Závodník SKOB Zlín pocházející z jedné z nejmenších oblastí v rámci ČR – Valašské. Závodit začal s přelomem milenia v malém klubu KOBRA Vsetín, ale díky radosti z orienťáku se postupně dostal až do Zlína, kde je v posledních letech aktivním pořadatelem, činovníkem i pomocným trenérem. Na slovíčko jsme si dnes pozvali Romana Zbranka. Podruhé v jednom týdnu tak děláme výjimku a povídáme si s naším kolegou redaktorem. Tentokrát o soutěžích, o tom jak je to s ekonomikou závodů na Moravě, proč rád pořádá školení rozhodčích a proč se rozhodl kandidovat do Vedení sekce OB. Hezké čtení.

Většina orienťáků tuší, že jsi někde z východu Moravy, ale zároveň tě mají spojeného s klubem Magnus Orienteering. Jaká byla vlastně tvá o-cesta?

Jako mladý jsem žil na Vsetíně, který spadá do Valašské oblasti. Jednou jsem se přifařil na nějakou ligu škol, chytlo mě to a následujících několik let jsem si spokojeně běhal na oblastní úrovni. Navíc můj ročník 1988 byl poměrně silný, naopak slabších závodníků bylo málo, a tak byl posun do B, resp. později A žebříčku docela zdlouhavý proces.

A pak už to bylo rychlé. Přesun na vysokou školu znamenal přestup do SK UP Olomouc. Jak známo, tehdá tam závodily skvělé holky, ale jaksi tam chyběli další chlapi. Po dvou sezónách v Hanácké oblasti jsem pak přešel do Magnusu. Byla tam super parta, skvělá štafeta a taky Aljoša (David Aleš), který mě vytáhl nahoru jak po tréninkové, tak pořadatelské stránce. Z toho těžím dodnes a jsem za to rád. Nyní však už běhám za SKOB Zlín, a to hlavně z důvodu, že jsem se do Zlína přestěhoval.

Při pohledu do ORISu je vidět, že rád pořádáš závody. Máš nějakou oblíbenou organizátorskou pozici?

Vzhledem k tomu, že mám rád mapy a moderní technologie, tak mi rozhodně není cizí stavění tratí. Prvními celostátními závody, které jsem stavěl, byly štafety na Mistrovství Moravy v roce 2011. Z dnešního pohledu stavitelsky ne až tak úspěšné. Docela nám tehdá s kolegou Štěpánem Hrobařem ujely směrné časy. Dokázali jsme se z toho ale poučit a o rok později jsme stavěli štafety na EYOCu u Jindřichova Hradce s o poznání větším úspěchem. Od té doby jsem byl stavitelem či HR na celostátních závodech zhruba každý druhý rok. 

Co bylo tvou zatím největší pořadatelskou výzvou?

Největší dosavadní výzvou pro mě byla asi pozice Národního kontrolora na EOCu v roce 2016. To bylo jako bych dělal hlavního rozhodčího pro “les” na šesti po sobě jdoucích závodech. 

Zmínil jsi, že máš rád mapy. Mohli jsme běžet na nějaké tvé mapě na velkých závodech?

Mé mapování je spíš okrajová záležitost. Na ČPŠ v roce 2009 v Moravské Třebové to platilo doslova. Jako jednu z prvotin jsem tam mapoval kousek lesíka, který se na závodní mapu tuším sice vešel, ale tratě tam už nevedly. Od té doby jsem zmapoval pár map na OŽ a tréninky.

Nicméně i teď si sem tam rád něco zmapuji. Pomáhá mně to lépe vnímat optiku mapaře na závodech a hlavně se díky tomu snažím držet trendy v nových mapových klíčích a digitálních technikách včetně následného tisku map.

Je super, že s rozvojem digitálních technologií máme mapy kvalitnější a přesnější. Možná díky tomu máme i víc nadějných mladých mapařů. 

Na druhou stranu je to jedna z věcí, na kterou bych se chtěl ve vedení sekce zaměřit. Nejde mi primárně o to, aby mapaři dělali lepší mapy, ale spíš o výslednou mapu včetně tratí. Na to pak navazuje problematika, že závodníci moc neznají mapové klíče. Ono je to hodně široké téma, které nadále souvisí i s (ne)znalostí pravidel. 

A to je pěkný oslí můstek k mé další otázce. Nejen že máš již řadu let nejvyšší českou rozhodcovskou licenci R1, ale v posledních letech jsi taky školil další zájemce jak na školení R3, tak i na R2. Tuším, že právě tady bude důvod, proč to děláš.

Je to přesně tak. Já to říkám i na začátku školení, že to dělám hlavně pro sebe (protože chci závodit na kvalitních mapách a tratích). Ale pak nejen pro ty nově vyškolené rozhodčí, ale hlavně proto, aby i oni dál šířili osvětu. Je super, když tu máme lidi, kteří ví, jaká jsou pravidla OB a jak by měly vypadat závody, ale stejně tak důležité je, aby zde byli i závodníci, kteří znají pravidla. Ví, kam můžou a nemůžou běhat a taky ví, že jsme sport, který si zakládá na komunitě a fair play!

