Úspěšný závodník MTBO, juniorský mistr světa, vůbec jeden z prvních českých medailistů z juniorského MS v MTBO, který toho ale odzávodil spousty i v pěším OB a LOB. Toho času pracující ve sportovním marketingu, resp. marketingu ve sportu pro Český olympijský výbor. Na starost má projekty jako Olympiáda dětí a mládeže či Olympijské festivaly. Dnes si ale budeme s Márou povídat hlavně jako s kandidátem do Výkonného výboru ČSOS. Proč se rozhodl právě teď aktivně zapojit do dění v českém OB? Kde máme mezery v oblasti marketingu a jak je zacelit?

Ahoj Máro, dočetl jsem se, že tvá nejoblíbenější disciplína je middle. Sice provozujeme primárně úplně jinou o-disciplínu, ale tohle máme společné. Proč zrovna middle?

Ahoj Dane, řekl bych, že je to hlavně kvůli tomu, že jsem v něm dosahoval vždy nejlepších výsledků. Teda alespoň co se týká biků a LOBů. Když budu konkrétní, tak je kvůli koncentrovanému závodnímu zážitku. Na middlu mě baví to neustálé balancování na hraně mezi snahou o ještě rychlejší jízdu a potřebou precizně mapovat. Právě na midlu mi přijde že je ta dynamika závodu největší a ta trať má z mého pohledu nejzábavnější flow.

Rozhodl jsi se kandidovat do Výkonného výboru ČSOS. Co tě dovedlo k tomuto rozhodnutí?

To rozhodnutí je ovlivněno asi nejvíc mými pracovními zkušenostmi, které jsem v posledních téměř deseti letech v oboru sportovního marketingu nasbíral. Měl jsem možnost udělat si obrázek o jiných sportovních organizacích a akcích, zjistit jak fungují a z čeho benefitují. Ze zjištění jsem byl nejdříve překvapen, hlavně v tom smyslu, že jsem si uvědomil, kolik věcí v orienťáku funguje nadstandardně dobře a co vše máme již dávno vyřešeno a třeba jiné velké svazy s tím teprve začínají zápasit.

Můžeš být konkrétní?

Třeba digitalizace. Celkem běžně velké kluby možná více než 15 let používají vlastní přihláškové systémy, v rámci kterých si každý člen zařídí co potřebuje. Ale my jsme šli ještě dále a postavili ORIS, který slouží všem – velkým i těm nejmenším klubům. Navíc pomáhá všem pořadatelům a umožňuje shromažďovat neuvěřitelné množství dat v jednotném formátu! Podobných příkladů se dá najít mnohem více. 

Nicméně, pozitivní překvapení nakonec vystřídalo rozčarování a otázka, proč orienťák daleko více nerozvíjí svůj potenciál, když je tak skvěle připraven. Při hledání odpovědi na tuto otázku jsem vždy došel ke stejnému bodu: v rámci všech úrovní – tedy od klubů až po svaz není priorita a tím i kapacita se více věnovat propojování a komunikaci jednotlivých činností, aby docházelo k synergickému efektu. 

Abych to shrnul: jsem přesvědčen, že mám nyní dostatek zkušeností, znalostí a kontaktů, abych dokázal českému orienťáku pomoci lépe využít tu dobrovolně investovanou energii a odvedenou práci stovek lidí k efektivnějšímu rozvoji.

Proč právě teď?

Za prvé jsem se v uplynulých čtyřech letech posunul z role reprezentanta řešícího hlavně svůj vlastní výkon do role otce (od ledna už dvojnásobného), což mi dalo nespočet možností přemýšlet o tom, co je pro mě v životě důležité, co mě formovalo a co chci aby měli i mé děti možnost využít a zažít. A právě orienťák v tomto bilancování u mě hraje důležitou roli.

