Závěrečné klání světového poháru bylo očekáváno s velikým otazníkem. Ač se v Bulharsku konalo několik vrcholných OB a LOB akcí, o bulharském MTBO málokdo slyšel. A není se čemu divit. Do nedávna neexistoval ani národní tým. Na běžné MTBO závody tam zavítá okolo sta závodníků a na národní mistrovství něco mezi 300 a 400 cyklisty. Proto se několik nadšenců rozhodlo podpořit místní MTBO komunitu a uspořádat Mistrovství světa.

K pořádání takové události v zemi bez předchozích zkušeností ovšem vede spletitá cesta. Bulharsko dostalo za úkol nejprve uspořádat akci světového rankingu, která proběhla toto léto a téměř nikdo na ní nebyl, jelikož navazovala na Mistrovství světa ve Švédsku, a to bez dostatečné časové rezervy na přesun. Druhým úkolem byly závody světového poháru. Ty proběhly minulý týden společně s Mistrovstvím světa U23 a Mistrovstvím světa veteránů. Medicína pro bulharské MTBO snad začala fungovat a světového poháru se již účastnil početný národní tým ve slušivých dresech a s absolvovaným soustředěním v Rumunsku, kde probíhal Maďarský pohár. No, je to trochu komplikovaná situace. 

Jediné, co bylo v představách závodníků o balkáně, byli toulaví psi a ne tak docela vyňuňaná síť cest. Tato očekávání se naplnila. Terény by se daly přirovnat k Maďarsku, které pravidelný účastník českého MTBO poháru zná z několika povedených kol. Ano, i my jezdíme na české poháry do zahraničí. Konkrétní popis terénu by mohl znít nějak takto: semi-open oblasti, i vzrostlé, převážně listnaté lesy, prudká stoupání, řídká síť cest, ve městech nepravidelné štěrkové cesty doplněné o hlavní cestu potaženou děravým asfaltem a potulující se domácí zvěří od koček a psů přes slepice až po osly a koně. Občasné setkání s koňským povozem není výjimkou.

Bulharům se podařilo uspořádat poměrně hladce probíhající akci. Rýpavý účastník by snad několik chybiček našel, nicméně pro většinu účastníků to byla akce uspořádaná nad očekávání dobře. Jak terény v Bulharsku vypadají, nebo jak se jezdí pro zlatou medaili na sprintu se můžete podívat ve videích z produkce O-Vanu zde.

Sprint

Co se týče světového poháru a MS U23, což je kategorie, která byla zavedena letos pro usnadnění přechodu z juniorů do dospělých, začalo se sprintem. MS veteránů začalo již o den dříve závodem s hromadným startem. Na jihu stále panovaly letní teploty, které chladnomilnějším typům komplikovaly situaci. Organizátoři se ale snažili poskytnout veškerý chlad v okolí a to karanténou v přilehlém lesíku. Městečko, v němž se sprint jel, leží na rovném kusu země mezi poli. Převýšení tak v podstatě nebylo a závodníkům stačilo se soustředit na počítání odboček a rychlé točení nohama. V tom se nejlépe osvědčil Vojtěch Ludvík, který si dojel pro zlato pod směrným časem za 18:13 celých 42 sekund před druhým Jonasem Maiselisem z Litvy. Závod se vydařil také Martinovi Kantovi, který si dojel pro bronz další 2 sekundy za Maiselisem a sekundu před čtvrtým Vojtěchem Stránským. V ženách z Češek tratí nejrychleji proletěla Marie Kamarytová, která se s časem 18:24 a ztrátou 1:13 na vítězku Camillu Soegaard z D8nska umístila na 10. místě.

Martin Kanta o sprintu:

“Sprint v Bulharsku byl specifický v tom, že se jel v olivové, ve které byly jenom cesty. Připomínalo mi to brněnský podzimní závod v kukuřičném poli na kterém jsem nikdy nebyl. Předzávodní nervozitu jsem nechal daleko za sebou a do závodu jsem vstupoval s čistou hlavou. Závod se měl jet tak, aby se co možná nejméně zatáčelo, ve většině vesnice totiž byly rozbité štěrkové cesty. Za celý závod jsem odhadem ztratil 30 vteřin. Jednou, když jsem měl pocit, že mi nepípla kontrola a vracel jsem se pro ní, a podruhé když jsem málem zapomněl zatočit a rozjížděl se de facto z nuly. V cíli jsem ze závodu měl dobrý pocit a se třetím místem jsem velmi spokojený. Být o pár vteřin pomalejší mohlo znamenat velký propad ve výsledcích. Konečně jsem snad pochopil, jak se mají jezdit velké závody.”

