Orienťácké tábory: Páprsob
Dnes je 21.11.2019

Orientační běh | 01.09.2019

Na konci prázdnin se s orienťáckými tábory roztrhl pytel. Dnes představíme Páprsob, který se ze soustředění Kotlářky před dvaceti lety vyvinul v tábor, kterého se účastní téměř 50 dětí ze sedmi oddílů!

Páprsob, což je zkratka pro r PRázdninových dní S Orientačním Během (z pochopitelných důvodů bylo ve zkratce vynecháno písmeno D) v těchto dnech slaví své dvacáté výročí. Před dvaceti lety začal jako letní soustředění pro zhruba dvacetičlenou skupinku kotlářáckých dětí a dorostenců, od těch dob svou kapacitu zdvojnásobil, v době slabších ročníků se otevřel i zájemcům mimo Kotlářku a v současné době po tábořišti v Čachnově u Hlinska pobíhá 48 dětí ze sedmi různých oddílů. Páprsob za těch dvacet let vystřídal sedm lokalit, nicméně v posledních letech se pravidelně vrací právě do Čachnova, skautského tábořiště na kraji o-mapy, kde je z neznámých důvodů pořád slunečno, i když se ve zbytku republiky honí všichni čerti.

Za ta léta taky trochu ubylo orienťáku a přibylo her. Mapový trénink je zhruba jednou za dva dny, po zbytek času se sbírají body do celotáborové hry, ve které jsme se letos ocitli v Hollywoodu, jelikož tématem byla Filmová studia. Co už se stalo tradicí je posílání pohledů domů s vlastní fotografií z tábora v akci. Napsat jednou mamince a tatínkovi jsou tak donuceni i ti nejstarší (ač to sdělení občas zní “Čau mami, řeknu ti to mobilem”). Tradičně se také jeden půlden věnuje nějakému tvoření – šily se kraťasy, malovaly hrníčky, vyráběly rozlišováky na lžíce a proběhlo polnímu vaření (polévka, vánočka, maso…), legendární jsou i tématické rozcvičky.

Pohledy Páprsobu

Táborový vedoucí musí být univerzál, kromě přípravy programu a roznesení tréninku se musí umět postavit k plotně, resp. kamnům čelem. Kdo zaváhá a není pro něj zrovna žádné zaměstnání u programu, ten vaří. Jídlo tak skoro nikdy není na čas, občas nedopadne podle představ a občas třeba ani nezbyde na vedoucí, ale velkou výhodou je, že jsme páni svého času i jídelníčku. Když jsme před pár lety coby tajní agenti podstupovali výcvik pro působení v různých zemích, snídali jsme jeden den čínskou polévku (hůlkama samozřejmě), vyráběli a obědvali sushi a večeřeli rizoto, druhý den při výcviku pro arabské země během Ramadánu pak nezbývalo než obědvat kuskus v naprosté tmě v zatemnělé chatce (včetně dochucování). A aby nikdo domů neodjížděl s prázdnou, koná se těsně před odjezdem oblíbená tombola o zbytky z kuchyně. Nic rodiče jistě nepotěší více než když jim z tábora přivezete pětilitrový olej, tři balení hladké mouky a kilo cibule.

Asi jako i na jiných táborech nám naprosto skvěle funguje výměna generací v roli vedoucích. Kdo ještě loni za trest klikoval za to, že je po večerce na cizí chatce, je letos právoplatným členem vedoucovského týmu a vidí to vše z druhé strany. Jediný absolvent všech ročníků, Jára Prouza, kterému během toho prvního bylo 13 let, je po právu již deset let hlavním vedoucím a všichni doufáme, že ho to ještě nějaký ten rok bude bavit! Děti to očividně baví, protože tábor na další rok je zaplněn hned po skončení toho předchozího.

Dominika Plochová

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *