Sloupek juniorského mistra: Marek Schuster

od | 10. 7. 2020 | Orientační běh

Psal se rok 2013, když Marek Schuster ve štafetě s Adamem Chloupkem a Michalem Hubáčkem získal na domácím Juniorském MS zlatou medaili. Co kromě orienťáku naplňuje běžce Severky Šumperk nyní? To se dozvíte v dnešním prázdninovém Sloupku juniorského mistra.

Vzpomínka na teplej jablkovej koláč (JWOC 2013)

Tento týden v úterý mi Facebook nabídnul 7 let starou vzpomínku na můj nejkrásnější orienťácký zážitek v životě, Juniorské MS v Česku v Hradci Králové. O samotném MS toho bylo napsáno již mnoho. Triviální vzpomínky třeba na ztracenou peněženku, nebo na bezhlasou „Černigovskou princeznu“ v hotelovém vestibulu patří zase spíše někam k pivu než zde do seriózní sportovní rubriky. Dříve než si vyliju srdíčko zde do tohoto plátku, chci poděkovat lidem, kteří hráli nezastupitelnou roli při mé sportovní kariéře a stáli tehdy při mně, konkrétně mí rodiče, trenéři Mirek Hadač (OB), Jan Škrabal (atletická průprava) a tehdejší realizační tým dorostenecké/juniorské repre v čele s Honzou Potštejnským (díky, že jste mě tehdy nevykopli ven, protože vím, že jsem byl často chlapec tak zvaně „na zabití“ :D)

Děkuji Vám všem.

Zlato z JMS 2013 (foto: archiv autora)

Juniorská léta

Do velkého trénování jsem se pustil už na základce, jelikož jsem chodil na sportovku na ZŠ Englišova v Opavě. Atletům tam velel Jan Škrabal (m.j. první velký trenér Kuby Holuši) a postupně si pod své křídla vzal celou klučičí orienťáckou sekci. Byl to pravidelný příval kilometrů na dráze, tradičně podzim někde na horách, halová sezona v zimě, k tomu jaro a podzim na orienťácích, sem tam proložené nějakým atletickým závodem. Tohle byl klasický scénář tréninků s vyvrcholením na MED, popř. JMS. Mimochodem jsem velmi rád, že podobnou cestu nyní volí i naši mlaďáci v Opavě. Tímto jim posílám „shout-out“.

V průběhu našich dorosteneckých časů se v Opavě sešla silná skupina kluků přibližně stejného věku, byla tam skvělá parta a udělala mi z orienťáku koníčka na celý život. Osobně mě dosti motivovalo zdolávat mého velkého soupeře, klubového souputníka Filipa Hadače. Myslím, že to bylo vzájemné, a tak jsme se oba táhli kupředu a dosáhli tím na mnoho cenných úspěchů ať již v individuálních, nebo týmových soutěžích (MED 2009, MČR štafet).

Mlaďácká parta (foto: archiv autora)

Sezona 2013

Byla to má poslední sezona v juniorech a tím taky obrovská motivace se na začátku července ukázat na domácím JMS. Aby to nebylo tak jednoduché, tak jsem si v únoru přivodil do té doby asi mé nejvážnější zranění – únavovou zlomeninu zánártní kůstky. Mladé tělo se však hojí zázračně rychle, a tak jsem již na začátku dubna mohl začít dohánět velké tréninkové manko. Nicméně se absence hned projevila na mých výkonech v kontrolních závodech a rázem jsem začal o sobě lehce pochybovat. Nominaci na JMS jsem si nakonec zasloužil až svým výkonem na klasice, ale pořád to ještě nebylo ono. Dodnes si myslím, že i když jsem na JMS nebyl ve své top formě, hodně si cením svých individuálních výsledků, které mi tak vyšly celkem slušně, no a závěrečné štafety, to už byla ta pomyslná třešnička na dortu.

Právě po štafetách si Hubage (Michal Hubáček, pozn. red.) schoval svůj klenot na rozhovor do TV (bohužel se to neodvysílalo), protože naše vítězství mu údajně chutnalo asi jako teplý jablkový koláč. Oslavy v průběhu léta se mi jednou na závodech nešťastně vymkly kontrole, ale teď už tu svou mladickou nerozvážnost a vystrčenou … zadnici … beru s úsměvem. Mohl jsem tak pomyslně uzavřít mládežnické kategorie a začít se pomalu chystat do kategorie dospělých.

Basket, druhá láska (foto: fb Krhy Krhin Kokouč)

Po juniorech

V dospělých už byla konkurence úplně jinde, než jsem byl zvyklý. Jakýkoli výpadek v tréninku byl znát. Pár úspěchů jsem si připsal, ale zlom přišel při sezoně 2016, kdy jsem si věřil, že se mohu nominovat na ME v Jeseníku, ale bohužel jsem celou zimu bojoval se zraněním kyčle. Výsledek žádný a já vypadl z repre. Motivace vybojovat si to zpátky postupně odešla a já začal dělat věci, které mě odjakživa bavily. Lidi, kteří mě znají, ví, že mám rád všechny sporty, na které si vzpomenete. Vždycky jsem miloval orientační běh a budu ho milovat nadále, ale zároveň jsem vždycky miloval i svůj druhý životní sport, basketbal. Na výšce v Olomouci jsem začal hrát pro radost okresní přebor. Následně jsem se dostal do týmu Lipníku nad Bečvou, kde jsem si zahrál i jednu sezonu v třetí nejvyšší české basketbalové lize. Když o tom teď píšu, říkám si, co je vlastně špatného na tom, milovat dva sporty?

V roce 2017 jsem v orienťáku přestoupil z Opavy do Šumperku, abych mohl běhat s Vojckem a Víčkem. Následně jsme vybudovali skvělý tým a já jsem pyšný na to, že mohu být součástí této skvělé party. 

Když to závěrem shrnu, na orienťáckých závodech se budeme vídat i nadále, budu se snažit být vždycky v top formě, abych nacházel ty nejrychlejší postupy a užíval si naši skvělou OB komunitu. Zároveň mě přes zimu můžete vidět někde v hale, jak si užívám s basketbalovým míčem, budu se snažit rozdávat radost, skvělé přihrávky a přesné trefy.

S láskou, Marek Schuster

Při zápasu (foto: fb Krhy Krhin Kokouč)

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 29. 1. 2023
a svátek má Zdislava.