Na slovíčko s Tomášem Kolářem

od | 1. 2. 2021 | Co dělají mimo les, Orientační běh, Rozhovory

Dnes vám nabízíme další velmi zajímavý rozhovor. Na slovíčko jsme si totiž pozvali Tomáše Koláře, závodníka SKOB Slaný a zároveň generálního ředitele společnosti Linet, která patří mezi 3 největší výrobce zdravotních lůžek na světě. Tuto společnost založil v roce 1990 Zbyněk Frolík, vybudoval ji v podstatě od nuly a dnes tento podnikatel patří mezi 30 nejbohatších Čechů. Příjemné čtení!

Ahoj Tomáši, jak se daří?

Díky, vede se mi skvěle, protože si myslím, že v dnešní době, pokud jsme zdraví a nepřišli jsme o práci a máme zdravou celou rodinu, tak musíme říct, že se nám daří dobře, jakkoliv ta doba je samozřejmě zvláštní.

Rozhovor začneme tím, jak se Tomáš Kolář dostal k orienťáku. Jak jsi se dostal k orienťáku?

To je dlouhá historie. Vlastně první kontakt s orienťákem jsem měl už v mládí, protože mí rodiče mají chalupu na Bradech, kde jsme trávili v podstatě celé léto a všechny víkendy z roku a úplně v tu samou dobu se tam budovalo orienťácké centrum Sportcentrum Jičín, takže tam už jsem měl poprvé kontakt s orienťákem, a to s Jardou Havlíkem tenkrát, který nás jako děti zaměstnával při pořádání závodů a pomáhání s orienťákem. K vlastnímu běhání jsem se ale dostal přes svoji sestru Petru Janovskou, která běhá orienťák od svých 15ti let, já jsem začal teprve před 11 lety, a dostal jsem se k tomu vlastně i kvůli tomu, že ve svých 10ti letech začala zde ve slánském oddíle trénovat dcera Johanka, tak jsme si to zkusili, věděli jsme, co orienťák je, a už jsme u toho s celou rodinou zůstali.

Na jaký závod nejvíce vzpomínáš?

Tak do dneška asi budu nejvíce vzpomínat na svou první Bohemku v roce 2009, kdy jsem se bez jakýchkoliv znalostí vydal do skal v kategorii H35L a vždycky jsem to tak tak o minutu stihl do limitu. Ale jinak já mám rád Pražské Velikonoce, prostě je nikdy nesmím vynechat, je to krásná atmosféra na jaře ve skalách, mám rád mezinárodní závody v Itálii, ve Švýcarsku, to si vždy taky užívám.

Tomáš Kolář na závodech v Itálii (Zdroj: Archiv Tomáše Koláře)

A teď pojďme k hlavnímu tématu tohoto rozhovoru, a to práci pro Linet. Vím, že máš vystudovaný FEL na ČVUT, ale hned po studiích jsi šel přímo do Linetu, tedy od počátku kariéry pracuješ pro jedinou firmu. Na jaké pozici a kdy jsi v Linetu začínal a jak jsi se tam dostal? A využil jsi někdy vystudovanou elektrotechniku ve zdravotnické firmě?

Do Linetu jsem se dostal přes svoji manželku Michaelu, která je neonatologická sestra, to znamená, že se stará o nedonošené děti v inkubátorech. Jejím prostřednictvím jsem se setkal se Zbyňkem Frolíkem, který je zakladatelem Linetu, a už tenkrát jsem zpracovával diplomku na téma inkubátoru. Frolík už tehdy byl mým vedoucím diplomové práce, já jsem to na základě té diplomky vyvinul a my jsme to poté začali v Linetu vyrábět. Dělali jsme to řadu let a já jsem byl tím člověkem, který za to byl zodpovědný, jenže to byl začátek 90. let, kdy Linet byl velmi malá firma, a já jsem měl na starosti úplně všechno, od vývoje, přes servis, instalace, obchod, marketing, vlastně všechno. Byla to nádherná léta, ale je to už více než 25 let, takhle jsem se dostal do Linetu. Jestli jsem využil vzdělání – no využil, jak říkám, od začátku jsem byl u vývoje a co se týká FELu, já jsem na FELu přímo studoval bioinženýrství a zdravotnickou techniku, a to mi strašně rychle pomohlo se zorientovat v tom prostředí a v tom byznyse. A hlavně to nejklíčovější na těch lůžkách dnes je právě elektronika a senzorika, samozřejmě mechatronika je také důležitá, ale to, co dnes tvoří ta zdravotnická lůžka unikátním, tak je právě o elektronice. A tam si myslím tím backgroundem, že jsme to rychle pochopili, a začali výzkum a vývoj orientovat právě na elektroniku a senzoriku.

A jaké byly další pozice?

