Dnešní sloupek si pro vás připravila loňská vítězka Ankety o nejlepšího orientačního sportovce, závodnice týmu OK99 Hradec Králové a jedna z našich nejlepších reprezentantek Denisa Kosová. Ve Sloupku popisuje tréninkový kemp v Keni, kterého se nedávno zúčastnila. Příjemné čtení!

Keňa

Předstartovní horečka. Co očekávat? Co budeme jíst, pít a budeme mít zažívací potíže? Kde budeme bydlet a jak to tam bude vypadat, budeme mít dostatek vody (i teplou) a normální záchod? Co zvířata – nejsou tam hadi a podobná havěť? Co si musíme nechat všechno naočkovat? Co domorodci – budou nás chtít odrbávat, kolik si sebou vzít peněz? A co trénink, zvládneme plán a nepřetočíme se, nezraníme se, kdo všechno to vydrží??? Kolik věcí na běhání a bot si vzít sebou?

To všechno a daleko víc padalo před samotným odjezdem. Většina z nás ještě na vysokohorském kempu v Africe nebyla, a proto se nám v hlavě rojily všelijaké otázky. Nevím, jestli u mě převládaly  radost, očekávání nebo strach z neznáma.

Cestování proběhlo poměrně hladce. Qatar Airways nezklamal, jídlo bylo na úrovni a letadla nebyla moc plná. Jediný zádrhel byl náš vnitrostátní let Nairobi-Eldoret, který jsme díky zrušení původního letu s Turkish Airlines nestíhali. Slova úředníčka: „teď to nemusíte řešit, udělejte to na místě, nebude to problém.“ Úplně hladce to sice nešlo, ale za peníze toho v Keni zvládnete hodně. Po přistání na nás už čekalo objednané matatu (ti, co četli týdeníčky již ví), a tak jsme svištěli nahoru.

A zde začal každodenní kolorit. Ranní vstávačka, trénink na lačno, strečink, chapati, pohodička/šlofík/práce, cesta na oběd, oběd, obchody se sportovním zbožím, trhy s ovocem a zeleninou, pohodička/šlofík/práce, trénink, strečink/posilko, večeře, hry a spánek.

Ano, běžný pracující člověk by možná řekl, že se vám to po chvíli začne zajídat a program se stane nudným, ale věřte, že vaše tempo a nálada se brzy přizpůsobí slunnému počasí. Však místní se rozhodně nepřetrhli v jakékoliv činnosti. Ne všechny dny ale vypadaly takto. Některé byly více tréninkové – např. jsme cestovali na dráhu do Eldoretu, což bylo na místní poměry časově náročné, ale některé dny byly zase více volnější, a tak skupinky někdy až, řekněme, odvážných vyrazily poznávat okolní i vzdálenější krajinu.

Sportovní stránka byla nasycena na můj vkus dostatečně – kilometráž naskakovala skoro sama. Celkem za pobyt jsem naběhala 660km, ale dalo se i více. Postihl mě pouze jeden kratší výpadek, kdy jsem byla nachlazená a pak pár dní, kdy jsem více navštěvovala toaletu. V porovnání s jinými jsem z toho vyvázla vcelku dobře.

Ještě bych ráda zmínila pár kulturních aspektů. Mávající a zdravící domorodci byly každodenní chléb, kterého se nám ke konci pobytu začalo už poměrně přejídat. Obzvlášť když se přidala žádost o peníze nebo po vás hodili klacek či kámen. To už moje trpělivost atakovala hranice důstojného chování. Dalším výraznou součástí tamního života bylo smlouvání. Prakticky nikde jste nemohli počítat s pevnou cenou a ani s cenou předem domluvenou. Člověk musel být trochu tvrdý a často se otočit na podpatku a prostě odejít. Víkendovou zábavu pak vyplňovaly místní fotbalové zápasy a trhy.

A jestli jsem teď ráda doma? Ano i ne. Vše má své pro a proti. Člověk po 5 týdnech rád jede domů, kde má svůj klid a je si vlastním pánem. Časově se nemusí přizpůsobovat celé skupině, vstává si, trénuje a jí kdy chce. Při tréninku nemusí 100x odpovídat na to jak se má. I když byste jim to nakonec odpustili za to věčné pozitivní naladění (je to hodně nakažlivé). Oproti tomu vás tu doma lidé skenují, jestli nepřekračujete katastr obce, okres a jestli máte/nemáte respirátor a samozřejmě správně nasazený. V obchodech vás buzerují prodavačky kvůli tomu, že nevíte, co máte v pytlíku s pečivem, ale zase víte, kolik co stojí. Bohužel ta čerstvá avokáda, manga a ananasy jsou zřejmě nenahraditelnou položkou. Cena pohybující se od 2 do 5 Kč a chutě, o kterých si tady můžeme nechat jenom zdát.

A co mi tedy chybí nejvíce? Je to náš místní masér. Dokážete si představit, že jdete na masáž a ta trvá podle toho, jak moc je vaše tělo zničené? Že každé části těla se věnuje podle toho jak potřebuje? Ano, některé místa, do kterých zajížděl vám tady nikdo nenamasíruje, ale možná to bylo právě to gró toho správného uvolnění všech zatuhlých svalů. A cena za masáž trvající 1-2h? Luxusních 100 korun českých. 🙂

Denisa Kosová