MS MTBO – máme mistra světa!

od | 20. 7. 2022 | MTBO, Reportáže, Závody

MS v MTBO je za námi a dosáhli jsme jak grandiózních výsledků, tak neuvěřitelných příběhů technických trampot na trati i eskapád (ne)porušování pravidel. Zkrátka a dobře, letos se rozhodně nenudíme pouze stabilně dobrými výsledky. 

Mapově náročný middle

Celý šampionát otevřel krásného chladného švédského rána závod na middlu u města Sater. Česká výprava, která se již pět dní předem připravovala v okolních lesích měla terén dobře nastudovaný z dostupných map, ale také z Catching Features, kde Kryštof Bogar vytvořil mapu podle dostupných materiálů. Jak se ukázalo, není to špatný způsob přípravy na mistrovský závod. Rozhodně to pomohlo k pochopení terénu a pozitivních a negativních terénních útvarů. Les pro závod na middlu i následné štafety byl vybraný bravurně. Množství křižovatek, drobných cest a pěšin nedalo hlavě odpočinout a výhodu měli závodníci s výbušnějším stylem jízdy, kteří mezi odbočkami dokázali nohy pořádně roztočit. 

Nejnapínavější závod, respektive čekání v cílové aréně si dozajista zařídil svým výkonem Jan Hašek, nejmladší člen mužské části výpravy. Ze své startovní pozice v polovině startovního pole tratí proletěl tak rychle, že zůstával v čele až do dojezdu posledních startujících. Z prvního místa ho nakonec odsunul Kryštof Bogar, který jeho čas 53:54 dokázal zkrátit o 1:39. Mezi Kryštofa a Hášu se nakonec vlezl ještě Fin Samuel Pokala. Vojta Ludvík, který se v závodě nemohl dostat do ideálního kontaktu s mapou, nakonec do cíle dojel na čtvrté pozici 17 vteřin za Haškem.

Ženy si dramata ve své kategorii schovávaly na pozdější závody. Z Češek se na trati nejlépe zadařilo Martině Tichovské, která s časem 56:53 a ztrátou 3:51 na vítězku Nikoline Splittorff z Dánska uzavřela TOP 10. Junior Matěj Tuma v úvodním závodě začal v pomalejším tempu, a než se mu nohy stihly rozehřát do závodní teploty, nedokázal čas stáhnout a dojel si pro bramborovou medaili. Juniorka Natali Chamraďa na trati vyrobila jednu mapovou chybu, i tak ale dokázala dorazit do cíle na páté příčce. 

Dramatické bronzové štafety

Druhý den na spletitých cestách okolo Sateru čekalo mnoho kontrol. Jel se totiž závod štafet. Aprílové počasí si pohrávalo se závodníky v karanténě a v nepravidelných intervalech je sprchovalo a zase vyfoukávalo, zatímco se snažili rozehřát jízdou v kruzích po umělém trávníku a zároveň vyhlížet, kde zahlédnou předchozí úseky projíždějící na diváckou kontrolu. Jelikož rozhlas do karantény nedosáhl a na průjezd bylo dobře vidět z jediného rožku karantény, bylo hlídání včasné předávky nejméně dvojmužnou prací. České štafety si na prvních úsecích vedly převážně dobře a z lesa se vracely na čele. 

Jan Hašek předával Vojtovi Ludvíkovi jako první v závěsu s finskou štafetou 2 i českou dvojkou, kde předával Vojta Stránský Jirkovi Hradilovi. Obě české štafety tak jely v tandemu včetně pekelné chyby na K9, kterou si detailněji můžete prohlédnout v GoPro záznamu Vojty Ludvíka. Jakmile se z chyby vymotali, nastaly trampoty Vojty Ludvíka, který při cestě na K11 ohnul převodník o záhadný kámen u cesty. Odhalení závady a její pohotová oprava kovovým nářadíčkem, taktéž detailně zachycená v záznamu, stála Vojtu okolo 2 minut a čelo závodu mu tak pláchlo. On však nic nevzdal a s použitím několika málo převodů ve středu kazety, tak aby mu nepadal řetěz, mastil dál. Během zbytku závodu se mu téměř podařilo opět dohnat první balík a na předávce byl na šesté pozici se ztrátou 4:19, necelé dvě minuty za 4. Jirkou Hradilem. Z toho byl lehce rozhozený Kryštof Bogar, který do třetího úseku vyrážel za českou dvojkou. Je totiž zvyklý finále štafet kontrolovat z předních pozic. Teď před sebou měl na práci dvě finské štafety, Francii, Litvu, českou dvojku a Švýcarsko, které startovalo s ním. Podařilo se mu je začít stahovat až v polovině závodu, kdy dojel Martina Kantu za českou dvojku. Martin však chyboval na K21 a Kryštof následně na K23, kde mu ujela švýcarská štafeta. Dojel tak na 4. pozici, ale protože se do výsledků počítá pouze jedna štafeta za národ a první dvě štafety byly z Finska, česká jednička vybojovala přes veškeré potíže bronzovou medaili. Martin Kanta pak dojel na 7. místě v neredukovaném pořadí. 

