Do rubriky Na slovíčko s… jsme si dnes pozvali redaktorku sportovní redakce Českého rozhlasu Barboru Kovaříkovou, která má v redakci na starosti mimo jiné právě i orienťák. V rozhovoru se dovíte o její kariéře v Rozhlasu, kde se seznámila s OB či o jejím vítězství v reality show S ČT Sport na vrchol. Příjemné čtení!

Ahoj Báro, jak se daří?

Ahoj, je to obecně divná doba i kvůli covidu, ale daří se mi dobře.

Vím, že máš pár zkušeností s OB, ale nejsi registrována v žádném klubu. Kde ses seznámila s orienťákem?

Na vysoké škole. Studovala jsem VŠE a asi ve druháku na bakaláři jsem objevila skvělý tělocvik – outdoorové sporty. Vyučovali ho bývalí absolventi FTVS. No a jarní semestr patřil většinou tréninkům orienťáku.

Co konkrétně jsi zde studovala?

Moje mamka říká, že jsem studovala sportovní fakultu, ale ta tam bohužel není (smích – pozn. redakce). Tak jsem absolvovala Mezinárodní obchod na Fakultě mezinárodních vztahů.

Dělala jsi i nějaké jiné sporty?

Odmalička jsem dělala sportovní gymnastiku, byla jsem i v reprezentaci TeamGymu – to je takové odvětví gymnastiky. Dvakrát jsem byla na mistrovství Evropy – v Dánsku a na Islandu. Pak mě ale stáhly už zmiňované outdoorové sporty a s gymnastikou byl konec.

Jak ses vlastně dostala do sportovní redakce Českého rozhlasu?

Poctivě a díky spoustě sportovních aktivit v mém životopisu. Psala jsem několik let za sebou maily, abych se přihlásila do výběrového řízení pro začínající redaktory (tzv. elévský program). Paradoxně se mi ozvali, až když jsem vysokou školu končila. Nakonec jsem ani do toho programu nenastoupila, můj životopis doputoval až k vedoucímu sportovní redakce, který mi v létě 2017 zavolal, že prý chci pracovat u nich. Chtěla jsem a chci pořád.

Dělala jsi něco před rozhlasem?

Půl roku jsem pracovala na VŠE na Oddělení zahraničních styků, zařizovala jsem Erasmus.

Využíváš vůbec zde své vzdělání?

Docela jo, hlavně při práci produkční. Využívám jazyky, hodně důležité jsou organizačních schopností, komunikace. Myslím, že míra uplatnění absolventa mezinárodních vztahů je obrovská a každý si v tom něco najde, takže i toto do toho spadá.

Co zde vlastně děláš?

Pracuji jako produkční a sportovní redaktorka.

Co znamenají konkrétní pozice?

Jako produkční jsem taková holka pro všechno, objednávám auta, zařizuju akreditace na všechny domácí i zahraniční akce, objednávám přenosy. Například: když posluchač jede v autě a slyší Jaroslava Plašila vysílat z Australian Open, tak vlastně zařizuji to, aby reportér mohl do Austrálie letět, aby měl akreditaci, aby měl přes co vysílat… Třeba teď hodně práce spolkne olympiáda. Vlastně olympiády – v Tokiu a v Pekingu, která bude jen půl roku po té letní. Řešíme všechno, kde budeme bydlet, jak bude vypadat studio, kolik roušek bude potřeba. Hodně komunikuju s Discovery ohledně grafických vizuálů, využití olympijských kruhů spolu s logem Českého rozhlasu, …

Jako redaktorka mám na starosti sporty jako gymnastiku, lyžování, lezení, orienťák, vesměs všechny outdoorové. Pokrývám sporty, které sama aktivně provozuji. To je super, že dělám práci, která mě baví. Ono by to ale ani nešlo mít na starosti sport, ke kterému člověk nemá vztah. Součástí redakční činnosti je i to, že někdy mám službu v newsroomu, kde připravuju a čtu sportovní zprávy.

Orienťák byl ve sportovní redakci zaveden tebou nebo byl zde už předtím?

Byl tam, ale co se týče nějaké aktivnější spolupráce, tak si troufám říct, že více příspěvků přišlo spolu se mnou a taky díky pěkné spolupráci s Honzou Pickem.

Jak často za normálních okolností jezdíš přímo na sportovní akce?

Třeba dvakrát až třikrát do roka, jezdím méně než ostatní i kvůli produkční práci. Ale vyhovuje mi to, byla jsem třeba na mistrovství světa v lezení v Tokiu, na několika světových pohárech v lyžování a měla bych jet i na olympiádu do Tokia.

Dají se dojmy závodníků získat tak, že reportér nemusí jet přímo přes akci? Je na to nějaká technologie?

Technologie určitě je, ale bezprostřední dojmy a atmosféra, ty jsou prostě nenahraditelné. Navíc tím, že redaktor je přímo na místě, získá ohlasy hned, když je závodník v mix zóně, zeptá se na mnohem víc věcí, než by sportovec poslal sám jako audio nahrávku pro média.

