Jakub Glonek – poprvé v severskému dresu, dobře rozjetá sprintová kariéra a odhodlání posunout své výkony v lesních disciplínách. Jak ustojí těžké francouzské terény na právě probíhajícím reprezentačním kempu?

Další sloupek? Už pátý? To znamená, že jsem buď fakt dobrý nebo že už začínám být docela starý. A nebo jsem prostě jenom ten, co Matějíčkovi (redaktor Matěj Burda, pozn. red) nikdy neřekne ne. Tak či tak, poslední sloupek jsem psal před necelými 2 roky a přijde mi to jako úplná věčnost. Zpětně je docela komické, s jakou radostí jsem psal o vyhraných nominačkách a nominaci na ME. Tehda to pro mě byl absolutní vrchol. Od té doby jsem ale 2x startoval na MS, kde mi hned při premiéře v ČR spadlo do klína 9. místo, a stal jsem se poměrně stabilním článkem reprezentace, který už se o svoje místo úplně bát nemusí. Shrnul bych to tak, že z přehroceného hobíka, který s tím může každou chvilku seknout, se ze mě stal přehrocený poloprofík, který už vidí dál než jen na tu nejbližší vrcholnou akci.

Minulý sloupek jsem začal tím, že česká repre má prvního sprintového specialistu. Jestli bych se tak měl nazývat, nechám na každém z vás. To, že sprinty jsou to hlavní mé reprezentační kariéry, je ale naprosto neoddiskutovatelné. Aktuální trend mezinárodního kalendáře vytváří přibližně roční cykly zaměřené na lesní závody a sprinty, které se pravidelně střídají. Na podzim bývají svěťáky a ME, na jaře a v létě pak další svěťáky a MS, všechny akce zaměřené jedním směrem. Pro mě jakožto „sprintera“ tak teoreticky vzniká roční pauza bez větších závodů. Po loňském MS v Dánsku jsem tak stál před rozhodnutím, co s tímto obdobím.

Často slýchám, že sprint je jiný sport – a já s tím vlastně i docela souhlasím. Řekl bych, že to je tak přesně uprostřed mezi orienťákem a atletikou. A přesně mezi těmito směry jsem vybíral, kam dál směřovat. Pro posun výkonnosti ve sprintech mi dlouhou dobu přišlo lepší se vydat směrem atletika, kdy nejlepší světoví orienťáci běhají líp, než nejlepší čeští atleti. Vidina toho, že bych mohl konkurovat nejlepším českým atletům, byla lákavá. Trénování s atlety jsem v tréninku už měl a bavilo mě to a vlastně tak nějak celkově mě to k té atletice docela táhlo. Pak jsem se ale 3. sezónu po sobě díval na atletickou termínovku, jak se úplně perfektně překrývá s tou orienťáckou a pochopil jsem, že tudy cesta nevede. Na atletiku jsem ale rozhodně nezanevřel, s atlety dál trénuju, a když to vyjde, tak vyrazím potrápit atlety na nějaké závody.

Ve výsledku jsem tedy vyslyšel Šéďovy slova (šéftrenér reprezentace OB Jan Šedivý, pozn. red) , že není možné, abych se v tom lese jednou nenaučil běhat, a stále se o to nějak pokouším. Cíle jsem si stanovil na lesní svěťáky a snažím se tomu trošku přizpůsobit trénink. A krom toho jsem taky konečně dospěl do fáze, že jsem si našel severský klub, díky kterému budu mít další příležitosti k mapovým soustředěním. Na konci února jsem tak poprvé vyrazil s Haldenem na soustředění do Španělska a odtrénoval tam poctivých 10 dní na mapě, které bych normálně neměl. Dokonce jsem nebyl ani tak marný a myslím, že tenhle krok k severskému oddílu jsem udělal akorát včas, aby to pro mě mělo slušný přínos, ale abych tam zároveň nebyl za totální lamku, co ten orienťák vůbec neumí. Celkově výběr Haldenu byla evidentně dobrá volba. Počet hodin strávených u ligretta byl dokonce vyšší než na českých repre akcích (a to je fakt co říct) a zároveň mám v Haldenu docela dost kolegů sprinterů. Když jsme na závodech ve Španělsku byli na sprintu 4 mezi nejlepšími 7, tak jsme si začali dělat srandu, že Halden SK, znamená Halden sprint-klub. Ale beze srandy, soustředění bylo parádní a dodalo mi chuť do další práce. Třeba do té, která mě teď čeká na dalším soustředění s repre ve Francii. A že se tady bude dobré naladění hodně hodit. Když jsem tu byl s repre před 6 lety, byl to začátek mého prvního konce v repre, protože jsem tady nebyl schopný vůbec ničeho.

Celkově tedy rozhodování jestli lesní orienťák nebo atletika nemá vítěze a tak nějak se to snažím kombinovat oboje dokupy. Dlouho jsem se tomu bránil a chtěl jsem jedno z toho dělat naplno, ale ve výsledku se to docela dobře doplňuje a minimálně atletické tréninky se dají dobře zhodnotit i v některých lesních závodech. Osobáky na dráze se posouvají níže i přes trénink, který není čistě atletický a lesní výkony začínají občas vypadat aspoň trošku adekvátně někomu, kdo je v elitním týmu reprezentace. Jak už jsem zmínil, orienťácké cesty jsou nevyzpytatelné (obzvlášť u mě) a už teď se těším, až budu psát sloupek č. 6 a budu se v něm ohlížet za dalším posunem v mé kariéře. Třeba ho budu psát jako čerstvý účastník lesního MS (nebo aspoň ME) a nebo v něm budu hodnotit, jak bláhové bylo myslet si, že bych se to v tom lese mohl naučit a že prostě budu ten, co se to opravdu nikdy nenaučí.

Jakub Glonek

Reprezentační kemp ve Francii můžete sledovat zde:

– GPS

– Instagram