Rádi bychom představili novou rubriku, kde hlavní pozornost bude upřena na reprezentanty. Seriál otevírá Jan Petržela, který se sice letos probojoval na MS, ale kvůli zdravotním potížím nakonec do Švédska nejel. A jak tedy prožívá reprezentant MS, když na něm není?

Vrcholem letošní sezóny pro mě bylo domácí ME, takže MS bylo už od začátku lehce na vedlejší koleji. I když mně nakonec kvůli velké únavě a zdravotním trablím účast ani ve sprintech nevyšla, nebral jsem to tentokrát jako tak velkou tragédii, jako třeba v roce 2011, kdy jsem kvůli mononukleóze nejel na MSJ do Polska. Tehdy jsem radši odjel na chatu a výsledky nesledoval, protože mě to tolik mrzelo. Takže letos jsem se na fandění reprošům z pohodlí domova těšil. Jenže jak prožívat MS, když se člověku nechce platit placený přenos? Přece on-line výsledky! Při přítomnosti GPS trackingu a kamer skoro na každém větším závodě už jsem zapomněl na to, jak je napínavé jenom dokola obnovovat stránku a čekat na červeně zvýrazněný mezičas u českých borců a borkyň. S výkony českých závodníků nebyla česká o-veřejnost příliš spokojena, já naopak velmi tleskám Vojckovi za 6. místo (a perfektní výkon) na sprintu, vybojované 6. místo sprintové štafety, výborný výkon všech 3 mužů v severském middlu (ačkoliv umístění v druhé desítce není na veřejnost dobře prodejné) a Šéďův heroický individuální výkon na klasice. To, že to při štafetě často nevyjde, je holt riziko i krása našeho sportu. Jinak orienťák se na vrcholové úrovni neskutečně profesionalizuje, ať se nám to líbí, nebo ne. Prosadit se proti lidem, kteří mají nejenom čas na ideální trénink, ale taky na ideální odpočinek a regeneraci, bude čím dál tím těžší. Buď můžeme brečet, že ostatní mají lepší podmínky, nebo musíme udělat kroky, aby nám neujel vlak.

Jan Petržela