal svoji farstu a mohl vypadnout. Tam jsem bohužel opustil Víťu, který byl vytlačen ze skály a uvízl v bordelu, ze kterého se nemohl dostat a nakonec to musel celé oběhnout a tím vznikla jeho velká ztráta. Já jsem se po tomhle incidentu dostal do první skupinky a tu už jsem neopustil. Ale díky výpadku elektřiny během našeho úseku a Víťově nepovedenému rozběhu se atmosféra v centru trochu ztratila. A potom co doběhl diskvalifikovaný Láďa, už nikdo z Čechů moc náladu na fandění neměl. A tak to bylo až do konce závodu. Naštěstí pocity ze soboty zachránili holky s velkou bednou. Večer na pozvednutí nálady klasická velká hostina na večeři, poslední nalaďovací protahování téhle sezóny a poslední závod tohoto šampionátu byl za rohem. Jaká byla nedělní nálada v aréně, bohužel nemůžu vyprávět já, protože já jsem si proležel krásné předstartovní 4 hodiny na studené podlaze v karanténě. Celý víkend krásné teplíčko a sluníčko a zrovna když mám já start takhle pozdě tak je zima, mlha a prší. Naštěstí asi 15′ před startem se udělalo hezky a trochu se i oteplilo, takže nakonec bych si asi vůbec neměl na co stěžovat. Závod začal a hned jednička svítila na pasece jak maják (později jsme se dozvěděli, že oba závody byly ovlivněny nedávnou těžbou, a to opravdu usnadnilo nejednu dohledávku v úvodní části obou závodů). Zbytek už byl trochu techničtější a já úplně nechápu, jak jsem to mohl bez větších zaváhání zvládnout, vzhledem k mým ne moc dobrým skillům na patnáctce. Nakonec se objevil jiný problém a to křeče. Asi od osmnácté kontroly to začalo být docela kritický a asi úplně nejhorší přímo na doběhu, kde se tomu co předvádím, asi už ani nedalo říkat běh. Vzhledem k tomu utrpení na posledních 10′ pořád moc nechápu, jak to mohlo stačit na 9.místo. Takže po úvodním zklamání nakonec krásná třešnička na dortu. Banket užitej do syta a myslím si, že z celkového pohledu jsme si JWOC všichni moc užili, měli jsme úžasný tým a odvezli jsme si spoustu cenných zkušeností a dobrých výsledků, od kterých se můžeme odrazit do dalších sezón. Moc a moc děkuji, že jsem mohl být součástí týmu pro tuhle část JWOCu.

Jan Strýček