Road to WOC. Druhý díl nového seriálu, který společně připravují organizátoři Mistrovství světa 2021 a redaktoři O-News.cz, je tady. Tentokrát se podíváme společně do kartografického prostředí. Jak se připravují mapy? Kolik km2 map se dohromady mapuje pro Mistrovství světa? A jaký je aktuální stav? To se dozvíte v dnešním rozhovoru s Alešem Hejnou, hlavním kartografem MS.

Jak se liší mapování MS od “běžné” mapařské práce?
Je toho víc (smích – pozn. red.). A to především rozsahem, šlo celkem o 32 kilometrů čtverečních lesních i sprintových terénů. Celkem deset míst, deset projektů (tištěných map bude ještě násobně víc). Taková rozloha už vyžaduje systematický přístup a funkci hlavního kartografa. Tím jsem se na konci roku 2018 stal.
Jako hlavní kartograf jsem měl a ještě stále mám, na starosti koordinaci mapování jednotlivých terénů, sjednocení pojetí všech map, komunikaci se staviteli, sportovním ředitelem, kontrolory.
Ale předně bych chtěl říci, že já jsem jen malé kolečko ve šlapajícím soukolí organizátorů MS. Co se týče celkové plochy, mapoval jsem jen kousek, a hlavně jsem se věnoval koordinaci všech map.
Mapařů mistrovství světa je celkem osm. Zdeněk Sokolář, Honza Drbal, Tom Novák a já jsme mapovali pískovcové oblasti. Žulové terény v Jizerkách měl na starost Matěj Klusáček, Jirka Vištejn a Petr Mareček. Sprintové mapy připravil Radek Novotný a já.

V jaké fázi jsou nyní mapy pro MS? Co se ještě bude aktuálně zpracovávat?
Všechny mapy jsou téměř hotové. Jde už jen o doladění před závody, o zanesení nových změn, případně o domapování “nárazníků” podle potřeb stavitelů trati. 
Na jaře terény čeká revize, musí se kompletně znovu projít. Plánujeme, že mapaři projdou vždy ty části, které mapoval někdo jiný a navzájem si tak poskytneme zpětnou vazbu. Důležitá také bude spolupráce se staviteli, kteří zase mají jiný a důležitý pohled na mapu.

Jak ovlivnila pandemie mapování?
Kupodivu pozitivně (úsměv – pozn. red.). Tedy v mém případě. Byl jsem víc v Česku a MS jsem se mohl víc věnovat. Do lesa jsem prchal a užíval si to, protože všude kolem, zvláště na jaře, panovala celkem ponurá atmosféra.

Jedním z partnerů MS je i OCAD. Jak jste tento software využívali a v čem vám všem pomohl?
OCAD je neocenitelný pomocník. Používám ho už od roku 1995, kdy jsem vytvořil první mapu pro orientační běh. Tehdy se distribuoval OCAD 5 na disketě! Je úžasné, že orientační sport má k dispozici kartografický program, který pružně reaguje na technologický vývoj i třeba na vznik nových disciplín v rámci orientačního běhu.
OCAD perfektně funguje při přípravě podkladů. Z laserových dat během chvilky vygeneruje stínovaný reliéf, gradient svahu, vrstevnice. Dokáže také stahovat letecké snímky. To vše hodí do jednoho balíku, s kterým se jde do terénu.
Ne všechny funkce OCADu jsou ale mezi mapaři oblíbené, postrachem je tzv. Kontrola čitelnosti. OCAD dovede porovnat celou mapu s aktuálním mapovým klíčem. Ukáže všechna místa, kde jsou porušeny minimální velikosti objektů a minimální vzdálenosti mezi nimi. Pro hlavního kartografa je to ale požehnání, hned je vidět, kde je třeba přidat na generalizaci.
Někteří mapaři také používali program Open Orienteering Mapper, který je bezvadný například při práci na tabletu v terénu.

Zmínil jsi, že jste měly k dispozici pro mapování laserová data. Tak to byla brnkačka, ne?
Celá Česká republika je laserově nasnímkována, takže je k dispozici 3D model povrchu celé naší země. Ale kvalita snímků je kolísavá, dost záleží na hustotě porostu, kterým se musely paprsky laseru při snímkování prodírat. V zařízlých pískovcových údolích rostou často rozeklané buky, které laserové paprsky zbrzdily. V takových místech připomínaly vrstevnice spíš zlámané stonky lnu z pohádky Jak krtek ke kalhotkám přišel. V takových místech se muselo měřit a měřit.  
Důležitým aspektem při mapování také byla generalizace. A to je v pískovcích a skalách obecně vždy oříšek. Proti sobě totiž stojí nároky mapového klíče na minimální velikosti skal a zároveň na minimální vzdálenosti mezi skalami. Ideální by bylo, aby byly skály na mapě výrazné a zároveň i průchody mezi nimi byly dobře čitelné. Ale prostor na mapě je omezený, a tak mapař musí neustále mezi těmito protichůdnými požadavky balancovat.

Vedeš si nějakou statistiku mapování pro MS 2021?
Během mapování pro MS jsem vystoupal na Mount Everest! A málem přešel na délku Českou republiku. Díky neustále zaplé GPS vím, že jsem v souhrnu nastoupal téměř 11 výškových kilometrů a do délky nachodil celkem 415 kilometrů. Věřím, že ostatní mapaři na tom budou podobně.

Máš nějakou historku “z natáčení”, která se vyskytla v průběhu tvorby map pro MS?
Každá z map dostala přezdívku. Původní záměr byl kódovým označením zachovat utajení terénů. Později z toho byla spíš legrace, na Lelkoun se chodilo lelkovat, a stavitelé nerozuměli o jakých terénech se bavíme. Inspirací byly mapy Čáp, Husa a Supí hora, proto všechny mapy dostaly jména z ptačí říše. Schválně, poznáte o které jde terény? Zoborožec, Lelkoun, Klubák, Kladivouš, Marabu a Kolibříci.

V průběhu roku 2020 se program MS rozrostl o 3 sprintové závody. Zkomplikovalo to časový harmonogram mapování? 
Zmapované to bylo poměrně rychle, ale zkreslit všechny informace do mapy, to byla piplačka. Ale myslím, že se to povedlo. Christer Carlsson, zástupce Mapové komise IOF, který posuzoval sprintové mapy o nich prohlásil: “The technical check gives no complaints, it looks really good, this is the first time I have no complains at all to a sprint map.”

Jak bys definoval terény MS jedním slovem?
Angličtina na to má výstižné slovo: challenging. Terény jsou náročné, budou pro závodníky výzvou. A zároveň jsou krásné, jde o jedny z nejzajímavějších terénů, které v Česku máme.

Děkujeme moc za rozhovor!

Aleš Hejna (1978) je vystudovaný inženýr ekonom, od roku 2003 ho živí mapování. Zpracovával například mapy pro WOC 2005 v Japonsku, WMOC 2005 v Kanadě nebo WOC 2010 v Norsku. Byl členem Mapové komise IOF v letech 2006-2015 a také Mapové rady ČSOS mezi roky 2002-2017.

To je pro dnešek vše. V dalším dílu za 14 dní se podíváme na přípravu Euromeetingu.