Po delší odmlce přinášíme další rozhovor ze série “Na kofole s”, tentokrát s nadějnou hradeckou Míšou Metelkovou, která už v loňském roce ještě jako žákyně pěkně zatápěla svým soupeřkám v kategorii D16 (stříbro na MČR ve sprintu, 4. místo na krátké trati). Jakého výsledku si nejvíce váží, jak bylo na  posledních mládežnických olympiádách a jak se běhá orienťák v Číně? Odpovědi na tyto otázky se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Ahoj Míšo, jak se trénovalo v OK99 Hradec Králové v čase karantény? Drželi jste nějaké společné tréninky, nebo sis musela vystačit se svou rodinou jako parťáky pro trénink?

Žádné společné tréninky jsme neměli. Docela mi chyběly, ale spoustu mapových tréninků bylo postavených všude po hradeckých lesích a pár jich bylo i trochu dál (Svíb, Horní Jelení, …). Stačilo si jen vytisknout mapu a vyrazit. Naše rodina měla sobotní “rodinné tréninky”. Máme chatu kousek od Trutnova, takže jsme tam vždycky v pátek přijeli a v sobotu jeli běhat např. k Odolovu, na Čížkovy kameny (tam jsme byli asi 3x). Běžecké tréninky taky nebyly společné, tak jsem chodila občas s Ondrou. Moje tempíčka bohužel ještě neodpovídají těm jeho (smích, pozn. redakce), tak to nebylo úplně ono.

V rodině nemáš žádná běžecká ořezávátka. Mamka Táňa dodnes prohání mladší soupeřky (i leckteré soupeře) při bězích do vrchu, starší brácha Ondra je členem výběru JRD a mladší Tomík patří k nadějím Východočeské oblasti. Jsou ti vzorem?

Vzorem asi ne, spíš motivací (hlavně ten Ondrův reprezentační overal). Na krosech si na mamku ještě netroufnu, ale Tomík už mě prohání a nechat se porazit od taťky taky nechci.

Jezdíte s mamkou někdy na běhy do vrchu a atletické akce nebo orienťák vede na plné čáře?

Samozřejmě, že orienťák je první. Na běhy jezdím s mamkou tak dvakrát za rok, takže skoro vůbec. Atletické tréninky se kryly s orienťáckými, tak jsem tam chodila jen jednou za týden. Tenhle rok ale zvýšili členské příspěvky a za ten jeden trénink už to nestálo. Občas mi to ale trochu chybí.

V loňském roce jsi ještě jako žákyně pořádně zatápěla soupeřkám v kategorii D16. Mimo jiné jsi získala stříbro ve sprintu a krásné čtvrté místo na krátké trati. Jakého výsledku z loňské sezóny si ceníš ty sama nejvíc?

Těžko říct, asi toho 4. místa na MČR KT. Víc si cením toho, co jsem předvedla v lese, než umístění. I přes těžkou mapu jsem tam neobíhala každý kámen, vcelku mi to letělo, ale nějaká chybka tam byla a těch 15 vteřin na bronz trochu mrzí.

Zúčastnila ses obou posledních olympiád mládeže, letní v Liberci a zimní v okolí Karlových Varů. Mohla bys obě akce porovnat? Jak se ti na nich dařilo?

Zimní olympiády mi obecně přišly takové skromnější než ty letní. Asi to bylo tím, že tam bylo menší zázemí, méně účastníků, horší podmínky pro závody… Mám obrovský respekt k pořadatelům, že to v letošním roce vůbec zvládli udělat. Taky ty zimní byly pro mě spíš taková srandička, za ten rok jsem jela LOBy jen na nominačkách a potom až tam, ještě že LOBácká mapa je jednodušší než ta pěší. Přesto vypadaly moje výkony v Karlových Varech docela dobře, alespoň si to myslím. Na letní v Liberci jsem si věřila a podle toho to taky potom dopadlo.

Co je na mládežnických olympiádách to NEJ?

Tak určitě to, že tam můžete být s kamarády z úplně opačného konce ČR. Můžete s nimi jít na zmrzlinu nebo jít fandit na jiný sport. Taky mají ODM závody úplně jiný level, než jsem byla zvyklá v těch dvanáctkách/čtrnáctkách (např. televize, GPS přenos, karanténa, …).  A asi největším zážitkem je ta atmosféra, na tu se prostě nedá zapomenout.

Nejvzdálenější destinací, kde jsi byla za OB je Čína. Jak ses k tomu dostala a jaké to je běhat v této zemi?

Trenérům přišel e-mail, že v Číně bude mezinárodní orienťácký kemp, tak mě s Ondrou taťka přihlásil s tím, že tam stejně asi nepojedeme, protože může jet jen pár lidí. Vybíralo se navíc podle pořadí přihlášení. Nějak se to ale podařilo a my na poslední chvíli museli ještě shánět pas.

Orienťák je tam spíš parkový občas se zeleným okolo vesniček a ta zelená, to byl fakt humáč. Co si pamatuji, tak jsme tam měli jen jeden lesní trénink – mírný kopeček s bambusovým lesem – totální běžák, jen dole pod kopcem byla zarostlá louka s mnoha potoky a to bylo trochu obtížnější.

Absolvovali jste tam nějaké závody?

Spíš jen tréninky se Švédy, Nory, Brity a malými Číňanky (smích, pozn. redakce).

Co nejdivnějšího jsi tam jedla?

Už si to ani moc nepamatuji. Dost často tam byl prostě kulatý stůl a jediné, co jsem dokázala jistě rozpoznat, byla rýže. A to tam toho bylo vcelku hodně.

Vím, že jsi dřív hrála na hudební nástroj, na jaký, jak dlouho a proč šel nakonec stranou?

Na housle jsem hrála asi od mých 7 let, ale přestalo mě to bavit.

Máš nějaký další koníček krom běhání s mapou?

Velký jako orienťák asi ne, i když to už je spíš pevná součást mého života. Ráda peču, i když se mi to občas moc nedaří (smích, pozn. redakce), chodím po horách nebo jezdím na běžkách.

Jaké máš plány na léto?

Určitě Krčkovice (tradiční letní tábor, pozn. redakce), tam se těším ze všeho nejvíc. Potom asi Pěkné Prádzniny, Sandstones, oddílové soustředění a jistí to letní akademie.  Možná ještě pojedeme na rodinnou “dovolenou” k nějakým německým jezerům – moc volného času nezbyde.

A jaké cíle si dáváš na podzim, který bude nabitý mistrovskými závody?

Pokaždé, když to řeknu takhle nahlas, tak to potom úplně zmatlám. Takže si to raději nechám pro sebe.

Děkuji za rozhovor a přeji správný směr v lese i v životě!