Juniorská reprezentantka v MTBO pocházející z Vysočiny, to je Adél Zrníková. Jaké měla a má cíle do letošní sezony? Jak probíhala její zimní a jarní příprava? O tom všem se rozepsala v dnešním Sloupku reprezentanta.

Asi nejsem jediná, kdo si 1. ledna zkusil představit nadcházející rok 2020 a nakonec to bylo všechno úplně jinak. Ostatně, jako každý rok. Zrovna tenhle jsem ale doufala, že budu mít haldu času na trénování a moje příprava bude opravdu poctivá. Soustředění byla jasně daná od podzimu 2019 a poslední rok v juniorech mě nutil klást si velké cíle. HahaHa.
Hned koncem ledna, když jsem na sobě konečně začínala cítit pokrok z naběhaných kilometrů, jsem si zvrtla kotník a s běháním byl útrum. Až na to běhání na noční svozy a dobíhání MHD do práce.
Pak ale přišel větší oříšek. Jakmile začala pandemie, instinkt mi velel: „Jeď radši domů“.

Tak jsem zabalila 1,5 dresu na kolo, nějaký ty věci na běhání a celkově minimum potřeb. Jedu prostě jen na víkend. HaHaHa.
Táta totiž přivezl domů nejen moje oblíbené olivy z Globusu, ale i ten letošní proslulý vir, a tak jsme se octli všichni v domácí karanténě.
10×14 m2, 2 měsíce, 6 lidí, jedna kočka. Nic moc podmínky na trénování. Vlastně žádný. Takže zatím, co všichni točili, my jsme si maximálně tak dali exáčka vody. A ani to nám moc nešlo. Průběh COVIDU byl u všech mírný a do tří dnů jsme to měli za sebou, bohužel pozitivně testovaní jsme byli po celé dva měsíce, takže za hranice naší zahrady jsme se nedostali (účast v Běhej zahrady byla nevyhnutelná :D). Vysvětlovat testování a neustále se měnící opatření vlády snad nemusím, to se asi ani nedá. Nicméně pohled na svět mi to trochu změnilo. Trénování nebylo najednou vůbec důležité a chyběla mi spíš příroda, první jarní projížďky na mapě a otužování v rybníce. Za ty dva měsíce jsem si vedla podrobný deník o tom, jak to doma všechno probíhalo a jaké byly pocity. Vyhlídky na sezónu nebo stesk po závodech tam však nebyl zmíněn ani jednou. Samozřejmě mám v plánu se pokusit o účast na letošním ME a MS Juniorů, ale motivace nejednou kolísala a říkala jsem si, jestli vůbec ještě stíhám něco najezdit a skloubit to s nějakou brigádou a školou. Pak jsem se tím přestala zaobírat. Teď totiž jezdím každý den na kolo pro radost, objevovat ještě nepoznané okolí a neřeším, co bude za 3 měsíce. A vtip je v tom, že se na to kolo vytáhnu častěji než loni touhle dobou. Jo, jinak už jsme negativní a neroznášíme COVID po Vysočině, nebojte.

Nejbližším momentálním cílem je silniční závod Vyking, tedy král Vysočiny. Objet si pánskou trať na silnici a ozkoušet svoje plíce. Nemám v plánu závodit, protože na to momentálně ani fyzicky nemám, ale láká mě objet si krásný okruh s ještě krásnějšími výhledy.
Tolik asi vše k mé letošní přípravě, která začala minulou sobotu. Mějte se rádi a botassesnadpořádblíží!

Adéla Zrníková