Road to WOC: Co prozradili stavitelé tratí?

od | 26. 5. 2021 | OB v ČR, Orientační běh, Rozhovory

Do startu prvního závodu MS zbývá méně než šest týdnů! Závodníci, ale i pořadatelé vstupují do poslední fáze příprav. Stavitelé tratí pro MS už jsou ale v cílové rovince. Jak ovlivnily jejich práci požadavky televize? A jak otestujete tratě, když vás od světové elity už pár let dělí? Ponořte se do dalšího dílu seriálu Road to WOC!

Sprint: Daniel Wolf

V čem si myslíš, že budou tratě na MS unikátní?

Myslím si, že unikátnost letošního MS tkví ve výběru terénů a kombinaci závodů. Od začátku jsme hlásali návrat ke kořenům OB, že chceme nadřadit sportovní stránku, nabídnout závodníkům skvělé terény i za cenu třeba horší logistiky, signálu nebo méně komfortní arény u lesa. A to jsme ani netušili, že nás k tomu pandemie donutí v ještě větším měřítku. Dala nám ale skvělou příležitost soustředit se na to, aby MS bylo hlavně skvělé v lese a vypadalo dobře v televizi. A taky díky ní máme zpátky plné MS včetně sprintů. Takže nabídneme během sedmi dnů unikátní mix všech o-disciplín a každou v jiném typu terénu. A tratě se snažíme postavit tak, aby tuto unikátnost ještě podtrhly, plně využily daný terén a zapadly do naší koncepce. Každý závod bude úplně o něčem jiném.

Podělíš se s námi o to, s jakými největšími úskalími se stavitel při stavbě sprintových tratí obvykle potýká?

Stavba sprintových tratí je velmi specifická disciplína. Je to o neustálém balancování a vyměřování postupů, aby nabídly co možná nejvíce variant. Tratě musí klást důraz na rychlé rozhodování, být co možná nejobtížnější, ale zároveň být fér. Vedeme tak dlouhé diskuse o každém postupu, kontrole, šíři průchodu, čitelnosti mapy a zákresu různých situací. Navíc město je živý organismus, při každé návštěvě je na mapě něco nového, něco naopak zmizí. Takže stále mírně přesouváme kontroly, tím pádem zas znovu ladíme celé postupy, a tak pořád dokola. Dokud se tratě nepošlou do tiskárny, tak se stále ladí. A až se pošlou, tak se budou muset ladit města podle těch vytištěných map.

Dan Wolf přichystá pro závodníky sprint v Terezíně (foto: archiv DW)

Sprintové štafety, štafety: Radek Novotný

Co je třeba přidat k obvyklé stavitelské rutině, aby výsledkem tvé 
práce byla trať světové úrovně?

Vždycky se snažím, aby tratě přinesly maximální prožitek a navigační výzvu. V případě závodu typu MS je ale často paradoxně spíše potřeba ubrat trochu inspirace kvůli zapracování množství podmínek, které musí taková trať splňovat, například i kvůli TV přenosům. Udržet tratě stejně inspirativní jako při tréninku, a přitom vyhovět všem podmínkám, to je základní stavitelská výzva “světové tratě”.

Radek Novotný, tehdy ještě v roli šéftrenéra repre v OB (foto: archiv RN)

Middle (kvalifikace): Martin Janata

Co tě vedlo k tomu, aby ses stal stavitelem o-tratí? Je za tím nějaká zajímavá náhoda?
Jak jsem začal stavět tratě obecně, tak to byl přirozený vývoj zapojení do další části světa orientačního běhu. S tím, že Kotlářka Praha, kde jsem v té době působil, pořádá každý rok 3-denní závody Velikonoce ve skalách, k tomu ob rok další závody, tak se každá stavitelská ruka hodila. Co se týče konkrétně MS, tak mi jednou v zimě, když jsem byl s dětmi na běžkách, zavolal Dan Wolf, že by potřeboval stavitele z oddílů v okolí Jizerek, a já jsem mu na to řekl proč ne, že do toho klidně půjdu.