Poté, co jsme se přestali věnovat inkubátorům, tak jsem se věnoval marketingu a product managementu, což podle mě je v takovéto firmě velmi důležitá role. Ta se zabývá tím, čím se ta firma bude živit do budoucna, a s tím jsem vystačil mnoho let. Mezitím se ale ta firma rozrůstala, tak jsem měl řadu dalších přidružených rolí, protože jsme zakládali řadu firem v zahraničí, takže jsem působil dlouho v Polsku v jedné z našich úplně prvních založených firem, dále v Itálii, ve Spojených státech, to vše byly mé pozice, některé z nich mám do dneška, i když už je fyzicky nedělám, ale jsem za to zodpovědný. Co se týká marketingu, tak jsem v té roli vydržel až do roku 2010, kdy jsem se stal ředitelem Linetu zde v České republice a potom v roce 2016 jsem se stal ředitelem Linet Group, což je dnes asi 21 firem.

Kdy a za jakých okolností došlo ke zlomu, kdy jsi se stal ředitelem celé skupiny?

Ono to víceméně bylo dáno organicky, bylo to dáno tím, že ta firma už byla tak velká, že se to nedalo řídit všechno z jedné židle, na které seděl Zbyněk Frolík, ale museli jsme vytvářet nějakou pyramidu a hierarchii. Tím, že jsem svoji celou kariéru byl hodně blízko u produktů a byl jsem hodně propojen s budoucností firmy, protože produkty jsou hodně o tom, jak se firma bude živit za 5 let či za 3 roky, takže to asi Zbyňka Frolíka inspirovalo k tomu, že mi dal důvěru a mohl jsem začít řídit Linet.

Co máš jako generální ředitel na starosti? Jsi pouze nadřízeným ředitelům pro jednotlivé oblasti nebo máš na starosti více věcí?

Jsem víceméně ředitelem pro jednotlivé agendy, ale to je jen část té práce, já s oblibou říkám, aby se ta káča točila, tak se musí švihat tím bičíkem, to je ta jednodušší práce, udržet vlastně ty lidi motivované a ty jednotlivé projekty, aby běžely. Ta složitější část práce je koukat se do budoucnosti a vlastně přemýšlet o tom, jaké projekty vůbec iniciovat, co přinese tu akceleraci firmy, dnes to vlastně i souvisí s tím růst organicky. To znamená přivést na trh více produktů, více toho prodat a obsadit více teritorií. Je to ale i o tom, jaké firmy koupit, protože ten růst není pouze organický, ale firma roste i pomocí akvizicí, což je další velká agenda, která je už strategická a souvisí se strategickým rozvojem té firmy. To si myslím, že je na té pozici to nejdůležitější.

Tomáš Kolář jako šéf skupiny Linet (Zdroj: Linet)

Jaké produkty vlastně Linet vyrábí? Pouze zdravotní lůžka nebo i něco jiného? Šlo by případně definovat, co zdravotní lůžko zvládne?

Ta škála Linetu je opravdu široká, dá se to vymezit tím, že je to vybavení do pacientského pokoje. Ale není to jen byznys v nemocnicích, třetinu našeho obratu tvoří byznys v domovech důchodců, a jak jsem říkal, že další činností jsou akvizice, tak my máme v Německu firmu a je to další značka, kterou vlastníme, jmenuje se Wissner-Bosserhoff, zkráceně, WI-BO. Tato značka dělá velký byznys v domovech důchodců, opět je to globální značka, ale v čem vidím to další vymezení, to ani není v těch lůžkách ani v tom celkovém vybavení, ale je to o technologiích, které ty jednotlivé předměty propojují a dávají informace personálu. Ať už k zefektivnění jejich práce nebo dávají informace, které souvisejí s bezpečností pacienta.

Co doposud považuješ za svůj největší pracovní úspěch? Vím, že jsi udělal úspěšný projekt expanze Linetu do USA, je toto tvůj největší pracovní úspěch nebo byl ještě nějaký větší?

Pokud se mě zeptáš, na co jsem nejvíce hrdý, tak je to ta expanze do Spojených států, protože je to velmi těžký trh, a ono se to podařilo. Podařilo se to částečně možná díky tomu, že na začátku jsem byl naivní, takže jsem se moc nebál, pak teprve jsem pochopil, jak moc je to složité. 3 roky jsem z toho měl pěkné nervy, ale nakonec se to podařilo.

Jaké věci bylo potřeba udělat při tomto úkolu?

