Ondřej Švirák, pětadvacetiletý závodník SK Žabovřesky Brno, chce během roku 2017 vytvořit světový rekord v rámci uběhnutí 26 ultramaratonů ve 26 státech na 6 kontinentech. Jeho projekt Ultra 26 Challenge je založen na myšlence motivovat lidi k plnění svých snů a překonávání bariér. Jak ho to vlastně napadlo? Jak se na každý ultramaraton připravuje? A jak se můžete do projektu zapojit vy? O tom všem i mnohem víc jsme si povídali se Švirdou těsně po ukončení první etapy.

První otázka asi nebude moc originální, asi ji teď dostáváš často. Jak Tě vlastně napadlo, že uběhneš během jediného roku 26 ultramaratonů na 6 různých kontinetech?
Brigádničím při škole jako horský průvodce pro Expedition club a uzavřel jsem smlouvu na 13 výprav, které si v průběhu roku 2017 odprůvodcuji. Tyto destinace jsou rozeseté po celém světě a začal jsem si uvědomovat, že mám ideální podmínky pro vytvoření originálního běžeckého projektu. Svým způsobem se jedná o rozlučku se studentským životem a cítím, že před nástupem do řádného pracovního procesu se potřebuji trochu vyblbnout (smích – pozn. red.).

Ultra trail du Mont Blanc 2016. Zdroj: archiv Ondřeje Šviráka

Ten počet 26 vychází z toho, že Ti právě letos tolik bude?
Prvním impulsem byl věk, který by sám o sobě nic neznamenal, kdyby se nejednalo o násobek čísla 52, což je počet týdnů v roce. 1 ultramaraton za 2 týdny už zní celkem šíleně a když k tomu přidáte fakt, že žádný není ve stejném státě, začíná být projekt atraktivní i pro neběžce. Jakmile jsem prošustroval všechny dostupné databáze českých i světových rekordů a zjistil jsem, že nikdo nic takového neuskutečnil, měl jsem jasno.

Jak je vlastně dlouhý jeden ultramaraton, co si pod tím má čtenář představit?
Jedná se o libovolnou vzdálenost delší, než 42,195 km, což je délka klasického maratonu. A představte si pod tím velké množství nečekaného dobrodružství… (smích – pozn. red.)

“Svým způsobem se jedná o rozlučku se studentským životem,” říka o projektu 26ultra Ondřej Švirák. Zdroj: archiv Ondřeje Šviráka.

Jak se na něj připravuješ? Od určitého kilometru je to už spíš o psychice než o fyzičce, ne?
Aktuálně spánkem, ležením v posteli a čtením běžeckých super-románů o tom, jak máme běhat na boso a sypat chia semena o sto šest (smích – pozn. red.). 2.1. jsem totiž odstartoval svůj projekt na Ukrajině, kde byla ještě o level krutější zima, než aktuálně v ČR a odnesl jsem to podchlazením a omrzlými palci na nohou.
Uběhnout maraton je hlavně o fyzičce. Zdolat horský ultramaraton je především o hlavě. Každý závod i trať jsou jiné a nedá se to jednoznačně definovat. S každou zdolanou výzvou nabíráte další a další zkušenosti a nakonec si uvědomujete, že nevidíte překážku v počtu kilometrů nebo ve velikosti převýšení. Nakonec je to jen stejně o zdraví a o vyhodnocování potenciálního nebezpečí, které vám na horách hrozí. Nejsem žádnej velkej talent a věřte mi, že nedělám nic, co by nezvládl kdokoliv jiný s volným časem, motivací a silnou vůlí.

Co bylo impulsem, že si začal vyhledávat tyto celkem dost extrémní výzvy?
Dorostenecká léta, kdy jsem pod trenérskou taktovkou Jiřího Sýkory běhal dlouhé tréninky ve vysokém tempu. Vzpomínám si, že už tenkrát jsem točil 10 x 1 km na dráze se 100 m meziklusem. Nechápu, jak jsem to mohl zvládat, protože teď bych se před takovou šíleností rozbrečel (smích – pozn. red.). Nicméně mi to dalo potřebný běžecký základ a cílevědomost, ze kterých čerpám doteď.
V létě roku 2013 mi jednou zavolal Víťa Bravený, jestli si místo něho nechci zaběhnout společně s Danáčem (Daniel Hájek – pozn. red.) 65 km dlouhý horský ultramaraton dvojic. Nevím, proč jsem na tuhle šílenost kývl. Každopádně když jsme po závodě stáli s Danem na stupních vítězů, začal jsem si uvědomovat, že mám na podobné tratě předpoklady.