Za druhé je to právě dění okolo Covidu. Sport a možnosti pohybu byly ze dne na den vypnuty a jako společnost jsme se smířili s tím, že se omezíme a budeme ve velké míře věnovat péči těm, kteří se dobrovolně rozhodli o své zdraví dlouhodobě nestarat. Toto je bohužel výsledek dlouhodobého procesu, kdy celé sportovní prostředí zaměřovalo primárně na své individuální cíle a nepracovalo soustavně na pozici sportu a pohybu jako důležitého prvku v rámci zdraví národa. Moc dlouho byl sport jakousi uzavřenou bublinou (orienťák nevyjímaje), která se velice málo zabývala komunikací svého přínosu pro společnost. Díky tomu se sport dostal do role zbytné volnočasové aktivity.

Podle studie společnosti KPMG, provedené ještě před Covidovou pandemií, se 1 Kč vložená do sportu projeví úsporou více než 2,5 Kč ve zdravotním systému. Asi není potřeba dlouze vysvětlovat, že ve světle Covidu se tento poměr ve prospěch sportu ještě zvýší. Proto je právě teď jedinečná příležitost začít pracovat na změně vnímání sportu ve společnosti. A orienťák má potenciál využít tuto příležitost jako málokterý jiný sport. 

Můžeš to rozvést?

Pro svoji činnost využíváme již existující veřejný prostor, nepotřebujeme tedy okamžité a rozsáhlé investice do infrastruktury. Náš sport je provozován individuálně na čerstvém vzduchu. Máme systém soutěží pro všechny věkové kategorie. Orienťák rozvíjí nejen fyzické dovednosti, ale i ty rozumové. Navíc je celé orienťácké prostředí postaveno na principech, které primárně vytváří dobré mezilidské vztahy. Toto a určitě i další jsou ty příležitosti, se kterými musíme pracovat.

Pracuješ v oblasti sportovního marketingu a marketingové a komunikační plány pro svaz jsi jmenoval jako tvou první prioritu. Co přesně našemu svazu v této oblasti chybí?

Naprosto zásadně nám jako svazu chybí jakékoliv marketingové řízení. Vytváří se tady spousta věcí zcela izolovaně bez zjevných propojení, návazností a strategie. Navíc si jako jednotlivé sekce moc nepovídáme a řešíme si věci izolovaně. Vedení svazu musí pracovat s orienťákem jako celkem. Nejsme naštěstí v situaci, kdy by mezi sebou jednotlivé sekce bojovali, ale o spolupráci se rozhodně mluvit nedá. Přitom síla orienťáku tkví v jeho rozmanitosti. 

Ale zpět k marketingu a komunikaci. Naschvál jsem uvedl rovnou vytvoření plánu, tomu samozřejmě předchází definování strategií, které vychází z cílů jednotlivých sekcí a složek svazu a jsou odlišné pro jednotlivé cílové skupiny skupiny. Jedním způsobem budeme komunikovat dovnitř do členské základny, jiným způsobem směrem k veřejnosti a třetí způsob bude zase odladěn vůči potenciálním partnerům. Každopádně pro vznik strategie a plánu je důležité aby se skupina říkající si “svazový marketing” nebavila jen uzavřeně spolu a nepředstavila až finální výsledek své supertajné sofistikované činnosti, ale především se bavila s jednotlivými sekcemi, složkami a členy svazu. Marketing nejsou nějaká čáry, kouzla a pokoutné manipulativní techniky

Kde vidíš největší příležitosti pro orientační sporty, které bychom se měli chopit?

