Již dnes začíná český juniorský tým dráhovým testem nominačky na MS v Rumunsku. A Bára Smolková nám v dnešním sloupku představí, jak je (ne)zvládnutelné spojit zkouškové a nominačky.

Den před nominačkami na JWOC je z mého pohledu upřímně asi nejhorší doba na psaní sloupku, jelikož nevím, jestli psát o tom, jaké mám ambice nebo o zklamání z nenominace :). V mém případě je to totiž docela pade na pade a rozhodně si nemyslím, že bych měla nominaci jistou. Je jasné, že někdy člověk prostě nemá den, nějaký terén a závod mu sedne, nějaký ne. Stejně si ale myslím, že je to hodně o nastavení v hlavě a o tom, jak moc chce člověk bojovat a jak moc o to stojí.

 Teď už snad můžu říct, že pomalu finišuju se zkouškami ve škole, což mi dovoluje si nechat víc prostoru v hlavě na přemýšlení nad závody, a ne nad školou. Neřekla bych, že studuji něco extra náročného (Geografii a kartografii na PřF UK a ne, studování kartografie mi žádné výhody v OB nepřináší), třeba v porovnání s medicínou, ale když to beru klasicky přístupem „co nejvíc zkoušek v co nejkratší době a snad to dopadne“, tak se to holt někdy trochu nastřádá a já pak nevím, co dřív. Nechci samozřejmě nějaký zkažený závod připisovat přemýšlení nad školou, ale vím o sobě, že mi někdy dělá trochu problém se ze dne na den takhle myšlenkově přepnout. Každopádně teď mám po dnešní další zkoušce tak den na to to udělat, takže nenadělám nic.

Na JWOC bych se nominovala ráda, jelikož je to moje poslední příležitost na účast na celosvětové juniorské akci a po soustředění v Rumunsku, kde jsme se před necelým měsícem s JRD zúčastnili oficiálního kempu, jsem si říkala, že bych se i do té země jako takové chtěla podívat znovu. Lesy tam byly spíš takové české, Krčák asi nejbližší relevantní terén, ale závody se běžely převážně na loukách a kdybych při nich měla čas (vím no, z výsledků to vypadalo, že jsem si tam ten čas udělala), tak se tam chvíli kochám těmi výhledy. A co pro nominaci dělám? No snažím se běhat víc kopce (v rámci možností, v kombinaci s učením a bydlením na severu Prahy). Chtěla jsem vyrazit běhat do Jizerek, ale zkouškové mi to moc nedovolilo, tak uvidím, jestli byl trénink na pražském sídlišti dostačující. Každopádně teď už s formou den předem nic neudělám a musím se spíš přenastavit do závodního módu, abych sama sebe přesvědčila, že se radši budu pár desítek minut trápit v lese nebo na dráze a bude to bolet, než abych se pak půl roku trápila tím, že jsem do toho v tu chvíli nedala všechno. Díky výsledku ze sobotního nominačního middlu mám k nominaci nakročeno tak středně, takže uvidím, jak dopadne zbytek. Nad výsledkem nesmím předem přemýšlet, teď už to jen musím ustát hlavou a dospat deficit.

Tak si všichni užijte víkend! Má být hezky, tak to snad i my s úžehem z nedělní klasiky doklepem zpátky z Moravy domů.

Bára Smolková