Sloupek reprezentanta: Alena Voborníková
Dnes je 25.08.2019

Orientační běh | Sloupek reprezentanta | 24.05.2019

Alena Voborníková není zařazena nyní do žádného reprezentačního družstva, přesto byla oslovena pro dnešní Sloupek reprezentanta. Minulý rok reprezentovala na AMS ve Finsku, ale i na Mistrovství Evropy lesníků v OB. Co to je za šampionát? Nejen o tom se dozvíte v dnešním Sloupku. Příjemné čtení.

Mám radost, že můžu ve sloupku reprezentanta navázat na šikovné holky z Vysočiny a podělit se s vámi o mojí reprezentační zkušenost. Kdy jindy zavzpomínat na loňské léto, než v týdnu před státnicemi (snad mi to přinese štěstí jako Klárce u maturity).

Když jsem se před posledním ročníkem na VŠ rozhodovala, kam na Erasmus, tak AMS v Kuortane byl velmi silným argumentem pro finskou Jyväskylu. Sice jsem byla původně nominována na moji druhou volbu – univerzitu ve švédském Malmö (kam se nikdo jiný kvůli přistěhovaleckým nepokojům nehlásil), ale já se nedala a místo vybojovala. V den, kdy jsem se dozvěděla, že mi bylo přiděleno místo, jsem na FB narazila na post od Terky Koderičové, že Jyväskylu coby au-pair opouští a hledá za sebe náhradu do o-rodinky. Bomba! Nejen, že jsem si zažila finskou kulturu velmi zblízka, taky jsem měla neskutečné zázemí (lyže, kola, auto…) a ještě jsem pošetřila nějaká eura na letní prázdniny. Bohužel jsem si ale nemohla vybrat semestr, a tak jsem nejdříve vyrazila navštívit rodinku na měsíc na přelomu srpna a září. Finská příroda mě úplně nadchla, propršený podzim už méně. Zimní semestr jsem ještě strávila v Česku, ale Vánocemi v Laponsku započal můj Erasmus pobyt ve Finsku. Finské školství je proslulé a spíše než na kvantitu se zde hraje na kvalitu. A tak mi zbylo mnoho času na trénink, který byl trošku jiný, než jsem původně plánovala. Vzhledem k tuhé zimě, která trvala až do konce dubna, jsem toho naběhala minimum. O to víc jsem však natočila na lyžích, na bruslích po jezeře, v bazénu a na gymnastice.

Chotěbořská štafeta ve složení Benešová, Voborníková a Gregorová splňuje ty nejpřísnější kritéria. Foto: archiv K. Gregorové.

Do Česka jsem se vrátila na MČR ve sprintu v Táboře, které vůbec nedopadlo podle představ, když jsem v letadle díky klimatizaci nachladla a ještě jsem nebyla dostatečně rozběhaná. Postupně jsem se ke konci sezóny rozběhala a na AMČR v Mikulově si doběhla pro body do nominačního žebříčku, na základě kterých jsem pak byla nominována na sprint a do B štafety na AMS v Kuortane.
Do Finska jsme dorazili s předstihem, absolvovali jsme pár mapových tréninků v lese a srovnávali se s místními podmínkami. Jako na potvoru bylo Finsko v době konání AMS nejteplejší zemí v Evropě. Teploty sahaly přes 30 °C, neklesaly ani v noci díky tomu, že slunko zapadalo až kolem 11h večerní a nefungující klimatizace na ubytování nám to moc neulehčovala. Dokonce se při sprintových štafetách přehřály kontroly a emitagy je nesnímaly, což velmi ovlivnilo regulérnost závodu. Den D byl tu, můj jediný individuální start, a to ve sprintu. I když jsme byli poučeni, že kvůli předešlým problémům s emitagy budou u kontrol rozhodčí zapisovat průchod, stejně mě hned na jedničce překvapili. Říkala jsem si, zda jsem snad neproběhla něčím zakázaným… Za celý závod jsem nebyla schopná se rozběhnout a konečný výsledek na chvostu startovního pole tomu odpovídal. O dost víc jsem si užila závod štafet, který byl v krásných terénech s typickými severskými plochými kameny, které mi ovšem daly také za vyučenou a finišovala jsem B štafetě pro 15. místo.

Česká výprava na loňském AMS ve Finsku. Foto: Jaroslav Kačmarčík.

Po AMS mnohé z týmu čekal přesun na netradiční OOCup, který byl ve Francii v tradičně krásných terénech. A z Francie hurá rovnou do Lotyšska na MS. Teď už ale pouze jako fanoušek, nebo ne? Když se mě po vyhraném finále B na MČR na middlu ptali Šimkovi, zda-li nemám les, že by mě vzali na EFOL, tak jsem se nápadu smála a tvrdila, že les nemám a co že to vlastně EFOL je. Johanka mě zasvětila, že se jedná o ME lesníků v OB, které se koná jako doprovodný závod k MS v Lotyšsku a že stačí aby vlastnil les nebo pracoval/studoval lesnictví někdo z rodiny. Taťka naštěstí kousek lesa má, a tak jsem získala oprávnění na EFOLU startovat a bojovat o cenné – dřevěné kovy.

První večer jsme se průvodem po Siguldě, kde jsem měla tu čest nést naši státní vlajku, přesunuli na hrad, kde proběhl zahajovací ceremoniál. Druhý den jsme nejdřív zafandili našim na middlu, kde se podařilo Jandě vybojovat parádní 5. místo a po závodě jsme arénu neopustili, ale vrhli se na náš závod. Parametry naznačovaly, že to bude spíše delší middle, ale i tak jsem byla překvapená, když mi v cíli hodinky ukázaly skoro 64 minut, a o to více, že to stačilo na vítězství. Velkým zážitkem pro mě bylo běžet 3 postupy s Majou Alm, která si byla proběhnout dámskou závodní trať MS po závodě, která se v určitých pasážích shodovala s tou naší. Z české výpravy to cinklo ještě Tomáši Václavkovi v M60 a Štěpánu Šimkovi v M18. Další den byly v programu lesnické exkurse. Naše skupinka však dala přednost návštěvě Rigy s načasovaným návratem na slavnostní vyhlášení Jandi v Siguldě. Další den jsme závodili ve sprintu. Museli jsme makat, abychom stihli zafandit našim na štafetách u nedalekého hradu Turaida. Štěpán si opět doběhl pro bronz v M18, Tomáš Václavek byl 2. a já brala druhé zlato a Johanka Šimková stříbro W21. Na štafetách jsme se potkali s Jendou Exnerem, který nás zavedl na hradní věž, odkud jsme měli netradiční výhled na probíhající závod. Odpoledne jsme stihli ještě koupačku v Baltském moři. Den poté jsme běželi štafety na tratích, které se z velké části shodovaly s tratěmi MS, a tak jsme si mohli na vlastní kůži ozkoušet, jak náročné je pohybovat se v lotyšským „pralesem“. Naši štafetu ve W21 rozběhla slušně Lucka Ondráčková, druhý úsek šla Johanka, která mi předávala již na 1. místě, které jsem před Lotyškami a Norkami udržela a mohla se tak při doběhu s holkami a vlajkou radovat z vítězného hattricku. Atmosféra MS i EFOLu mě naprosto uchvátila, a tak bych vás chtěla všechny pozvat na letošní EFOL, který se koná 5.-10. srpna v Jizerských horách s centrem v Jablonci nad Nisou (více informací zde).

Alena Voborníková

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *