Sportovec. Podnikatel. Orienťák. Ale hlavně zakladatel české značky čelovek nejen pro orienťáky. S Petrem Dvořákem jsme si povídali o jeho začátcích, plánech, ale také o zajímavých historkách ze zákulisí nejen výroby čelovek. Příjemné čtení!

Udělal jsem si podobnou přípravu jako při rozhovoru s Janem Vokurkou, takže jsem si tě proklepl na Google. No celkem se potvrdilo, že jsem byl zahalen články od ředitele České televize…
…Nejenom. No těch jmenovců je opravdu dost (smích – pozn. red.)

A víš kolik je registrovaných Petrů Dvořáků v ČSOS? 
Už jich pár bude, minimálně jednomu jsem prodal svoji čelovku. 

Snažil jsem se nějakého vyhledal, ale v registraci z minulého roku jsem žádného nenašel! Nepřemýšlel jsi, že se registruješ do struktur našeho svazu?
Přemýšlel. Jsem ale u nás v oddíle Ekonom Praha Outdoor, tak by to bylo trochu složitější, pokud bych byl ve dvou oddílech. Takže zatím ne, ale do budoucnosti ano. Orienťáky běhám rád a často, pokud můžu.  

Jaký sport je tvůj oblíbený? Jsi často viděn např. ve výsledcích různých zejména delších závodů jako Czech Adventure, survivaly, víceboje či roagaining.
Asi Tě překvapím, ale je to právě orienťák. A to neříkám jen jenom kvůli tomu, že my dva děláme teď rozhovor pro orienťácký magazín. Ono v rámci těch různých survivalů je často součástí také nějaký typ orienťáku. Je to sport, který není jenom o tom fyzickém výkonu. Pokaždé tě může něco překvapit a nevyhraje vždy ten, kdo je nejvíce nabušený. 

To jsi mě příjemně překvapil. Kolikrát už jsi šel noční OB? Narážím teď na nějaký oficiální závod. V rámci různých survivalů jsi jich absolvoval určitě mnoho.
Několikrát jsem úspěšně běžel MČR v rogainingu. Jinak to byly spíš tréninky po Praze nebo noční etapa delšího závodu.

Asi víš, kam mířím. Ty jsi zakladatelem značky Luciferlights. Jak se stalo, že ses jednoho dne rozhodl vyrobit čelovku? Co byl ten spouštěcí mechanismus? Jako student VŠE k tomu musela být relativně dlouhá cesta…
Máš pravdu, že jsem k tomu měl asi hodně daleko. Přivedla mě k tomu stejně jako u spousty jiných podnikatelů potřeba. V té době jsem začal orienťáky víc běhat a tehdy jsem měl úplně primitivní čelovku. Velmi rychle jsem zjistil, že potřebuju něco silnějšího. Našel jsem na jednom fóru, že když u ní vyměním diody za jiné, bude svítit více, ale ani to nakonec nestačilo. Přivedlo mě to ale na myšlenku, že by nemuselo být tak těžké si nějakou svoji čelovku udělat. Takhle jsem se k tomu postupně dostal.

Jedna věc je potřeba pro sebe, druhá ale vydat se na profesionální kariéru. Kdy nastal ten zlom, že sis řekl: já do toho jdu a budu se tím živit?
Bylo to asi po 4 letech konstantního vývoje, kdy jsem svůj první model čelovky pořád vylepšoval. Postupně jsem se blížil k nějaké úrovni, až jsem si začal říkat, že by o to měli zájem i ostatní. Pár čelovek jsem vyrobil k nám do oddílu pro různé lidi, kteří s ní také sportovali. Několik let jsem se tomu věnoval,  bavilo mě to, takže jsem si řekl, že bych to mohl zkusit prodávat. Trvalo to pak ještě dlouho, než se to zrealizovalo. Člověk si vymyslí spoustu věcí, ale postupně přicházejí překážky. Nebyla to úplně jednoduchá cesta, ale podařilo se. V létě 2014 jsem dal výpověď v práci, všechny ušetřené peníze jsem investoval do stroje a materiálů a jednoho dne jsem se tím začal živit (smích – pozn. red.).

To musel být velký krok. Opustit předchozí práci, která ti generovala pravděpodobně stálý příjem, a vrhnout se do nejistých vod…
Byl to velký rozdíl. Začal jsem podnikat bez velkých zkušeností, sám, neměl jsem moc možností, s kým se o tom poradit. Začátky byly šílené. Když se ohlédnu zpátky, tak musím uznat, že jsem byl velmi blízko od toho, aby se to nepodařilo. 