Long

Závod na longu se přesunul o několik kilometrů blíže k centru akce v Targovišti do vesnice Momino. Zdejší terén kromě slušného počtu vrstevnic nabízel několik hnízd spletitých pěšin pospojovaný řidší sítí lesních cest. Staviteli se podařilo vymyslet několik zajímavých voleb, které komplikovala jen občasná špatná klasifikace cest. Bulharská pravidla povolují jízdu i mimo cesty, čehož nejvíce využil Kryštof Bogar, kterého již neohrožoval nikdo v prvenství v letošním světovém poháru a svůj závod pojal jako dobrodružné putování bulharskými lesy a volil alternativní postupy místními houštinami. Naopak o své umístění ve světovém poháru musel zabojovat Vojtěch Ludvík, který potřeboval odmazat své smolné závody na MS ve Švédsku. Vzal to z gruntu a s časem 1:32:51 zvítězil o 7 vteřin před Andreasem Valdmannem z Rakouska a 22 vteřin před Davidem Machadem z Portugalska na bronzové pozici. I ostatním mužům se dařilo. Martin Kanta a Jan Hašek se umístili hned za velkou bednou. Na 12. pozici dojel Vojtěch Stránský. V ženském závodě většina startovního pole zabloudila na druhou kontrolu, kde se v lese objevila pěšina navíc, která postup “rovně a první doprava” značně zkomplikovala. I vítězka závodu Camilla Soegaard (DEN) se na pěšinku nachytala. Závod zvládla za 1:31:48, za ní se seřadily dvě její týmové kolegyně a za nimi čtyři Finky. Až pak se dostalo na ostatní národy. Z Češek se opět nejlépe umístila Marie Kamarytová na 14. pozici 6 vteřin před Valerií Kamererovou na 15. pozici.

Marie Kamarytová o longu:

“Závod se mi vůbec nepovedl, i když to moc těžké nebylo. Hned na druhou kontrolu jsme jako většina holek odbočila dřívější cestou, která nebyla v mapě… a kdo to dřív pochopil, o to míň tam nechal. Pak jsem zvolila jeden přeběh, který se nevyplatil. No a na asi jediné složitější křižovatce jsem odbočila jinou cestou a stočila se úplně jiným směrem, až jsem vůbec netušila, kde jsem… Tato chyba mě stála hodně minut. Byly tam i zásadní volby, které udělaly i několikaminutové rozdíly. Dánky se se závodem vypořádaly perfektně.”

Smíšené štafety

Neuvěřitelná změna počasí doprovázela závěrečný závod smíšených štafet. V předvečer se zatáhla obloha, začalo pršet a k ránu déšť vystřídaly silné poryvy větru. V lese to tak vytvořilo roztomilou kombinaci jílovitých kluzkých sjezdů a přejezdů přes louky, na které by se dalo potrénovat snad jen ve větrném tunelu. Česká výprava využila pravidel a poskládala čtyři kompletní štafety ve složení holka, kluk, kluk. Dívky se do boje s neustávajícím vichrem pustily jako první. Z předpokládaných 40-45 minut se stalo 51 minut pro první ženu v cíli, ale nakonec se na předávku dostaly všechny. Za naší štafetu č.1 předávala na 8. místě Marie Kamarytová Vojtovi Ludvíkovi, který začal svoje předjezdce stahovat už po cestě na jedničku. Na předávce se objevil první s náskokem 1:15. Kryštof Bogar tak před sebou měl svou oblíbenou šichtu s cílem udržet první příčku. Ještě na průjezdu to vypadalo docela napínavě. Projížděl chvíli před silným Jonasem Maiselisem z Litvy. Zlato ale opět docela s přehledem dovezl do cíle a smíšené štafety tak zůstávají disciplínou Čechů i letos. 

2. úsek Vojty Ludvíka:

“Maruška to perfektně rozjela. Cesta na jedničku byla hodně fyzická a pak bylo pár mapově těžších kontrol, kde se vyplatilo na každý křižovatce zastavit a neztratit se. Pak jsem jel chvilku s Ignasem Ambrazasem, než jsem měl kratší farstu. Od té doby jsem jel první. Na předsběrce byl otravnej pes, který vypadal, že chce kousat, tak jsem ho musel odkopnout. Jsem rád, že jsem to tentokrát štafetě nepokazil.” 

MS Veteránů

Společně se světovým pohárem bulharské terény brázdili i účastníci Mistrovství světa veteránů. Jako tradičně bylo české barvy vidět v početném zastoupení nejen na trati, ale i na stupních vítězů. Naši veteráni si odváží 11 zlatých, 7 stříbrných a 10 bronzových medailí.

MS U23

První ročník kategorie U23, která je pro všechny závody spojená s elitou a má jen oddělený žebříček, se také vydařil. Ačkoli se Janu Haškovi nepovedly poslední závody úplně podle plánu, udržel si prvenství a stal se historicky prvním vítězem světového poháru této kategorie. V ženách zvítězila Nikoline Splittorff z Dánska, která s přehledem sbírá cenné kovy i v ženské elitě.

Ve světovém poháru 2022 jsou české barvy hned třikrát na velké bedně.

Kryštof Bogar své prvenství ve světovém poháru opravdu udržel a Vojtěch Ludvík svými dvěma posledními výtězstvími vybojoval druhou příčku. Vojtěch Stránský se pak mohl postavit na šestou pozici. V Ženách se nejlépe umístila Martina Tichovská, která na posledním kole chyběla, na 8. pozici. Druhou ženou pak je Kateřina Nováková na 14. místě.

Veškeré informace o SP v Bulharsku můžete najít na www.mtbo2022.com a další články o jednotlivých závodech na www.mtbo.cz

Fotografie:
Svilena Dimitrova
Vladislav Rusev
Valerie Kamererová