Martin Janata v domovském jabloneckém dresu (foto: archiv MJ)

Middle (finále): Michal Horáček

Jaké máš kritérium pro “správnou trať”?

Základním kritériem je, že mám chuť si ji sám zaběhnout. Mám rád tratě náročné, pestré, bez hluchých míst, prostě tratě, které baví. Doufám, že takové se nám podařilo připravit i pro WOC2021.

Kdy jsi začal s prvními návrhy tratí?

První návrhy vznikaly již před rokem, ale finálním tratím se moc nepodobaly.

Michal Horáček v dresu Dukly Liberec na MČR na krátké trati v roce 2003 v Sosnové.

Klasická trať: Petr Karvánek

Kolik hodin (dní) ti zabrala stavba? Jak se vlastně vytváří finální trať? Co všechno je potřeba udělat, a kolikrát musíš trať ty sám nebo někdo jiný otestovat, než je hotová?
Říkal jsem si, že archiv, do kterého poctivě ukládám všechny verze předkládané svým oponentům, nikdy neotevřu. Tak jsi mě k tomu donutila. V archivu se nachází celkem dvacet verzí tratí ode mě, dvě verze protinávrhů od Dana Wolfa a jedna verze protinávrhu od Radka Novotného. Ta první je datovaná 11/2019, poslední dvacátá první verze uložená na zašifrovaném disku (a doufám že definitivní), má datum 14. 5. 2021. Myslím, že jsem se na tratě díval tak v průměru dvakrát týdně, čili mně vychází zhruba 150 dní, dejme tomu po třech hodinách u počítače, to je v součtu nějakých 450 hodin. Pak jsou hodiny v terénu, těch bylo méně, ale nějakou tu stovku to určitě také dá. To nejdůležitější je pochopit morfologii terénu a uchopit ho do té míry, aby trať dávala smysl. Pro mě jako pro veterána (letos 55) a navíc člověka, který nikdy neběhal elitu, je další oříšek přepnout svoje “veteránské” myšlení do zcela jiného módu, tedy, aby to byla trať, jež je opravdu výzvou pro elitní závodníky.

Zcela upřímně přiznávám, že ačkoli jsem už pár tratí postavil (včetně několika MČR), tak tady je to přece jen úplně jiný level. Chvílemi jsem cítil, že narážím na svoje limity a musím poděkovat svým oponentům, že se nakonec vše podařilo dotáhnout do konce. Moje obavy z nároků televize a dalších omezujících kritérií se ukázaly jako liché. Nakonec i připomínky ze strany IOF byly vždy konstruktivní a k věci. Ptáš se na testování, tak to by bylo z mé strany spíše úsměvné, na rovině po cestě jsem ještě schopný vyvinout nějakou obstojnou rychlost, ale seběhy a výběhy už mým kolenům opravdu moc nesvědčí. Takže na to byli jiní borci. Dan Wolf testoval ženy, muže testovali opět Dan spolu s Davidem Procházkou po částech a pak jsme zapojili matematické vzorce 🙂

Petr Karvánek na doběhu jednoho z MČR (foto: archiv PK)

Daniel Hubmann zmínil, že terény MS v Česku jsou rozhodně jedno z nejlepších hřišť pro orienťáka. Jak moc si závodníci na tvém hřišti užijí?

Samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Já se při svých “procházkách” terénem WOC opravdu kochám. Snad nebudu neskromný, ale myslím, že se jedná i v českém kontextu o unikátní terén a některé pasáže jsou opravdu skvostné. Tím naznačuji, že vlastně vůbec nevím, jak takový Daniel Hubmann při závodě vnímá to “hřiště” kolem sebe. Jestli jen nepluje tím svým koridorem. Obávám se ale, že kdo nebude opravdu hodně dobře fyzicky připraven, tak si závod užije možná v první třetině 🙂

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 28. 11. 2022
a svátek má René.