19. května 2017. Pátek. Celkem běžný den v životě orientačního běžce, který se připravuje na víkendovou trojkombinaci či na oblastní žebříček. Přesto je dnešní den speciální a zaslouží si speciální vydání seriálu Případ pro jury. Dnes je to totiž přesně 10 let od památného závodu Českého poháru, který se zapsal do dějin svým neviditelným modrým inkoustem, a který svou úsměvnou absurditou ukázal všem ostatním pořadatelům, co všechno se může při pořádání závodu pokazit a co všechno se může přehlédnout a opomenout. Třeba na mapu natisknout severojižní čáry…
19. května 2007, Luštěnice. Závodník podal protest proti porušení Pravidel pořadatelem. V něm uváděl, že nebyl dodržen bod 16.1 Pravidel OB. Odůvodnil jej jednak absencí pomocných severojižních čar na mapě, jednak tím, že hnědá barva na mapě (rýhy, kupky atd.) byla příliš světlá a tedy zaměnitelná za žlutou barvu.
Kvízová otázka
Nahrávání ...
Na mapě nám něco schází…
Co na to pravidla?
Nahlédněme do Pravidel rovnou na odstavec 16.1, na který se postižený závodník odvolává, a který říká, že “mapa použitá v závodě musí být vyhotovena podle platného mapového klíče předepsaného pro danou disciplínu OB.” Tím klíčem byl tehdy klíč ISOM 2000. “Magnetické poledníky jsou čáry umístěné na mapu tak, aby směřovaly k magnetickému severu. Jejich rozestup na mapě je 33,33 mm což představuje 500 m ve skutečnosti v měřítku 1 : 15 000.”
Jak rozhodla jury?
Svolaná jury protest zamítla, ale konstatovala, že byla porušena Pravidla v bodě 16.1, že mapa nebyla vyhotovena podle platného mapového klíče předepsaného pro danou disciplínu OB a že pochybil hl. rozhodčí závodu. Chybou pořadatele bylo, že závodníci nebyli upozorněni před závodem, ale v jeho průběhu, takže všichni neměli stejné podmínky. K ostatním bodům protestu se jury nevyjádřila.
Závod zrušen nebyl a výsledky byly zachovány v plném rozsahu.
Zápis do dějin neviditelným inkoustem
O tom, jestli se jury s tímto případem vypořádala dobře nebo špatně, ať už si dnes každý udělá obrázek sám. Ten pravý důvod, proč je dobré si toto výročí připomenout, spočívá úplně v něčem jiném. Tento případ, ač viděno brýlemi dneška zcela úsměvný, nesmazatelně vstoupil do dějin. Dnes by se šířil po orienťáckých sociálních sítích a stal by se z něj prvotřídní o-virál. Tehdy se o tomto závodě diskutovalo, zmiňoval se jako příklad na všech možných školeních a stal se názornou ukázkou toho, že uspořádat závod v OB je strašně komplexní úkol, kde stačí opomenou jediný detail, který se vám třeba zdá jako naprostá samozřejmost a perfektně uspořádaný závod se vám sesype jako domeček z karet.
Právě dnes v toto kulaté výročí je tedy na čase předeslat další rovinu našeho seriálu Případ pro jury, kterou bychom si pracovně mohli nazvat “Jak nemuset svolat jury”. Náš seriál je totiž možná zajímavý pro naše čtenáře – závodníky, jako osvěta pravidel a práv závodníka, ale jeho původně hlavní motiv leží úplně někde jinde. A sice ukázat pořadateli, na co všechno si dát při pořádání závodů pozor, co všechno se může stát a čeho se pokusit vyvarovat.
Následné oblastní závody na Zelené patnáctce již poledníky obsahovaly.
Bereme si tady na paškál pořadatele, ještě jednou je vystavujeme diskutujícím, kteří přesně vědí, jak to mělo být. Ale děláme to jen a jen proto, aby se nám podobné chyby neopakovaly a naše závody se staly lepšími. A legendární Zelené patnáctce se to povedlo. V posledních, zítra přesně, deseti letech totiž všechny závody ČP proběhly na mapě s poledníky a věříme, že to tak bude i dál.