Jaký byl pro tebe největší zážitek během působení ve sportovní redakci?

Asi to MS v Tokiu v lezení, kdy nejprve Adam Ondra vyhrál zlato v lezení na obtížnost a poté se nekvalifikoval na olympiádu. Byla to pro mě nejdelší služební cesta, nikdy jsem tak daleko nebyla, navíc sama ještě jako redaktorské pískle. Byla to pro mě velká neznámá, velký stres, ale taky hodně zážitků a velké množství zkušeností.

Stala se při tvé práci nějaká vtipná kuriozita?

Spíš, než by se mi děly kuriozity, tak bývám fakt ve stresu z toho, že nestihnu sportovce v mixzóně. Pamatuju si, že ve Svatém Mořici na světovém poháru v lyžování jsem málem nestihla Ester Ledeckou, protože mezitím jsem dělala vstup na Radiožurnál.

Jedna z kuriozit se vlastně stala, když byla zimní olympiáda v Koreji a Ester Ledecká zrovna vyhrála Super G. Já jsem tehdy měla noční službu, kolega vedle se díval na hokej Česko-Kanada a já říkám: “Ty vole, ona jede v zelených číslech. A ty vole, ona…” začala jsem řvát po celém newsroomu, že asi vyhraje, a pak jsme volali do Pchjongčchangu vedoucímu redakce: “Míro, Ledecká má asi zlato”. A on: “Blbost, to je trénink” (smích – pozn. redakce). Takže nikdo tomu nechtěl věřit.

Co pro tebe znamená, že mluvíš s velmi známými sportovními reprezentanty naší země?

Říkám si, že to hlavně nesmím podělat (smích – pozn. redakce). Snažím se hlavně předat informaci, emoci, zážitek všem posluchačům a fanouškům, kteří na to čekají. Jsem vděčná za ty možnosti, ale zároveň se vždy s plnou pokorou snažím vést rozhovor tak, aby měl hlavu a patu. Třeba samotné setkání s Adamem Ondrou je inspirující. Nepřestává mě udivovat, jaký je skromný a vzdělaný kluk. I když by mohl mít nosánek nahoru, na nic si nehraje.

Na jaké akce by ses chtěla podívat jako reportérka?

Jsem na seznamu lidí, kteří by měli jet na olympiádu do Tokia. Když jsem byla malá, tak jsem si myslela, že na olympiádu pojedu závodit. Ten sen se splní, i když tam pojedu v jiné roli. Třeba na komentování lezení na olympijských hrách se hodně těším.

Myslíš, že se brzy vrátí sportovní akce, při kterých budou v hledišti diváci alespoň v nějakém omezeném počtu?

Hodně to bude záležet na vývoji pandemie a očkování. Třeba na Australian Open už diváci byli. Myslím si, že prim bude hrát pořád zdraví sportovců. Diváci jsou také důležití, to jo, ale bohužel, co se týká například olympiády, tam velkou roli hrají televizní práva. Myslím si, příjem z televizních práv je pro organizátory důležitější než příjem ze vstupného. Ale je to pouze můj subjektivní názor.

Co říkáš současným výsledkům českých sportovců, například na vítězství Markéty Davidové na MS v biatlonu?

U toho biatlonu už bylo na čase (smích – pozn. redakce). Samozřejmě, že je to skvělé. Co na to říct? Když se daří, tak je to hezké, protože i ta reportérská práce je o to hezčí. I nás baví mnohem víc reportovat o tom, že Markéta Davidová má zlato než o tom, že Michal Krčmář třikrát netrefil a musí na trestná kola, takže rozhodně to, že se sportu daří, je i pro ty redaktory mnohem příjemnější.

Teďka mi jeden z kolegů z redakce napsal, že jsi před lety vyhrála soutěž s ČT Sport na vrchol. Co to pro tebe znamenalo?

(Smích – pozn. redakce) To byla taková sportovní reality show na lyžích pro úplné amatéry, pro lidi, kteří nikdy nebyli registrovaní s FIS kódem. Pro mě to taky znamenalo splnění snu. Měla jsem možnost se potkat s českými reprezentanty, s Ondřejem Bankem, jeho bratrem Tomášem, Kryštofem Krýzlem. Tak trochu mi to potom pomohlo i v té redaktorské práci, že jsme se navzájem znali a věděli, o koho jde, když jsem přijela jako žurnalistka na závody. Kontakty samozřejmě pomůžou. Tomáš Bank se mě třeba ptal, jestli v Radiožurnálu nevadí moje moravština (smích – pozn. red.). Samozřejmě, že žertoval.

Navštívíš naše červencové MS?

Chtěla bych, doufám, že to bude, ideálně s diváky, ale závisí to také na tom, jaká omezení budou před olympiádou. Jestli tam bude nějaká izolace, atd…

Díky moc za rozhovor, ať se ti daří ve sportovní redakci a ať přineseš mnoho zajímavých reportáží.

Taky děkuji, přeji orienťáku, ať se daří, ať je velký úspěch na MS.