Závodník Tretry Praha, žijící v Praze, ale pocházející z jižních Čech, které zastupuje v Soutěžní komisi sekce OB. Zapálený pořadatel závodů a stavitel tratí, který má ve svém portfoliu třeba sprintové štafety na Mistrovství Evropy 2016. Radim se rozhodl kandidovat do Vedení sekce OB. S jakými cíli jde do volby? Proč není orienťák tolik rozvinutý na jihu a západě Čech? Jak těmto oblastem “pomoci”? Jak by dále naložil se soutěžemi a Žebříčkem B? A na co se mohou těšit televizní diváci na Mistrovství světa, kde má Radim na starost právě televizní přenosy? Na slovíčko si Radima pozval Dan Wolf.

Jak nad tím přemýšlím, ty jsi takový orienťácký “státoběžník”, jižní Čechy, Dobruška, Praha.. Sám uvádíš, že znáš poměry ve všech sedmi oblastech Čech, můžeš to nějak rozvést?

Mám kořeny v Jindřichově Hradci, kde tamní klub běhá extraligu Vysočiny, na které se příležitostně objevuju. Jihočeská je moje domácí oblast, to je jasný, pak jsem taky pět let studoval v Plzni, odtud znám Západočeskou. Deset let jsem běhal za Dobrušku, to mi trochu pomohlo pochopit mentalitu Východočeské oblasti. V současnosti bydlím v Praze a běhám za Tretru, to je Pražská oblast. Středočeskou pak znám ze společných oblastních závodů s Pražáky, ale i díky své manželce, která běhala několik let za Kamenici. Nejmenší znalost mám o Ještědské oblasti, kam ale zase z Prahy rád vyrazím na kvalitní oblasťák a leccos vím z diskusí s tebou nebo Honzou Pickem.

V Soutěžní komisi už delší dobu zastupuješ Jihočeskou oblast, za kterou ale paradoxně vůbec nezávodíš.

To je fakt. Já jsem chtěl běhat štafety a taky k nim přilepené sprinty, což s žádným oddílem na jihu Čech nebylo možné. Takže jsem po první sezoně v H21 přestoupil do Dobrušky, kde jsme měli skvělou partu a užili si spoustu krásných chvil při závodění i pořádání. 

No a když můj otec jako předseda oblasti sháněl někoho, kdo bude ochotný jezdit každé jaro do Hradce Králové, aby měla Jihočeská oblast v Soutěžní komisi zastoupení, tak jsem se nabídl a zatím mě nikdo nechce střídat.

Proč podle tebe není orientační běh v jižních a západních Čechách tolik rozvinutý? Přitom tam jsou nádherné terény a obrovský potenciál.

Vidím u obou oblastí odlišné sociologické důvody. Jihočeši jsou historicky lidé rodinně založení. V tom tradičně zemědělském kraji se každý drží “svojí chalupy, svýho gruntu”. Lidé tam mají v sobě trochu zakódované, že kdo dělá něco pro širší komunitu, dělá to na úkor své rodiny. Koneckonců nejaktivnější o-Jihočeši jsou až na výjimky náplavy. A na straně konzumentů není zvykem utrácet peníze za zbytné aktivity, jako je sport. 

U Západočechů vnímám hodně vliv té demarkační linie z pětačtyřicátého. Oni si tam dělají ten svůj oblastní orienťák a tu – geograficky vzdálenou – republiku často běhat nepotřebují. Třeba i proto, že oblastní závody tam obvykle probíhají jako víkendové akce s přespáním, takže dojde i na ty neformální diskuse v sobotu večer, což mohou ostatní oblasti závidět. Západočeši ten orienťák ale dlouhodobě nedělají špatně, navíc v poslední době se oblast otevřela českému o-světu a výsledky oblastních výběrů žactva v posledních letech nebo třeba loňské KOSácké dorostenecké štafety hovoří za vše. 

Na co konkrétně by se měl svaz, potažmo sekce OB, zaměřit s cílem pomoci většímu rozvoji v těchto oblastech?

Měl by primárně zjistit, co ty oblasti a kluby v nich potřebují, co je trápí. Teď se to podle mě “na svazu” spíš jen odhaduje, ale je potřeba se ptát. Ony to mohou být totiž dost různé věci i napříč jednou oblastí. Někdy je to pomoc oblasti se soutěžními dokumenty, kdy prostě chybí zkušenosti a pak jsou v nich nesmysly, někdy je to dodání funkcionářů závodu, což pomůže nejen pro jeho uspořádání, ale i předáním zkušeností, někdy je to mapování od profesionálního mapaře spojené se zaškolením nových mapařů přímo v oddíle. Spousta malých oddílů v oblastech má teď podle mě starosti s převedením svých map do nových mapových klíčů, kde by mohli vypomoci třeba dorostenci velkých oddílů, svaz by to přitom mohl podpořit nějakou korunou. 

Velké oddíly by třeba mohly přizvat ty malé na svoje soustředění a dát jim “ochutnat”, jak vypadá jejich systematická příprava. My jsme třeba loni spojili jihočeskou a Tretráckou skupinu do jednoho celku při výpravě na soustředění ve Slovinsku, mělo to u účastníků z obou stran pozitivní ohlas. A tak dál, a tak dál. 

Jen málo účinné je přihození peněz na účet třeba na novou mapu, ale zaplaťpánbůh aspoň za to.

Zaujalo mě tvrzení, že jsi dvakrát zásadní měrou přispěl k zachování oblastí. Čím konkrétně?

Ty dvě situace byly dost odlišné. V roce 2019 jsem se protlačil na konferenci o podobě soutěží v OB 2021+, protože jsem cítil potřebu posílit tam hlas slabších oblastí. Chystalo se tehdy rušení ŽB s tím, že by se oblastní závody posunuly na “superoblastní”, tím zvětšily a zatraktivnily. Superoblast Vysočina+Jihočeská by pak měla dojezdové časy v extrému (Vimperk – NMNM) někam ke třem hodinám. Tehdy jsme se na místě ozvali jen dva, já s Radanem Kamenickým, podařilo se nám nahlodat Petra Klimpla a návrh šel nakonec ze stolu. 

Loni pak byly oblasti v ohrožení kvůli plánovaným omezením počtu lidí kvůli covidu. Návrh byl zafixovat “oblastní soutěže” striktně na hranicích krajů. Tam se mi podařilo odargumentovat, že toto dělení by početní problémy Východočeské či Pražské oblasti stejně nevyřešilo, naopak bychom kompletně zabili Ústecký kraj či Vysočinu, kde by zbyly snad dva, tři pořadatelsky aktivní oddíly. I když zrovna Jihočeské oblasti by to spíše pomohlo. 

Takže jsou podle Tebe soutěžní oblasti v současné době nastaveny ideálně?

Podle mě takhle ta otázka vůbec nestojí. Podívejte se na mapu, jak je geograficky rozložená hustota českého OB. Nejsilnější oblasti (Ještědská, Východočeská, Pražská+Středočeská) spolu sousedí a mají napojení na dálniční síť. Za necelou hodinu jste z Prahy v Ústí, Liberci, Hradci i Pardubicích. Do Varů, i do Budějic jsou to z Prahy hodiny dvě. Navíc jsou ty oblasti neuvěřitelně rozsáhlé a nejzajímavější terény (Šumava, Novohradky, Český les, …) leží ještě dál.

Tohle jsou vnější okolnosti a snaha řešit situaci pouhým překreslováním hranic oblastí v naději, že se nůžky mezi oblastmi přivřou, se mi jeví jako nedostatečná. Zaměřil bych pozornost spíš na cílenou pomoc ve slabších oblastech. Může z toho profitovat celá komunita – schválně, kdo všechno byl například na soustředění v terénech Píseckých hor, kde se díky pořádání ŽB podařilo místnímu oddílu zaplatit profesionální mapaře… 

Z tvého medailonku jsem vycítil, že velké téma jsou pro tebe soutěže. Doba nepřeje velkým akcím pro masy, ale počty registrovaných rostou. Jak z toho ven?

Jednoduše. Pořádat víc závodů, a to na všech čtyřech úrovních (špička, orienťácká masa, oblastní závodníci, široká veřejnost). Potenciál vidím třeba ve změně pojetí ŽB, některé jeho závody by se daly přidělovat do terénu použitého o něco dříve pro MČR. Vedení sekce by to mohlo nabízet ve VŘ jako balíček, který bude dávat ekonomicky smysl, zvlášť pokud omezíme počty účastníků na MČR.  Navíc potřebujeme zlepšit i servis směrem k pořádajícím oddílům, protože nároky se pořád zvyšují. I to je jeden z důvodů, proč si myslím, že sekci prospěje nová komise zaměřená na podporu pořádání, jakkoli bych chtěl, aby její záběr byl širší.

MČR a ŽA / ŽB to je ta špička, zmínil jsi ale i tu masu a širokou veřejnost.

Závody pro veřejnost vidím jako velkou příležitost pro svaz získat jak další finanční prostředky, ale taky eliminovat riziko, že se toho ujme někdo, kdo nebude dbát na dobré jméno OB u vlastníků lesů nebo státní správy a půjde výhradně po zisku. Že je poptávka po možnosti si v OB neorganizovaně zazávodit, ukazuje třeba zájem o pražskou O-ligu Honzy Mrázka, kde je většina účastníků neregistrovaných. Navíc můžeme zapojit některé nadšené mladé, kteří se jinak k pořádání nedostanou třeba proto, že jejich oddíly nepořádají nebo naopak si musí svou pozici ve velkém oddílu postupně vydobýt.

V poslední době občas rezonuje téma budoucnosti Žebříčku B a jeho případného zrušení. Ty v Soutěžní komisi vystupuješ jako jeho velký zastánce. Proč je tato soutěž důležitá?

My jsme ve spolupráci s Alešem Richtrem těch důvodů pro zachování v roce 2019 vymysleli asi jedenáct. Velkou roli hraje ŽB jako mezikrok mezi oblastní a republikovou úrovní, to se dá hezky pozorovat třeba u postupujících z oblasti, kteří pak běží na MČR bez předchozí mimooblastní zkušenosti. Důležité jsou ŽB i pro pořadatele – v početně slabších oblastech je to často jediná možnost získat novou mapu za ekonomicky smysluplných podmínek, pro některé pořadatele je ŽB jejich strop, pro jiné pak důležitý první krok pro etablování na pořadatelské scéně. ŽB je i důležitou platformou pro mezioblastní komunikaci, nebo jako služba nezkušeným trenérům, kteří se tak automaticky dozví kam vzít své svěřence na závody v zajímavých terénech a na kvalitních tratích, vhodných pro jejich další rozvoj. 

Co říkáš na jeho současnou podobu ve třech oblastech? Osvědčila se?

Podle mě na to nemáme data. Nevíme, jestli je problematické samotné rozdělení ŽB Čechy na západ a východ, nebo spíš termínový souběh obojích českých béček, který pak rezultoval ve 400 startujících na ŽBČV v Radvanicích. V Soutěžní komisi se mi podařilo prosadit rozsynchronizování béček v červnu 2020 (ŽBM a ŽBČZ jeden víkend, ŽBČV druhý) a byť kvůli covidu neznáme rozuzlení, je to podle mě správná cesta.

Osobně vidím jako ideální formu třeba šest závodních víkendů ŽB v každém ze tří regionů, s využitím března, října, i prázdnin. Z dvanácti závodů by se pak mohly počítat třeba jen 4 nebo 5, rád bych ve skladbě závodů viděl i sprint. Chápu, že bude boj tohle prosadit, ale já ŽB beru daleko víc jako nástroj rozvoje OB než jako soutěž. 

Podle mě je hlavně důležité opustit takové to “devadesátkové” myšlení, že musíme všem umožnit objezdit všechno a “nechat v kalendáři volno na oddílová soustředění”. 

Pojďme jinam, jsi zapojen do pořádání Mistrovství světa, kde máš na starost spolupráci s televizí. Na jaké novinky v přenosech se mohou diváci těšit?

Tou největší novinkou bude asi použití elektronické tužky expertem ve studiu, což umožní rozhodující momenty závodu opravdu důkladně vysvětlit, jsem zvědavý, jestli to bude zajímavé pro orienťáky i neorienťáky. Těch věcí je ale víc, zaměřujeme se na různé způsoby, jak opravdu přehledně odprezentovat celou trať před samotným závodem, což bylo někdy trochu slabé místo, do studia České televize máme pozvané opravdu zajímavé hosty, máme atraktivní vysílací časy mezi Tour de France a fotbalovým Eurem, s cílem zaujmout širokou diváckou obec, nejen 14 tisíc českých orienťáků. 

Doba je nejistá, spousta diváků, kteří by jinak byli v aréně, bude odkázáno jen na televizi, a proto je tlak na to, aby přenosy byly co možná nejkvalitnější. Vnímám velkou zodpovědnost a věřím, že to celé ve spolupráci s Karlem Jonákem, profesionály z České televize a týmem našich dobrovolníků zvládneme. 

Já už se těším moc, děkuji za rozhovor.