Kdo má letošní první českou medaili? Anežka Hlaváčová o svém včerejším úspěchu na MS v LOB v exkluzivním sloupku reprezentanta. Jak probíhal její závodní den a jaká je cesta z Brna mezi světovou špičku v LOB?

Opět se mi naskytla skvělá příležitost napsat sloupek reprezentanta. Zkusím napsat něco k JMS ?.

Příprava začala už v květnu točením kilometrů na kolcích, ale i běháním. V létě proběhlo soustřední v Tatrách, kde jsme s repre LOB dost jezdili na kolcích a podnikali výběhy do hor. Taky jsem objela pár závodů na kolcích. Na podzim už kolcí přibývalo. V prosinci jsme byli na týdenním soustředění na Pradědu a pak v Livignu, kde většina z nás nabírala první kilometry na lyžích. Přes Vánoce jsem většinu času strávila na lyžích. V lednu jsem díky skvělým sněhovým podmínkám lyžovala ostošest na Vysočině a v Jizerkách. Nakonec se na konci ledna povedlo uspořádat první nominačky v Rýmařově, které byly velmi náročné. Nad dalšími závody visel velký otazník. V půlce února jsme si ale nakonec ve Vlachovicích odjeli dva mapově náročné měřené tréninky v husté síti stop. A navíc jsme si užívali krásného počasí, prostě ideální neděle.

No a večer už byla zveřejněná nominace a hurá zařizovat věci ohledně Estonska. Celý týden se nesl ve znamení příprav a v sobotu velmi brzo ráno jsme vyrazili směr Kääriku. Cesta byla dost dlouhá, ale okolo půlnoci jsme byli na místě. První dny jsme se seznamovali s místním terénem. Ve středu sprint a večer už příprava na long. Prohlíželi jsme si mapy ze sprintu a uvažovali, jak by long mohl vypadat. Po meetingu trenérů jsme už měli jasnější obraz. Třikrát výměna mapy, motýlky, spousta farst a voleb postupů. Start z první řady bude ideální ?. Hlavně nezapomenout přilepit na mapník gelík a gétéčko.  Nakonec se proklusnout a ještě se s ostatními protáhnout a při tom prodiskutovat taktiku. Pak už se jenom sbalit na další den, vyčistit zuby, projet Duolingo a jít spát.

Ráno už jen klus, tři hodiny sezení v karanténě, rozjetí na lyžích a samotný závod. V závodě od začátku stoprocentní koncentrace na mapu a jen jet co nejrychleji. Na průjezdu arénou jsem věděla, že jedu dobře. To už si nenechám vzít.

A vono to cinklo! O medaili z JMS jsem celé roky jen snila, ale zdála se mi hrozné vzdálená a nedosažitelná, ale teď ji mám. Je jen moje. A už navždycky. Budu to ještě chvíli zpracovávat. 😀

Vím, že medaile z JMS není jako z dospělého MS, ale stejně to dokazuje, že i Brňák může mít na lyžařském JMS medaili !!! A každá medaile se počítá.

Moc díky Terce za pomoc při psaní tohoto sloupku, taky díky těm, co jsou s námi tady v Estonsku a starají se o nás. A mega díky těm, kteří nám lobákům fandí. <3

Anežka Hlaváčová