Jak si vybíral jednotlivé ultramaratony? Píšeš na svém webu, že některé etapy jsou součástí závodů, jiné jdeš sám nebo s parťákem. Jak si je sestavoval a víš v tuto chvíli, jak budou jednotlivé závody vypadat?
Polovina z nich je dána destinacemi, kde průvodcuji a nenabízejí příliš velkou variabilitu. Musím pracovat s tím, co je k dispozici, takže i například vyběhnout ve tři ráno, abych nenarušil harmonogram akce a vrátil se zpět před budíčkem ostatních účastníků. Po návratu samozřejmě nastupuji do klasického pracovního dne v kůži horského průvodce.

Druhá polovina výzev je už čistě v mém podání a plánuji ji na základě míst, které mi připadají atraktivní. Počet závodů je v celém projektu minimální. Nejen, že bych musel kvůli startovnému vykrást banku, ale také není v mých silách odběhat 26 ultramaratonů v závodním tempu.

Bulharsko na sněžnicích. Zdroj: archiv Ondřeje Šviráka.

Celá akce má i charitativní rozměr, za každý tvůj uběhnutý kilometr v rámci projektu přispějí sponzoři akce finančním obnosem nadaci Světluška. Jak si na tuto bohulibou myšlenku přišel?
Víš, co je problém většiny dnešní populace? Všichni mají tisíce argumentů, proč něco nezrealizovat. Každej si stěžuje na nedostatek financí, na málo dovolené, na nervózní přítelkyni, na nervózního psa, na sousedovic papouška… a bůh ví na co ještě. A pak si představ, že potkáš uprostřed Himálaje slepého horolezce, který leze na 6. nejvyšší horu světa. To tě prostě posadí na zadek a uvědomíš si, jak moc konzumní životy žijeme a že děláme jen to, co po nás společnost požaduje. Je to tak trošku ironie, protože lidé jako Honza Říha otevírají nám, zrakově nepostiženým lidem, oči.

Není to pro tebe první podobná výzva. Jako nejmladší Čech jsi před rokem a půl zdolal jižní část masivu Mont Blancu (má přes 100 km a převýšení přes 6500 m). Jak tato expedice probíhala?
Nejednalo se o expedici, ale o závod Ultra trail du Mont Blanc, konkrétně o trať CCC. Ve zkratce to probíhalo tak, že jsem ráno v pět vstal s běhavkou a jen tak tak to stihl na záchod. Následně jsem jel na start a 12 hodin v kuse se smažil ze všech stran jako kuře. S příchodem tmy jsem si pozvracel boty, skočil si asi po desáté do keříku na velkou a s bolestivými grimasami se po 20 hodinách dobelhal do cíle. Hodně cenná zkušenost.

Ultra-Trail Du Mont-Blanc 2016. Zdroj: archiv Ondřeje Šviráka.

Tvá propagace třeba na webu nebo sociálních sítích je přímo ukázková. Děláš si všechno sám nebo Ti někdo pomáhá?
Buďme realisté. Jedná se o začátek projektu a nedělám si iluze, že postupem času se má ukázková propagace omezí. Chtěl bych však splnit závazky vůči sponzorům a udělat vše pro to, abych měl celou výzvu co nejlépe zdokumentovanou. Blogerství mě baví a kromě loga z dílny Petra Hostaše si vše dělám kompletně sám.

Budeš to stíhat i sem tam kombinovat s nějakým o-závodem nebo dáváš letos pauzu od OB?
Pauzu si nedávám. Většinu května a června si vzhledem ke studijním povinnostem nechávám volnější a budu se snažit pár závodů objet. S přibývajícím věkem si uvědomuji, že orienťák můžu běhat celý zbytek života. Ale lozit aktivněji po horách a strávit půlku roku na cestách můžu jen teď.

Mohou se čtenáři-orieňťáci nějak zapojit do tvého projektu?
No jasně. Buď se mnou můžete vyjet na nějakou výpravu s Expedition clubem nebo mi můžete dělat sparring partnera na některé z výzev. Určitě mi napište a něco vymyslíme.

Díky moc za rozhovor a ať Ti vše vyjde, jak máš naplánováno a stojí při Tobě štěstí a zdraví!
Děkuji!

Více informací:
Web projektu
Facebooková stránka projektu
Švirdův blog

Na zájezdu v Nepálu. Foto: archiv Ondřeje Šviráka.