Nebojte se pořádat velké závody, i když jste třeba malým klubem. Pokud se všechno povede na jedničku, budete pro závodníky hrdinové a oni to ocení. A pokud se náhodou něco nepovede, tak bude ještě většími hrdiny, protože učiníte lepšími další závody, které přijdou po Vás, což je k nezaplacení. A na všechno ostatní je tady Případ pro jury.
ne ne, to je jak “Ivánku kamaráde”. Ten závod měl být zrušenej a s ohledem na to co se dělo s některými dalšími závody, tak pokud byl tehdy požadavek na R1, tak ten člověk ji dál neměl mít možnost vykonávat. A totéž směrem k jury.
Ještě dodatek, buďto to berme jako čistě zájmovou činnost a když se něco nepodaří, tak se někde na louce na shromaždišti domluví jak z toho. Anebo jedeme podle pravidel. Ale že jednou hlavní rozhodčí dostane zákaz činnosti za špatnej zános a pak by měla projít výrazně větší chyba…
Zaujimalo by ma, kde sa vtedy stala chyba – chybali tie severniky uz od zaciatku, alebo nastala az v tlaciarni? Nic z toho samozrejme neospravedlnuje, ale prave tam je to poucenie do buducnosti.
Chyběly už od začátku, a v přípravě před tiskem a v tiskárně si toho nikdo nevšiml. Stejně jako si toho nikdo nevšiml při kontrole map.
Tenhle případ měl řadu jiných “pikantností”. Tím, kdo protest podal, byl tehdy člen našeho oddílu, čerstvě vystudovaný právník. Já jsem mu za ten protest vynadal s tím, že hrozí že bude na základě tohoto protestu celý závod zrušen, a pořadatel bude muset všem vracet startovné, což by patrně vedlo k bankrotu pořadatelského oddílu, On ale hájil “právní čistotu” a svoje právo mít za zaplacené startovné na mapě i severojižní čáry. Já jsem si tohoto nedostatku za celou dobu pobytu na trati nevšimnul. A dokonce když se mě po závodě někdo zeptal jestli jsem si všimnul na mapě nějaké chyby, tak jsem netušil na co se ptá. Pak mi dotyčný ukázal svoji mapu, a já jsem pořád nevěděl na co se ptá. Po podrobnějším přezkoumáni mapy (bylo to měřítko 1:15000) jsem si všimnul, že je velmi špatně čitelné vše, co má být hnědé. Přitom na mojí mapě (trať H60, 1:10000) to bylo čitelné dobře. U vrstevnic to nevadilo (stejně tam skoro žádné nebyly), ale byly velmi špatně čitelné jámy, byly spíš světležluté než hnědé, což bylo dáno použitou příliš hrubou tiskovou technikou, která při tenčích hnědých čarách na mapě 1:15000 vedla k tomu, že to takhle dopadlo. Za chybu jsem tedy označil nečitelnost hnědé barvy, absence severojižních čar mi stále nedocházela. Na mapě byla spousta informací, podle kterých se dal sever přesně určit (písmo na výrazných reklamách, čísla kontrol, značky krmelců a posedů, zelené šrafy podrostových pasáží, tiráž, název mapy……). Poté, co bylo známo že závod nakonec zrušen nebyl jsem se snažil už v klidnější atmosféře protestujícímu vysvětlit, že mohl protestem způsobit bankrot oddílu. A že pokud všichni pořádáme závody jako neplacení dobrovolníci, tak je na místě určitá schovívavost vůči chybám, které vpodstatě závod neovlivnily, a že jiná situace by byla, kdyby to pro nás (za startovné ve výši obvyklé třeba ve Skandinávii) pořádali nějací profesionálové, kteří za to berou plat, a tedy by od nich člověk mohl očekávat profesionálně odvedenou práci a plnou finanční zodpovědnost za výsledek zaplacené práce. Nicméně toto vysvětlení nebylo protestujícím přijato. Zdůrazňuji, že protestující rozhodně nebyl nějakým špičkovým závodníkem, který by se mohl cítit nějak vážně poškozen tím že ztratil pár vteřin a nedostal se tak třeba do reprezentace, jednalo se o podprůměrného závodníka bez ambicí na nějaké skvělé výsledky.
Nu, taky se mi to jednou povedlo. To byla pořád další a další revidovaná a připomínkovaná verze mapy a stále nové vyřezávání severníků okolo modré barvy, až ejhle – v té výsledné verzi už nebyly. Samozřejmě, že jsem za to mohl já, jakožto hlavní kartograf. Ale díky tomu, že skoro celá mapa byla šrafovaná podrostem, tak si toho při závodě všimnul, aspoň jak mi bylo řečeno, jenom Béďa – naneštěstí.