Přesunu se trochu ke konkrétnějšímu. Dá se vyčíslit doba výroby jedné čelovky? Máš to nějak změřené?
Ano, kdysi jsem to měřil. My jsme trochu jiní v tom, že většinu komponentů si sami vyrábíme. Tím se lišíme od jiných, kteří jednotlivé komponenty nakupují od dodavatelů. Jen kompletace jedné čelovky včetně otestování zabere hodinu. Když do toho započítám výrobu jednotlivých komponentů, jsme někde u čtyř až pěti hodin práce.

Ty už nemluvíš v jednotném čísle. Kolik vás nyní je ve firmě?
Zatím jsme stále malá firma, jsme na to dva. Ale teď se rozšiřujeme, budeme tedy tři. Bude to zas o trochu veselejší a budeme se moci více podělit o jednotlivé činnosti. Bude větší zastupitelnost a měli bychom být schopni i vyrobit více čelovek. 

To znamená, že současná doba se výrazně nepodepsala na Luciferlights a nějaké větší výpadky nemáte?
Je to tak, ale skoro se to bojím potvrdit, protože řada firem je ve velkých existenčních problémech, ale nás se to moc nedotklo. Kromě loňského března, kdy jsme v průběhu 14 dní neměli v obchodě jedinou objednávku. Pak se vše vrátilo do normálních kolejí a klíčová sezóna (listopad – leden) vyšla – rostli jsme. Ale musím dodat, že rosteme každým rokem o nějaká procenta, i když letos jich bylo o trochu více. Většina obchodů byla zavřených, a tak lidé spíše vyhledávali na internetu.  

V čem jste vlastně jedineční? Proč bych si měl koupit čelovku od vás?
Pokud jsi orienťák, je to nejlepší, co u nás můžeš pořídit. Vím, že to zní trochu namyšleně, ale dovolím si to takto tvrdit, protože jsem čelovku navrhnul do poslední součástky a vím, kde jsou ty současné hranice techniky. A my jsme jim dost blízko, nyní prostě nekoupíte lepší diody nebo baterie s vyšší kapacitou. Čelovky navíc vyrábíme v Čechách, s pomocí tuzemských dodavatelů a snažíme se co nejméně součástek kupovat z Číny, nejen kvůli jejich nižší kvalitě.

Když jsem byl u vás jednou na návštěvě, říkal jsi mi, že hodně cílíte na udržitelnost. Co si pod tím mám představit?
Tak především vyrábíme kvalitní produkt, který ti vydrží spoustu let. Navíc, i když by se ti po více letech čelovka pokazila, stačí nám zavolat, dokážeme na ní vše opravit, takže v popelnici rozhodně neskončí. Hodně ve firmě třídíme, obaly znovupoužíváme, všechny plastové vtoky recyklujeme a snažíme se obecně produkovat co nejméně odpadu. Nahrazujeme lepidla za šetrnější a mám taky plán jak je v budoucnu nepoužívat skoro vůbec. Balení čelovek je bez nějakých plastových vycpávek, máme na to kartonovou proložku. To jsou asi ve zkratce věci, které děláme. Já osobně se snažím do práce jezdit co nejvíc na kole, MHD nebo běhám. Když nemusím, nejezdím autem…

…A dneska jsi jel do práce na lyžích? (rozhovor jsme natáčeli v pondělí 8. února, kdy napadlo spoustu sněhu i v Praze – pozn. red.)
Ne, dneska jsem jel MHD a nazpátek jsem běžel. Ale na běžkách by se bez problému taky dalo.

Vrátím se ještě k tomu, jak jsi říkal, že čelovky Lucifer “jsou to nejlepší, co u nás můžeš pořídit”. Je pak ale noční orienťák nočním orienťákem, když když máš tak dobrý světlo, že vidíš vše jako ve dne?
Myslím, že to není úplně jen o té čelovce, ale závisí to, jak jsou vybavené kontroly. Pokud jsou na nich reflexy, pak je to hodně jednoduché. Když na nich ale nejsou, pak sebelepší čelovka Ti kontroly nenajde.   

Kdo jsou vaši zákazníci? Bavíme se tady o orienťácích. Využívají je ale i jiné profese nebo odvětví?
Hlavní zákaznická skupina jsou sportovci. Cyklisté, běžci, běžkaři nebo lidé, kteří běhají se psem. Pár lidí používá čelovky i na práci, ale to je spíš menšina.