Příležitost, kterou vnímám jako tu největší je nyní i velkou hrozbou, a to využívání veřejného prostoru. Tím myslím lesy, parky, města, jednoduše všechny místa kde se orienťák již provozuje nebo by se mohl provozovat. Veškerý prostor má nějakého svého majitele a správce a my jako orienťák bychom si měli položit otázku, jak můžeme být těmto stakeholderům prospěšní. Jak už jsem popisoval výše, máme obrovskou výhodu, že je již spousta věcí vymyšlená. Majitelům lesa dokážeme pomoci sběrem odpadků (Čist-O-les) nebo jinými brigádami, které mohou realizovat oddíly zainteresované v daném prostoru. Městům a obcím můžeme pomoci vybudovat ta nejlevnější sportoviště pro veřejnost všech věkových kategoriích prostřednictvím areálů pevných kontrol. Případně do jimi zřízených škol přinášet realizaci 3. hodiny TV, o které se mluví. Toto vše musí doprovázet dobře promyšlené komunikační aktivity, které budou vytvářet pozitivní PR orienťáku. Díky tomu se orienťák stane vítanou nebo alespoň hůře omezitelnou aktivitou. Celý tento postup má navíc ještě jeden velice příjemný benefit: s pozitivně vnímanými a široce odkomunikovanými aktivitami se velice rádi spojují komerční partneři.

“Orienťák jako značka, se kterou se jednoznačně a hrdě ztotožní každý člen svazu, s jejímiž hodnotami se rádi ztotožňují partneři.” Co si pod tím mám představit? Já se s orienťákem ztotožňuji už teď.

Asi bych byl překvapen, kdyby se redaktor největšího orienťáckého média a člen vedení sekce s tím, co orienťák představuje a přináší neztotožňoval. Je i jasné, že každý z téměř 14000 členů svazu je rád, že je orienťákem, ale pro mě je hrozně důležité to slůvko “hrdě”. Moje zkušenost je taková, že se často bojíme říct svému okolí, ať už je to v práci nebo ve škole, že jsme orienťáci. Jsem přesvědčen, že to vychází z pozice a povědomí široké veřejnosti o skutečné podobě našeho sportu. Bojíme se, že člověk, se kterým se bavíme má o orienťáku představu jako sportu divnolidí, běhajících ve srandovním oblečení s mapou na krku a plnící v lese nějaké úkoly. Kolikrát se i tobě samotnému stalo, že se člověk, kterému jsi začal vysvětlovat jak orienťák dnes skutečně funguje, podivil nad tím, že neplníme na kontrolách úkoly, ale ražení probíhá elektronicky a dokonce bezkontaktně.

Je to o budování sebevědomí orienťácké komunity. Abych nebyl zase jen v abstraktní rovině, tak jednoduchým a velice efektivním nástrojem může být společný orienťácký merchandising.

Pojďme zpátky k MTBO. Tato sekce je stále hodně v závěsu za pěším OB, ale přitom jsme národ cyklistů. Jakým směrem by se měla tato disciplína vydat do budoucna? Je prostor se více otevřít veřejnosti?

Na úvod bych chtěl předeslat, že nekandiduji do VV abych primárně posiloval pozici MTBO. Chci pomáhat orienťáku komplexně a mám rád všechny jeho podoby a sám jsem si v OB, LOB a samozřejmě i MTBO odzávodil opravdu hodně. Jen Trail-O mi zatím chybí, ale i to bych chtěl napravit.

Ale zpět k Tvé otázce. Tady je potřeba to rozdělit minimálně dvě úrovně, a to práci s mládeží a s dospělými. Obecně má kolo nevýhodu oproti běhu v tom, že je náročnější na finance a logistiku. Běh tak bude vždy tou nejlevnější, nejjednodušší a tedy i nejdostupnější formou orienťáku. Nicméně jsou určitě cesty, jak pracovat na rozšiřování počtu o-bikerů.

Začnu od mládeže, tady se nabízí prakticky dva způsoby:

Stávajícím dětem a mládeži běhajícím OB ukázat alternativu v podobě kola. Nikdy jsem nebyl a asi nikdy nebudu zastáncem brzké pohybové specializace, naopak. Prakticky by to mělo být realizováno zcela nenásilně a hlavně hravou formou. Ať třeba jednou za 14 dní, ty děti, které mají doma kola přijedou na něm trénink a oddíl by jim zajistil ve spolupráci s místním cykloklubem trénéra cyklistiky. Ten by je měl potom učit kolo efektivně ovládat, aby pro ně byla jízda terénem zabava. Následovalo by absolvování nějaké městské ligy (v současnosti pouze Praha a Brno) nebo pohárového závody. Tady je ale potřeba aby již oddíl měl svoji sekci MTBO, která se dokáže v rámci závodního MTBO víkendu postarat.

Druhým způsobem je představení MTBO jako sportu v místním mládežnickém cyklistickém oddíle. Ideálně v prostoru, kde jsou cyklisti zvyklí běžně trénovat. Oduševnělý trenér to uvítá jako možnost zpestření přípravy a pro děti to je možnost, jak vyniknout – největší hvězda může pohořet, zatímco někoho, kdo byl doposud na chvostu tréninkové skupiny zvítězí. Pro takové dítě to může být buď motivací do dalšího tréninku nebo přechodu k MTBO.

Obecně platí, že je potřeba více o-disciplíny ukazovat – propagovat. To se krásně ukázalo v případě LOBu. Poté, co byl LOB zařazen na program Olympiády dětí a mládeže, která má velice dobré mediální pokrytí, tak se u dětí výrazně zvedl zájem o tuto formu orienťáku.

Tím se vlastně dostávám k dospělé veřejnosti. Tady je potřeba cílit na současné cyklisty – účastníky tolik populárních cyklomaratonů. Velké množství cyklistů již nebaví objíždět každý rok ty stejné závody a tratě. Díky tomu se rozvíjí stále více různých odvětví cyklistiky, jako je např. gravel nebo enduro. Jsem přesvědčen, že pro hodně cyklistů může být MTBO ta pravá změna, kterou hledají. Nicméně je potřeba zařadit jeden mezistupeň, od maratonů na několik hodin pro relativně krátké závody s mapou je to poměrně velký skok. Jako ideální se nabízí dlouhé scorelaufové závody typu Bike Adventure. Takových závodů je v dnešní době skutečně hodně, ale velice se liší jejich úroveň a pojetí. Aby byly pro sekci MTBO funkčním nástrojem pro růst základny, je potřeba sjednotit soutěžní systém a kvalitu a vytvořit dlouhodobou soutěž.

Takový seriál by cílil na ty, kteří již na kole jezdí a účastní se byť občas nějakých závodů. Dokonce si dokáži představit, že by to byly přidružené závody v rámci třeba takové série, jako je Kolo pro život. Je to prakticky ten stejný princip jako uvažované Běhej s mapou. A jsem zase u toho, že zde neexistuje ta jednotící svazová linka.

Oproti ostatním kandidátům je Tvůj orienťácký – bafuňářský životopis poměrně strohý. Uvádíš pouze, že jsi byl reprezentantem v LOB a MTBO. Necítíš v tomto určitý nedostatek oproti jiným kandidátům, kteří se mohou prokázat dlouholetými zásluhami pro OB?

Nebudu zastírat, že z pohledu odpracovaného času pro český orienťák mají všichni kandidáti rozhodně navrch. Na druhou stranu se jako úplný novic taky necítím. Několik českých pohárů MTBO v roli mapaře a stavitele za sebou mám. Dva roky jsem trénoval Vilmu Královou, která pod mým vedením získala několik medailí na juniorském MS v MTBO. Své nabyté zkušenosti se snažím předávat dalším generacím o-bikerů, viz. druhá část mého sloupku juniorského mistra. A ve výsledku i čas strávený v roli reprezentanta vozícího medaile z mistrovství světa má pro svaz hodnotu, jak z pohledu financování, tak z pohledu vrcholového sportovce jako vzoru pro mládež.

Na druhou stranu nemám ambici zasahovat do specifických orienťáckých témat, od toho máme odborníky v jednotlivých sekcích a radách. Nabízím orienťáku své zkušenosti z oblasti marketingu, sportovního marketingu a olympijského prostředí v kombinaci se slušným orienťáckým backgroundem.

Díky moc za rozhovor!