Ucházíš se o pozici ve Vedení sekce OB s nějakou konkrétní věcí, která se ti aktuálně nelíbí a chceš ji změnit?

Díky tomu, že jsem poslední dva roky členem Soutěžní komise sekce OB, tak už mám docela komplexní přehled o soutěžích. Obecně mi přišlo, že máme docela přeplněný kalendář závodů a hodně závodníků musí “povinně” oběhat spoustu žebříčkových závodů. Jsme v tom jako sport dost unikátní. Čistě teoreticky by měl průměrný áčkař držet formu od konce března do půlky června. Pak si trochu odfrknout a nadechnout se k podzimní šestitýdenní práci. To mi přijde trošku moc. Není to ale vyloženě tak, že bych chtěl překopávat celý systém soutěží a někde razantně seškrtat, spíš se zamyslet nad tím, jestli existují kosmetické úpravy, které by tomu pomohly. 

Na druhou stranu všichni víme, že teď máme jaro 2021, že závody budou pravděpodobně minimálně celý letošek nějak omezené, Ranking je na kraji sesypání a většina dospělých teď nemá žádnou svou soutěž. To je určitě velké téma. Do toho mohou promlouvat problémy s ochranou přírody a myslivci a může se stát, že k závodům pro 1000+ závodníků už se jen tak nevrátíme.

Co si myslíš o současné ekonomické udržitelnosti pořádání závodů? Přece jen jsi z Moravy a na závody vám tam nejezdí tolik lidí.

Je to zajímavé, že zatímco v Čechách se řešilo, jak omezit (zejména kvůli povolením) počet závodníků, na Moravě jsme spíš řešili, jak zvýšit počet závodníků, abychom ekonomicky vydělali už na těch prvních celostátních závodech. Aktuálně to vypadá, že ale kluby začnou řešit úplně jiné problémy. Já osobně bych si dokázal představit, že při limitu 500 závodníků v lese udělají pořadatelé z jednoho klubu na stejné mapě dvoje závody třeba ob týden. Mapa (potažmo terén) sice už bude známá, ale tratě a umístění kontrol ne. Pro sekci “les” je to dvojnásobná práce, ale pro zbytek pořadatelů už nutně ne. Ale vím, že s tímto případným rozdělením se pojí zase jiné problémy – někdo ty děti na závody dovézt musí – a v našem “amatérském” sportu nikdo nechce na víkend přijet “jen” jako řidič a trenér. V tom je náš sport výrazně specifický! Na druhou stranu – pokud bychom se k tomuto dopracovali, výrazně to může pozvednout úroveň mládeže, které by se trenéři o závodním víkendu plně věnovali.

Nepřemýšlel jsi o nějaké zásadní změně soutěží, o něčem, co by oslovilo opravdu širokou skupinu zájemců? Přece jen v posledním roce si zazávodili hlavně naši nejlepší…

Bohužel to tak opravdu bylo. Na Soutěžní komisi hodně rezonoval problém Rankingu, který je způsoben právě tím nezávoděním dospělých závodníků, kteří jsou v Rankingu někde za 70. místem. V silnějších oblastech to zas takový problém nedělá, protože se tam častěji na OŽ mohla sejít kvalitní konkurence a ten Ranking si “udělat”. Ale ve slabších oblastech to problém byl. Vím, že je tady argument, že dospělí můžou jezdit na závody kamkoliv. Na druhou stranu se může stát, že si oblasti své závody “zamknou” jen pro sebe, aby mohly vůbec závody uspořádat. Ale to jsem trošku odbočil, to jsem řešil spíš Ranking, který primárně není soutěž, ale jen nasazovací žebříček.

Nějaké cesty soutěží pro “nereprezentanty” určitě jsou. Jen je na delší diskuzi, jak k tomu přistoupit. Můžou to být OŽ, ŽB či snad subžebříček v ČP v DH21, jen se bude těžko vymezovat, kdo by tam měl být hodnocený. 

Co si myslíš o způsobu řízení soutěží, myslíš si, že soutěžní komise je akceschopná a dokáže adekvátně reagovat, když v loňském roce přijímalo rozhodnutí o změně soutěží rovnou vedení sekce OB? Navrhoval bys nějakou změnu?

Hodně se mi líbí, že Covid nás donutil k tomu, že se potkáváme častěji a online. Ono je jednou či dvakrát do roka prezenční jednání skvělé, ale doplnění dalšími kvartálními online meetingy mi přijde fajn. Pak je tu i ta akceschopnost celé SK. Určitě je dobře, že jsou v ní zastoupeny jednotlivé regiony ČR, protože dokážou přijít s diametrálně jiným, ale ne špatným pohledem na věc. Pokud jde o to, jestli má rozhodnutí řešit jen Vedení sekce OB, nebo i Soutěžní komise, tak si myslím, že akutní problémy (např. způsobené pandemií / kůrovcem / problémy s povoleními) by mělo řešit Vedení sekce – je v pěti lidech výrazně operativnější. Ale vždy by mělo informovat o svých rozhodnutích jako první Soutěžní komisi a až teprve pak komunikovat rozhodnutí směrem k veřejnosti. Naopak o dlouhodobých věcech, ale i výjimečných licencích atp. by měla rozhodovat SK.

Děkuji za rozhovor!