My jsme se rozhodli, že založíme firmu na zelené louce, takže já jsem se sbalil a odcestoval jsem do Ameriky, ze svých kontaktů jsem hledal správného člověka, se kterým to budu řešit. Poté, když jsem měl toho správného člověka, tak jsme najímali první lidi. Najali jsme prvních 10 lidí, ale zjistili jsme, že s nějakým výrobcem z Evropy na tom americkém trhu se do spolupráce nikdo nehrne, protože je to obrovská nejistota pro lidi, kteří živí své rodiny, potřebují svoji výplatu a mají za sebou nějakou úspěšnou kariéru. Takže najmout první tým bylo těžké, a když jsme ho konečně najali, tak jsme po půl roce zjistili, že jsou to totální lúzři, a bylo to logické, že s námi šli jen lúzři, takže jsme najali druhý tým, ten už se trochu povedl. Dalším krokem bylo vůbec prodat první postele, což bylo v té Americe nesmírně těžké, získat prvních 10 referencí nám trvalo rok a půl a tady akcionáři byli už pěkně nervózní, protože to stálo hromadu peněz, ale poté se to zlomilo a začalo se dařit.

Neslibuješ si od nástupu nového prezidenta USA Joea Bidena to, že díky jeho naprosto odlišné politice oproti jeho předchůdci Donaldu Trumpovi budete moci více prodávat zde?

Neočekávám nic naprosto zásadního, zásadní vliv na to americké zdravotnictví měl Obama díky jeho Obamacare, kdy to zdravotnictví přiblížil podstatně více procentům Američanům, chtěl pojistit 10 % nepojištěných Američanů, Obamacare Trump zarazil zhruba ve dvou třetinách realizace, takže tam zůstaly zhruba 3 miliony nepojištěných Američanů. Nevím jistě, jestli to Biden dotáhne (asi to dotáhne), ale na ten náš byznys to zásadní vliv mít nebude.

V jakých dalších významných zemích Linet působí?

My působíme ve 150ti zemích, ale pokud bych to vzal podle velikosti toho trhu, tak na prvním místě jsou Spojené státy, na druhém místě Německo, na třetím místě je Francie, na čtvtém místě budou paralelně vedle sebe Velká Británie a Itálie, za nimi Španělsko a Benelux, jsou to vlastně bohaté státy Evropské unie. Mezi významné trhy ale patří i střední a východní Evropa, kde v posledních letech dochází k velkým investicím ve zdravotnictví, velkým trhem s tržbami okolo 30ti milionů EUR ročně je Blízký východ a Afrika, velmi slibně se rozjíždí Asie, nově jsme založili pobočku v Austrálii a v Kanadě. Takže ty aktivity jsou opravdu všude, ale naším největším trhem je opravdu Evropa, a hned za ní je Severní Amerika.

Kde naopak zatím Linet chybí?

To budou nějaké státy, které ani nevím, kde jsou (smích – pozn. redakce). Možná Antarktida.

Spolu se zakladatelem Linetu Zbyňkem Frolíkem (Zdroj: Týdeník EURO)

Na podzim byl Linet a tvé jméno velmi často slyšet v souvislosti s druhou vlnou Covidu, kdy nemocnice byly a nyní opět jsou na hraně kapacit a bylo potřeba dodat nová zdravotnická lůžka do nemocnic, dokonce bylo nutné udělat i záložní nemocnice. Bylo a je toto období pro tebe náročné? Co všechno se muselo udělat?

Náročných bylo celých posledních 12 měsíců od února, protože covidové šílenství začalo už v únoru v Itálii, jenom tady v Čechách jsme to tak nevnímali. Ale my v Linetu, náš Linet Italia je přímo v provincii Brescie, což je přímo v epicentru, odkud se nákaza rozšířila do celé Evropy, takže už od února začalo to celé covidové šílenství, tak celých těch 12 měsíců bylo velmi náročných, protože jsme museli zvednout v některých měsících obrat a výkon na dvojnásobek. A bylo to i v těch měsících, kdy se lidi báli chodit do práce, kdy nám ty různé lockdowny zastavovaly dodavatele, museli jsme i přes ministra zahraničí Tomáše Petříčka, který nám velmi pomohl v těchto věcech, žádat o otevření těchto firem, abychom vůbec mohli dodávat ty jednotlivé komponenty. Samozřejmě, v říjnu, poté, kdy to bylo přímo na zavolání premiéra a tehdejšího ministra zdravotnictví, tak jsme museli během jednoho týdne vybavit letňanskou nemocnici, což bylo 500 lůžek, a bylo to opravdu za minutu dvanáct. A dneska si lidi říkají, že to bylo zbytečné, ale chybělo pár dní, a ta nemocnice by byla opravdu potřeba, a nenechme se mýlit, před pár týdny znovu málem byla potřeba, a zdaleka ještě nejsme za bezpečnou hranou, takže si myslím, že je velmi správně, že se ty záložní nemocnice vybudovaly, protože určitě bychom nechtěli vidět ten obrázek, jaký jsme viděli ve Španělsku nebo v Itálii, kde lidé umírali na chodbách nebo ve stanech před nemocnicí.

Zaznamenal jsem, že jsi měl rozhovor v DVTV a v něm zaznělo, že ti přímo volali premiér Babiš a ministr zdravotnictví Prymula. Co toto pro tebe znamenalo, že jsi mluvil s nejvyššími politiky v této zemi a že jsi měl rozhovor v jednom z nejznámějších českých médií, který navíc vedl známý Martin Veselovský?

Když jsem viděl, že mi volá pan premiér Babiš, tak to ve mně hrklo, protože zrovna bylo půl desáté večer, byl jsem na videokonferenci s naším americkým týmem a pan premiér se snažil a pan ministr pak opravdu vysvětlil. o co jde. Já jsem pak pochopil tu obrovskou intenzitu toho problému. Pro mě to poté znamenalo 24 hodin nepřetržité práce, aby jsme byly schopni dát dohromady harmonogram a program, jak okamžitě vybavit něco, co jinak bychom mohli vyrábět až za čtvrt roku, takže to pro mě znamenalo podtržení té urgence, že se nesmí ztratit ani hodina. A samozřejmě to, že jsem mohl mít rozhovor s Martinem Veselovským v DVTV, to je pro mě velká pocta, já si ho velmi vážím, DVTV sleduji, mám rád Martina Veselovského, řekl bych, že je to velmi náročný moderátor, pokládá velmi challengující otázky, naštěstí na mě nebyl tak ostrý, je to pocta.

Jaké máš nápady a plány v blízké budoucnosti ve firmě? Nechystáš nějaký nový produkt či expanzi do zemí, o kterých jsme mluvili výše? Případně nestalo se něco zajímavého ve firmě v poslední době, co šlo mimo Covid?

Já věřím v digitalizaci, to je asi velké téma tady, jakým způsobem lze v celým mezinárodním prostředí tu firmu digitalizovat. Jakým způsobem propojit jednotlivé procesy, aby fungovaly a byly méně náročné na to, co lidé v tom udělají, ale tomu věřím i ve zdravotnictví. Nyní masivně investujeme do propojení lůžek s nemocničními informačními systémy, získávání dalších dat z lůžek a vytváření dalších validních informací. A čemu také věřím – myslím, že i díky tomu jsme úspěšná firma a vyděláváme nějaké peníze, takže můžeme růst inorganicky, a koukáme se po různých akvizicích kolem sebe.

Ještě bych se zeptal na jedno orienťácké téma – nelákalo by tě se orienťáku zčásti věnovat i z druhé strany, tedy být „bafuňářem“ či pořádat závody?

Já se na to necítím, protože my jako SKOB Slaný pořádáme závody a jsem hrozně rád, že naše Helena Zemková jako ředitelka se tomu vždycky věnuje, protože orienťák je prostě precizní sport, a ty závody musejí být uspořádány přesně podle pravidel, která si orienťák ustanovil, a čím precizněji, tím lépe. A co se týka “bafuňáře” – orienťák mám rád, rád tomu svůj volný čas věnuji a i do budoucna budu věnovat, ale necítím se na to jako člověk, který orienťák běhá teprve 11 let. Vidím kole sebe spoustu superzkušených lidí, můj švagr Tomáš Janovský o orienťáku ví úplně všechno, ví všechno například o pravidlech, takže si myslím, že nemám na to být bafuňářem.

Věříš tomu, že se brzy dostaneme z této krize a budeme se opět vídat na závodech?

Jsem optimista, jsem přesvědčený, že v létě se na závodech už budeme potkávat, myslím si, že na jaře už budeme mít nějaké závody, ale možná to bude trochu limitované tím, že se tam nebudeme moct potkávat tím, že starty budou roztažené přes celý den, ale věřím, že se brzy vrátíme k nějaké normální formě, kterou jsme znali před Covidem.

Budeš se chtít očkovat proti Covidu-19?

I když už jsem Covid prodělal, tak hned, jak to bude možné, běžím na očkování, dokonce v květnu chceme organizovat očkování tady v Linetu, já sám budu osobně přesvědčovat všechny zaměstnance, aby se nechali naočkovat. Zatím ta percepce je docela dobrá, okolo 65 % zaměstnanců Linetu na první dobrou řeklo, že se chtějí nechat očkovat, ale já chci, aby se nechalo očkovat 90 % zaměstnanců.

Díky moc za rozhovor, ať se ti dále daří ve vedení této úspěšné firmy, ať jsi zdravý a doufám, že se někdy uvidíme na závodech

Taky děkuji a budu se těšit někdy na závodech.

Rozhovor probíhal formou videokonference přes Microsoft Teams

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 4. 2. 2023
a svátek má Jarmila.