Možná se budeš teď smát, protože úplně neznám všechny parametry, co potřebují. Ale mě napadli třeba horníci. Neměl jsi nějakou poptávku pro úplně jiný segment než je sport?
Ano, nějaké poptávky jsem měl, ale vždy je to trochu jiná čelovka. Například pro horníka to musí splňovat určité normy. Za ty certifikace člověk zaplatí spoustu peněz a tolik zákazníků tady pak není, takže by to ten ekonomický smysl moc nedávalo. V minulosti jsem přemýšlel třeba nad čelovkami pro speleologii či potápění, ale k té realizaci zatím nikdy nedošlo.

Neodpustím si tradiční novinářskou otázku. Máš nějakou zajímavou historku “z natáčení”?
Těch historek by byla určitě spousta. Jako první se mi vybaví MČR v nočním OB asi tři roky dozadu. Přijeli jsme se stánkem na závody s tím, že budeme ukazovat čelovky. Byli jsme v tom ale takoví nezkušení, navíc ten stránek byl úplně nový. Postavili jsme ho, když v tom se zvedl velký vítr, stánek se otočil a tři metry odletěl až k přívěsu mezi dvěma zaparkovanými auty. Ten přívěs byl sice malý, ale nebyl vůbec zajištěný, a tak se rozjel a vycouval z parkoviště několik metrů ven. My jsme v jedné sekundě chytali stánek, aby neponičil auta, a taky přívěs, protože hrozilo, že narazí do nově natřené budovy. Naštěstí to dopadlo skvěle, žádná škoda nevznikla, ale byla to strašná komedie (smích – pozn. red.)

Jednou jsem četl i na sociálních sítích tvé přítelkyně, že řadu věcí testuješ doma. V koupelně najde kýbl s vodou a v ní čelovka…
…no to je velmi výjimečná situace. Už se to běžně neděje. Ale je pravda, že mrazák se občas hodí, když testuji extrémní podmínky. Většina věcí už je ale vyzkoušených.   

Mě právě zajímalo, zda to u vás v domácnosti nefunguje tak, že si jdeš do ledničky pro máslo a sýr a místo toho vyndáš 10 čelovek?
Musím uznat, že párkrát se to stalo (smích – pozn. red.).

Vy jste byli společně asi před 3 lety na Jukole. Jaký dojem na tebe udělal tento závod? Předpokládám, že hlavně jste se soustředili na nabídku vlastních čelovek, ale tu atmosféru jste také museli nějakým způsobem cítit? Tu v Česku nemůže žádný závod určitě nabídnout… 
Překvapím tě, ale když jsem tehdy jeli na Jukolu, tak já jsem tam jel hlavně závodit. Sice jsem tam částečně čelovky propagoval, ale nebyli jsme tam vůbec oficiálně s Luciferem. 

No tak vidíš. Oficiální závod v nočním OB jsi absolvoval… 
No já jsem neběžel noční úsek, čelovku jsem vůbec nevytáhl. Ale byl to obrovský zážitek, protože orienťák na severu je jiný. Absolvoval jsem před tím několik tréninků, abych alespoň trochu zažil ten způsob mapování a cítil jsem obrovskou odpovědnost, protože jsem neběžel jen za sebe, ale nechtěl jsem to zkazit celému týmu. 

A o rok později jste byli na Tiomile, ale to už bylo se stánkem, ne?
Je to tak. I když jsme nebyli na úplně nejviditelnějším místě, tak tam přišli zástupci všech firem s čelovkami a okukovali, co jsme zač. To bylo hrozně zajímavé a brali nás dost vážně.

Je tam konkurence velká?
Na severu konkurence velká je. Je tam řada místních značek jako třeba Silva, Mila, LedX, Lumonite, kteří vyrábí dobré čelovky, takže oproti těmto domácím značkám máme trošku nevýhodu. Ale samozřejmě snažíme se i tam, protože je tam hodně potenciálních zákazníků.

Kde vidíš Lucifer za 10 let?
To je složitá otázka. Doufám, že Lucifer se stále bude rozvíjet, nebudeme jen tři a já se spíš budu orientovat na vývoj a manažerování některých činností. A snad bude o nás vědět třeba každý druhý orienťák nejen v Česku, ale i v Evropě (smích – pozn. red.). 

Díky moc za rozhovor.
Já děkuji za pozvání. Musím se přiznat, že to byl můj první takový rozhovor.