Šéftrenér Jiří Vraný před ME v MTBO: “Vracet bez medaile se nechceme”
Dnes je 23.11.2019

MTBO | Rozhovory | 04.06.2019

Již tento týden proběhnou první velké mezinárodní závody v MTBO. Od soboty do pondělí čeká naši reprezentaci Mistrovství Evropy a 1. kolo SP v MTBO v Polsku. V jaké je formě český tým? Zeptali jsme se toho nejpovolanějšího – šéftrenéra Jiřího Vraného. 

Máme těsně před ME MTBO v Polsku. Co závodníci mohou čekat?
Především zcela nové terény, ve kterých se nikdy MTBO nejelo. I předchozí běžecké mapy jsou docela staré, alespoň v případě lesních závodů – štafet a hromadného startu. Sprint se pojede na okraji Wroclavi, takže to bude takový příměstský les, podobně jako třeba při MS v Vilniusu nebo předtím v Bialystoku.
Vrcholná akce se do Polska vrací po delší době, protože ty poslední nedopadly z pořadatelského hlediska nejlépe. Hlavně ME 2013 byla tragédie. Takže doufám, že nový tým, který stojí za těmito závody naváže na ty lepší podniky v Polsku, jako byl třeba SP v Gdaňsku v roce 2010. Věrka Pařízková coby IOF advisorka na to určitě dohlédla.

Vyhovuje vám tento program, který už byl i minulý rok, kdy má ME pouze tři závody, z toho dvě sprintové disciplíny?Maličko na vysvětlenou – nový formát ME nemá fixní skladbu disciplin. Každý rok může být jiná. Takže třeba loňské tituly z longu nebudou letos k mání a Martina Tichovská i Vojta Ludvík zůstanou šampiony minimálně i další rok. Komise MTBO chtěla, aby se střídal lesní a sprintový rok, podobně jako v OB, ale koncil IOF rozhodl, že konečné slovo má pořadatel – podle terénů, které má k dispozici. Ve výsledku je to matoucí i pro orienťáky jak je vidět, natož pro případné diváky a fanoušky.
Samotné zkrácení z týdne na tři dny je ale podle mě dobré. Je to levnější, potřebuješ méně dovolené. Většina závodníků, nejen u nás, normálně pracuje či studuje, takže je to docela znát. I pro pořadatele je to méně náročné. Takže já to vnímám jako pozitivní změnu a ani od závodníků jsem neslyšel, že by s tím měl někdo zásadní problém.

Jiří Vraný v rozhovoru pro Radiožurnál. Foto: Jan Picek.

Česká reprezentace je letos bez Martiny Tichovské, velké opory předešlých let. Kdo by ji měl zastoupit?
Pořád máme Kryštofa Bogara s Vojtou Ludvíkem, kterým loňský rok vyšel také náramně. Mezi ženami se pak budeme nejvíc spoléhat na Veroniku Kubínovou, která už loni měla super vstup mezi dospělé a i letošní forma vypadá slibně.
Na druhou stranu – Martina je osobnost jejíž výsledky a výkony doceníme naplno, až její kariéra skončí úplně. A tak je klidně možné, že se jí nějakou dobu nikdo nevyrovná – podobně jako v OB zatím nikdo nezastoupil výsledky Dany Šafka-Brožkové.

Jaké jsou ambice české reprezentace na tomto Mistrovství Evropy?
Nebuďme přehnaně skromní – vloni jsme z Maďarska přivezli pět zlatých, takže pokud se vrátíme bez medaile, bude to určitě neúspěch. Největší šance je tradičně ve štafetách. U hromadného startu hodně záleží na tom jak to bude postavené a kolik lidí přijede do cíle v první skupině. Pak už se může stát cokoliv. A sprint také tradičně patří mezi naše dobré disciplíny. Takže věřím, že o ty medaile budeme bojovat zase a že je šance nějaké získat.

Co zatím letos česká reprezentace absolvovala? Jak se na šampionát připravila?
Máme za sebou společnou objemovou přípravu ve Španělsku a mapový kemp v Dánsku. Během května využila většina závodníků překvapivé volno co se závodů MTBO týká a závodila v MTB maratonech či XCO závodech. Nutno říct, že velmi dobře – hlavně Vojta Stránský má zdá se super formu. Vidět v popředí výsledkových listin bylo i Vojtu Ludvíka, Kryštofa Bogara či Jirku Hradila.

Tou hlavní akcí je letos bezesporu MS v Dánsku. Dle mého hodně amatérského a spíš orienťáckého pohledu mně přijde, že se polské a dánské terény tolik neliší. Nebo se mýlím?
Z orienťáckého pohledu jsou všechny MTBO terény stejné – cesty jsou cesty (smích – pozn. red.). Bez legrace to tak vlastně je, v MTBO určitě není takový rozdíl v tom zda se závodí ve Skandinávii, u nás nebo někde na jihu. U nás nejvíc záleží na tom, jak vypadají samotné cesty v lese – jak jsou reálně sjízdné, zarostlé a tak dále. Na to má vliv spíš podložka, případně to jak jsou lesní cesty využívané během roku. Ale to se nikdy dopředu odhadnou nedá a může se to změnit i ze dne na den, jako vloni v Maďarsku. Tahle část Polska je hodně podobná i terénům u nás, je to vlastně takové Podkrkonoší ale na druhé straně. Takže zvlněný terén, myslím, že velmi podobný tomu z letošního MČR na middlu ve Vsi Svaté Kateřiny. Ale ani severní Jutsko, kde bude MS, není terénům které máme u nás moc vzdálené. I tam jsou kopce, sice krátké ale často velmi prudké, o technické sjezdy není nouze.

Příští rok je MS v MTBO u nás. Je to velká motivace pro závodníky?
Obecně určitě je. Doma je doma, můžou se přijet podívat rodiče, kamarádi. Je určitě větší šance prodat výsledek v mediích a třeba oslovit nějakého sponzora na další roky. Ale záleží to samozřejmě případ od případu. Pro někoho je možná větší motivací Finsko 2021, protože tam ještě nezávodil. A kdyby se potvrdilo to, o čem se tak trochu v zákulisí šeptá, tedy že by některé z dalších MS mohlo být na Novém Zélandu, uvažovala by asi o návratu i řada bývalých reprezentantů (smích – pozn. red.).

Díky za rozhovor!

Česká MTBO reprezentace na předloňském šampionátu. Foto: archiv Jana Svobody.

 

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *