Na slovíčko s Janem Netukou

od | 29. 4. 2021 | OB v ČR, Orientační běh, Rozhovory

Dnes jsme na slovíčko pozvali Jana Netuku. Dlouholetý bývalý předseda OK Slavia Hradec Králové, trenér žactva, člen Vedení sekce OB, vedoucí skupiny rozhodčích při Soutěžní komisi sekce OB, velmi aktivní mapař a pořadatel závodů. Jaká stránka orienťáku ho nejvíce baví? Proč mapuje všechny malé lesíky u Hradce? Jaký je trend kvality vrcholných závodů posledních let? A jaký vývoj očekává do budoucna?

Ahoj Honzo, pověz nám, kde jsi udělal své první o-krůčky?

Od mala mne bavily mapy a táta, který se pracovně znal s Josefem Krchem (pozdějším místopředsedou IOF), mě na jeho radu přivedl do oddílu OB v hradecké Rudé hvězdě. Letos o Velikonocích jsem slavil 40 let od prvního závodu – 4. 4. 1981 na pardubické Kuňce. Asi na mě musel zanechat velký dojem, dodnes si pamatuju shromaždiště, mapu… zkrátka chytlo mě to a už nepustilo. Po třech letech jsem přešel do nově vzniklé Slavie, kde jsem – s pauzou při studiu na VŠ – dodnes, přičemž 21 let jsem byl jejím předsedou.

Honza je aktivním závodníkem a patří k širší špičce ve své kategorii. Na fotografii bojuje na MČR štafet v Tisu u Blatna. (Zdroj: foto archiv SHK)

Ty jsi hodně pořadatelsky aktivní. Pamatuješ si na svůj první pořádaný závod?

V patnácti jsem udělal mapu sídliště, kde jsem bydlel, a postavil na ní tratě Pionýrské sportovní ligy. O rok později jsem už dost pomáhal při pořádání prvního slávistického celostátního závodu. Tahle stránka orienťáku mě hodně zajímala a díky manželům Mikuleckým a Petrovi Mádlemu jsem získával zkušenosti a dostával příležitosti. Ne, že bych jako dorostenec netrénoval, ale běhal jsem střídavě Áčka a Béčka a tušil jsem, že ze mě eliťák nevyroste.

Jak se od té doby orienťák proměnil?

Dost vzpomínání. Komplexní odpověď dává skvělá kniha k 70 letům OB u nás. Tímto ji i po roce dělám reklamu a tleskám autorům.

Mapuješ, trénuješ hradeckou mládež, pořádáš závody, jsi členem vedení sekce. Co Tě z toho baví nejvíce?

Určitě tvorba map. Tu beru jako koníčka a (psychický) relax. Nevadí mi celý den nikoho nepotkat, ale živit bych se tím neuměl a nechtěl, pak už by z toho byla povinnost. Pořádání je fajn, rád přemýšlím hodně dopředu, ale samozřejmě k tomu potřebuješ podobně zapálené kolegy, sám nejsi nic. Trénování beru jako revanš, že se mi v mládí někdo věnoval. A samozřejmě jsem taky chtěl, aby moje vlastní děti měly kolem sebe skupinu stejně zaměřených kamarádů. U své první skupiny jsem zjistil, že se to nedá dělat jako one-man-show, tu druhou jsem od staršího žactva po juniory táhl s Michalem Jedličkou a na současnou skupinu jsme čtyři a dobře se doplňujeme. Nakonec jsem si nechal Vedení sekce OB, ale ne proto, že by bylo u mne na posledním místě: Snad jsem co platný právě proto, že mám vlastní zkušenosti ze všech oblastí pěšího orienťáku (s výjimkou vrcholového) a vidím tak věci hodně v souvislostech.

V klubu Honza pracuje jako trenér žactva. “Trénování beru jako revanš, že se mi v mládí někdo věnoval.” (Zdroj: foto archiv SHK)

Při pohledu na mapový archiv tam každou chvíli přibývá tebou zpracovaná malá mapka některého z blízkých lesíků u Hradce. To je nějaká speciální výzva je všechny zmapovat?

V okolí Hradce máme řadu lesních enkláv o velikosti cca 1 km2. Takhle velký les hradeckého typu na OblŽ není, přesto mi už dávno bylo líto, že se v nich nikdy orienťák neběhal. Ale každá věc musí uzrát. První dvě takové mapky jsem udělal před pěti lety a využili jsme je pro tréninky TSM a zimní noční. Sice jsem si vytipoval další, připravil podklady, ale skončily v šuplíku – nebyl čas, důvod, vůle. Pak přišlo loňské jaro bez závodů a cestování. Vytvořil jsem další dvě a hned jsme na nich uspořádali klubové tréninky, výměnou je využila řada dalších běžců. Letos o Vánocích se nedalo odjet na hory a přálo počasí – další byla na světě. A jednu právě tvořím, už se ví, kterou květnovou sobotu na ní bude trénink. Díky těmto mapkám mělo žactvo a dorost obou hradeckých klubů výborné možnosti pro letošní velikonoční tréninky v neoběhaných terénech i přesto, že jsme museli zůstat v okrese.

Jsi aktivní rozhodčí nejen při pořádání, ale vedeš také skupinu rozhodčích při SK a pořádáš školení R2. Loni se najelo na systém školení každoročně (1x Morava, 1x Čechy), plánujete nějaké další změny v systému rozhodčích či školeních?

Ano, ke střídání došlo díky iniciativě Romana Zbranka a Honzy Fialy, kteří si vzali moravské školení na starost. Letos jsem pořádal “české“ na dálku po síti. Pro mě úplně nová zkušenost. Na jednu stranu v té přednáškové části chyběl těsnější kontakt. Místo v minulosti častých diskuzí bylo jen pár dotazů. Na druhou stranu to byla příležitost rozdělit školení na dvě části a s odstupem probrat výsledky stavby tratí a odpovědi na zadané otázky. I když pominou shromažďovací omezení, je myslím jasné, že už vždy budeme vážit, co je nutné uspořádat prezenčně a co je možné vyřídit na dálku po síti a ušetřit tak čas i peníze. Půjde o to najít rozumný kompromis.

Takřka každoročně připravuješ na podzimní seminář hodnocení vrcholných závodů sekce OB, máš tak poměrně dobrý přehled o jejich kvalitě. Jaký je trend posledních let?

Nejsem ten, který se snaží být vidět všude, proto se poslední roky ani hodnocení neúčastním. Často však na mě shrnutí sezony na semináři zůstane z pozice vedoucího skupiny rozhodčích. Žádný pořadatel nechce udělat špatné závody. Všichni dávají do pořádání svůj volný čas a snaží se. Ne vždy všechno klapne na 100 %, to je přirozené, ale hlavní je, že až na velmi ojedinělé případy nemáme problémy se sportovní regulérností závodů. V posledním desetiletí se pořádání republikového závodu stávalo čím dál tím náročnější (parkování při stále zvětšujícím se počtu účastníků, nároky na catering, obsluha GPS, mnohde velkoplošná obrazovka…), až částečně systém začal požírat sám sebe: Zmenšovalo se množství klubů ochotných a schopných organizaci zvládnout. Doba covidová nás trochu vrátila na zem, teď bychom rádi závodili i bez jakékoliv nadstavby. Pokud budeme redukovat počty startujících, přijdou spolu s nižšími příjmy ruku v ruce i úvahy, jestli a co z nadstavby omezit. Možná trochu návrat k podstatě. Ale třeba občas chceme být viděni v televizi, takže taky musíme mít co ukazovat.

A ještě jedna trenérská. Se skupinou žáků na soustředění v Českém ráji. (Foto: archiv SHK)

Už nějaký ten pátek jsi členem Vedení sekce OB a Soutěžní komise. Co považuješ za svůj největší úspěch, který se podařilo prosadit?

Z voleje mě napadá, že jsem to byl já, díky němuž se už pár let první den na MČR neběhá  „semifinále“, ale „kvalifikace“. Ale vážně: Nemyslím si, že bychom na jednání chodili něco velkého prosazovat. Většinou se řeší pravidelné úkoly při přípravě soutěží a pro běžné fungování pěšího orienťáku. U nových věcí se každý snažíme posuzovat jejich dopady. Z mého pohledu, dokud byla normální doba, pěší orienťák fungoval hladce ke spokojenosti většiny členů. Loni jsme reagovali na novou situaci a úspěchem je, co se na jaře přeplánovalo a zkraje podzimu uskutečnilo. Jsem rád, že se na výjimku MZd podaří uspořádat teď alespoň 6 vrcholových závodů pro nejlepší dorostence, juniory a dospělé. (Je to málo? Pohled do „neomezovaného“ Švédska: Tam na státní výjimku závodí jen nejlepších 75 mužů a 75 žen. Všechno ostatní je v Eventoru poškrtané.)

V čem si myslíš, že je největší handicap orienťáku u nás? Na čem bychom měli nejvíc zapracovat?

Máme nerovnoměrné rozložení orienťáku. Proč je situace na severu a východě Čech úplně odlišná než na jihu a západě? Trvá to řadu desetiletí. Morava je ještě úplně jiná. Zapracovat na tom? Lidi nepřesadíme – a o nich to je především. Jinak jsou možnosti omezené. Na jihu dělaly mapy a pořádaly závody pražské kluby, byl tam MED. Dnes máme program podpory mapové tvorby. Díky za něj, ale obávám se, že dokáže jen tolik, aby se nůžky dál nerozevíraly. Možná by nebylo marné dělat pravidelně dvakrát ročně společné jednání Vedení sekce OB a předsedů oblastí či Krajských svazů. Loni na podzim jsme si to vyzkoušeli (i když tehdy s výsledkem, že vše má zůstat při starém).

A co plány na nejbližší období? 

Myslím si, že v následujícím volebním období chtě nechtě bude muset dojít k (další) úpravě celostátních soutěží a dojde ke změnám i v soutěžích některých oblastí. Ten problém, který primárně vyvolal nárůst členské základny, se táhne už pár let. Covidová omezení to jen podtrhují. Zatím se šlo cestou mírných změn, proti větším se vždy objevil odpor. Byli jsme zvyklí, že prakticky každý mohl závodit kdekoliv, proto jakákoliv změna se každého aktivního orienťáka nějak dotkne. Ne každý závod bude pro všechny. Úkolem nového vedení bude změny (ať už radikální nebo další postupné) nejen udělat, ale i obhájit.

Díky moc za rozhovor!

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 28. 11. 2022
a svátek má René.