V rubrice “Na Kofole s…” si k přátelskému rozhovoru zveme mladé orienťácké naděje. Jako první v letošním roce naše pozvání přijala talentovaná závodnice SKOB Roudnice nad Labem, Ema Černá. Ta načíná třetí rok své dorostenecké kariéry, ve které se může pyšnit například dvěma stříbry z MČR z loňského roku, z klasiky a sprintu. Kdo je její nejčastější tréninkový parťák a jaké má kromě orienťáku koníčky, se dočtete v tomto článku.

Ahoj Emo, jak se máš?
Ahoj, mám se celkem dobře, ale už mi strašně chybí kamarádi, jak ti ve škole, tak hlavně ti na orienťáku. Ta izolace už je úplně nekonečná, a většinu orienťáckých kamarádů jsem neviděla hrozně dlouho.

Jak se ti daří v takové situaci nacházet motivaci k tréninku?
S motivací moc problém nemám, baví mě běhat. Jedině snad, když mi Gabča (Gabriela Šimůnková, Emy trenérka, pozn. red.) napíše, že si mám dát 30 minut klus nebo volno, tak většinou vyhraje to volno. (smích, pozn. red.)

A jak to máš s nějakými tréninkovými parťáky nebo skupinkou?
Občas běhám sama, nebo s kamarádem z oddílu Jirkou Hellerem, ale úplně nejčastěji běhám s taťkou, který se mnou běhá a vozí mě na tréninky a mapáče.

Takže stíháš v zimě i mapový trénink?
Rozhodně ne tak moc, jak bych chtěla. Přece jenom v okolí Roudnice těch map moc není, a tu jedinou, co tam stojí trochu za řeč, znám jak své boty. Takže je potřeba občas vyrazit trochu dál, třeba na tréninky Pražské a Středočeské oblasti.

Kdo je rychlejší, ty nebo táta?
My jsme na tom tak podobně. Někdy porazím já jeho, to mám pak radost, a někdy porazí on mě, tak to mě pak motivuje se příště víc snažit (smích – pozn. red.)

Taťka je taky orienťák?
U nás v rodině jsem vlastně začala první s orienťákem já. Táta začal až později, když mě vozil po závodech, a přestalo ho tam bavit jen tak čekat, tak začal nejdřív Pčka, pak Tčka a nakonec svojí vlastní kategorii.

A mamka?
Ta orienťáku moc neholduje, myslím, že několikrát šly se ségrou HDR, a tím jejich kariéra asi i skončila (smích – pozn. red.).

A co Vánoce, přinesl Ježíšek nějaké pomocníky do nové sezony?
Joo, dostala jsem novou buzolu, takže jsem se konečně zbavila své staré dětské turistické (smích – pozn. red.). Taky jsem dostala nové boty, ale ty mi byly bohužel velké, naštěstí nám je vyměnili.

Ty kromě SKOB Roudnice nad Labem závodíš v dresu Tretry Praha, je to tak?
Ano, hostuju v Tretře na štafety a sprintovky, sem tam nějaké soustřeďko a jezdím s nimi společně na větší celostátní závody. Gabča Śimůnková z Tretry je pak moje trenérka a píše mi tréninkový plán.

A nepřetěžuje tě moc?
Ne, myslím si, že si rozumíme. Maximálně mívám spíš problém pochopit, co po mně vlastně chce běžet, tak se jí ozvu, a ona mi to vždycky hrozně ochotně vysvětlí tak, abych to pochopila i já. (smích)

Zařazuješ i jiné druhy tréninku kromě běhu a mapáče?
Určitě, snažím se aspoň jednou týdně. Občas chodíme s Jirkou Hellerem různé běžecké posilování, a nebo prostě vytáhnu doma karimatku a cvičím spolu s Pamelou z YouTube. (smích)

A co zima, co ty a běžky? Pojedeš někdy LOBy?
Běžky jsou fajn, ale moje LOBácká kariéra asi začala i skončila loni na Zimní Olympiádě (smích). Plácala jsem se tam před televizníma kamerama.
Ne, asi bych LOBy ještě někdy zkusila, ale nejdřív se potřebuju naučit pořádně lyžovat.

Za předpokladu, že se letošní sezona uskuteční co nejvíce v normálním režimu, jaké máš sportovní cíle?
Hrozně ráda bych se podívala alespoň na jednu velkou mezinárodní dorosteneckou akci, ideálně MED, ale je mi jasné, že to bude hodně těžké. V Česku bych se určitě chtěla držet co nejvýše v Žebříčku A, a přidat nějaké TOP10 či velké bedny na MČR, ale první rok v D18 to nebude lehký, je tam spousta rychlých holek.

Na které disciplíny si nejvíc věříš, které si nejvíc užíváš?
Nejvíc si momentálně věřím asi na sprintu. Ale takový ten nejlepší orienťák je pro mě určitě pořádně technický middle. Akorát na něm vždycky dělám moc chyb.

Které jiné akce letos tě ještě lákají?
Určitě bych chtěla stihnout co nejvíce zahraničních soustředění, TSM má v plánu Norsko, repre zase Švédsko spojené s O-ringenem, ale to všechno je ještě hodně nejisté kvůli pandemii. Pak se samozřejmě těším moc na domácí letní závody, hlavně PPčka, Bohemku a samozřejmě WOC Tour!

Na WOC Tour uvidíš naživo spoustu světových orienťáků, na které se nejvíc těšíš?
Tak určitě Tove, pak asi Daniel Hubmann. A taky Simona Aebersold.

Dost už s orienťákem. Jak zvládáš distančnní výuku ve škole?
Docela se to dá zvládnout, ale občas je hrozně těžké při online hodinách urdžet pozornost.

Co tě ve škole nejvíc baví?
Dřív mě hodně bavil zeměpis, teď se trochu víc soustředím na jazyky.

A co Tvoje zájmy a koníčky mimo orienťák?
Já jsem tušila, že se na to asi zeptáš, tak jsem nad tím trochu přemýšlela, a zjistila jsem, že vlastně nic takového nemám. Občas si někam vyrazím s kamarádkama, kouknu se na film nebo tak, ale nedělám žádný jiný sport, nehraju na hudební nástroj, nezpívám. Jsem prostě čistokrevnej orienťák tělem i duší (smích – pozn. red.).

Proti tomu se nedá nic namítnout!
(smích – pozn. red.)

Díky moc za rozhovor. Hodně štěstí a ať to běhá!