Pochází z Trutnova, běhá za OK 99 Hradec Králové, je juniorským reprezentanem a jeho trenérem je další trutnovský rodák, který závodí za barvy OK99 – Jan Petržela. Ano, dnes sepsal Sloupek reprezentanta Jan Bendák. Pěkné páteční čtení!

Půjdem na pivo?

Sakra, zapomněl jsem si na shromku čip! Otáčím se a sprintem probíhám mezi vysokými paneláky. Cestou vrážím do policisty, kterému štítek od čepice zakrývá obličej a je vidět jen na jeho zkřivená ústa. „To nestihnu!“ stále mi běží hlavou a dělá se mi špatně od žaludku. Už budu skoro tam, v dálce je vidět shromaždiště utopené mezi vysokými domy se spoustou lidí. Dobíhám ke svému batohu a zoufale se snažím najít chybějící čip. Ze stanu vedle jsou mezitím slyšet pošklebky a smích. „On si zase něco zapomněl, ten je strašně roztržitej!“ Naštěstí nacházím čip a vracím se v mžiku na místo startu, kde už se vyvolávají startovní časy a starší paní otáčí mechanické hodiny. Ale ne! Vždyť dneska se běží sprint, tak proč mám na zádech batoh plný jídla?

Stupně vítězů nejsou pro Honzu vůbec neznámé. Foto: archiv redakce.

Světlo proniká skrz slepená oční víčka. To byl zase jednou sen. No nic, musím vstávat. Přesto, že jsem poslední dva dny moc nespal, se z postele dostávám překvapivě rychle. Je 7 ráno a hned při snídani sedám k počítači. Ta škola dává zabrat. Aspoň mám na ni víc času, když už nemůžu běhat. Při cestě do školy pokulhávám, jako obvykle.

Ono to je vůbec celý divný. Člověk si na podzim dá předsevzetí: Letos neonemocním! Bum bác, ani nemrkne a už má v tréninkáči dvouměsíční zásek a plno prázdných políček. Dobrá, řekne si, když se začne oklepávat. Teď to půjde, motivaci mám, to ještě doženu. Ostatní trénujou jak blázni, já to teď nemusím tak přehánět a běhat třikrát denně, žejo. Tak běhá jednou denně, dokonce vlastně ob den, aby to nepřehnal. Pak teda budiž, nějaké to soustřeďko – už se to rozjíždí – pak ještě jedno a zas bum prásk! Teď bolí nožička, prej je to v módě. Motivace nula, životospráva špatná, hospoda lákavější. „Však pojď s náma! Stejně jsi říkal, že už čtvrtý týden neběháš!“ Hmm, to je fakt no.

Ve škole znovu otevírám počítač a rozprostírám na pracovní stůl vše potřebné. V hlavě si snažím udělat pořádek. Samo se to neudělá, říkám si a počítám, kolik hodin zbývá do termínu odevzdání. Čas utíká rychle. Potom už je najednou odpoledne, přijdou další spolužáci, všichni zahledění do svého úkolu. V 9 večer už je atmosféra docela ponurá. Všichni jsou unavení. Každý už plánuje odchod za vytouženou odměnou. Adam u vedlejšího stolu kouká na hodinky. Následuje pohled do počítače a nejasné zabrumlání: „Ještě bych dneska někam zašel.“ Potom ticho, které přeruší až otázka: „Honzo, půjdem na pivo?“

Nene, nepůjdem. Já to totiž zkusím ještě jednou. Tentokrát bez rýmičky a bolístek. Přece to ostatním nenechám jen tak zadarmo.

Jan Bendák

S Tomášem Křivdou na loňském JMS ve Finsku. Foto: Barbora Vyhnálková.