Vojtěch Stránský – foto: Lars Gustafsson

V ženské elitě za první štafetu startrovalo trio Renata Paulíčková, Marie Kamarytová a Martina Tichovská. Druhou štafetu pak obsadila Vendula Musilová, Valerie Kamererová a Kateřina Nováková. Renča se první polovinu závodu držela okolo šesté pozice, ale v druhé polovině se začala prokousávat na třetí pozici, ze které štafetu předala se ztrátou 2:08. Vendy se na svém úseku nevyvarovala chyb a předávala na 10. pozici. Maruška na svém úseku udělala jednu chybu na K17, která jí stála něco přes minutu. Martině předávala na 5. pozici. Val se podařilo ztrátu trochu stáhnout a předat na 9. místě v kontaktu s 8. štafetou Estonska. Martinka na třetím úseku odjela velmi dobrý závod. V polovině trati se jí podařilo předjet štafetu Švédska-2 a do cíle dorazila na 4. pozici. Jak to tak na štafetách bývá, disky hrají roli, a protože první úsek první švédské štafety projel část postupu mimo cestu, což je tady zakázané, i ženská štafeta se dostala na bronzovou pozici. Kateřina na svém premiérovém třetím úseku také odvedla slušnou práci a štafetu do cíle dovezla na 7. místě v neredukovaném pořadí. 

I junioři s juniorkami nezůstali pozadu se svými štafetami. Juniorkám závod odstartovala Lucie Nedomlelová, která se nevyvarovala chyby a štafetu předávala na páté pozici Rozálii Kuchařové. Ta odjela dobrý závod a štafetu vytáhla na 3. pozici. Na třetím úseku Natali Chamraďa bojovala jako o život, udržela za sebou silnou juniorku Finku Kaarinu Nurminen a uhájila tak bronz. První úsek štafet juniorů byl velmi vyrovnaný a Tomáš Zrník z prvního úseku předával na 9. místě se ztrátou 2 minuty. Adam Černík na druhém úseku odjel dobrý závod a štafetu předával na 4. pozici, v kontaktu s finskou štafetou na 3. pozici, Matěji Tůmovi. Tomu finská štafeta v průběhu závodu cukla a Matěj do cíle dojel na 4. příčce. Opět ovšem zapracovalo redukování pořadí, a tak i juniorská štafeta mohla slavit bronz. 

Sbírka bronzových medailí ze štafet

Long – tady začíná těžká práce

Na závod longu se již centrum přesunulo do švédského národního sportovního centra ve Falunu. Všichni závodníci byli dobře obeznámeni s odlišnostmi terénu oproti Sateru. Mohli se tak těšit na velmi technicky náročnou podložku, kamenité traily, mnohavrstevnicová stoupání, spletitou síť cest a závěr trati v okolí skokanských můstků, tedy pořádný kopec. 

Tratě začínaly v opravdu husté síti cest, kde se závodníci museli nejprve promotat několika middlovými postupy, na kterých bylo přes všechno to drncání velmi těžké namapovat následující dlouhé postupy. Není času na zbyt. Rozhodnutí zda zleva nebo zprava musí padnout rychle a pak začíná valba přes celou mapu po šotolinových cestách. Vyjet na jeden vrchol a dalším delším postupem na druhý vrchol. Všechny kategorie čekala výměna mapy a mužskou elitu motýlek k tomu. 

V úvodní mapově náročné pasáži se mnoho závodníků nevyvarovalo chybování. V mužské elitě to dokonce dopadlo tak, že Kryštof Bogar startující jako třetí od konce již na 4. kontrole chytil tři závodníky startující před ním. A to včetně Vojty Ludvíka, kterému po výměně převodníku z předchozího dne pokračovala neplánovaná zkouška zdatnosti v opravách závad v terénu. Po cestě na čtyřku totiž prořízl plášť a po půl hodině snahy a třech metodách opravy musel do cíle dojít po svých. Kryštof Bogar ho však ani nezahlédl, jelikož volil jiný postup a pokračoval v eliminaci soupeřů. Na trati nechyboval, v závěrečném kopci u můstků nechal všechno a dojel si pro stříbrnou medaili, která mu chyběla do sbírky z letošního mistrovství. Závod se také velmi vydařil Jirkovi Hradilovi, který první polovinu závodu odjel v tandemu s Vojtou Stránským, kterého dojel po Vojtově chybě na jedničku hned po cestě na druhou kontrolu. Kontroly v motýlku Jirka zvládl o něco rychleji, a zbytek závodu odjel kousek před Vojtou. V cíli se mohl radovat z 6. příčky. 

V ženské elitě závod na longu přinesl těžkou práci nejen pro závodnice, ale i pro Jury. Poklidný průběh závodu narušilo bloudění na sběrnou kontrolu jedné z favoritek Emily Benham Kvale z Velké Británie. Jindy perfektně připravená Emily si dopředu neprohlédla cílovou arénu, a po hodině a půl vyčerpávajícího výkonu začala, ostatně jako mnoho jiných závodníků, bloudit na sjízdných loukách cílové arény ve snaze najít sběrnou kontrolu, která byla schovaná za horizontem kopečku. Zde ale soudruzi udělali chybu. Na značně generalizované mapě, v měřítku 1:15 000, se mezi dvěma cestami v jinak oranžové ploše značící sjízdnou travnatou plochu schovával proužek žlutě značené nesjízdné louky. Nešťastnice Emily nemohla tento kousek, na závodní mapě velikosti přibližně 1×3 milimetry, vidět a žlutý flíček s neuvěřitelnou přesností před zraky GPS signálu i kamer překonala. Do cíle dojela na prvním místě 1:07 před druhou Camillou Soegaard z Dánska. Načež dánská výprava podala proti chybě Emily protest. Jury tak měla po zbytek odpoledne co na práci. 

A než to Jury dořeší, můžeme si povědět další dramatický příběh naší české legendy Martiny Tichovské. Ta na medailovou pozici ztrácela necelé dvě minuty. V průběhu závodu však zvolila nevýhodný postup po asfaltu na K4. Což jí nejenom stálo cenné minuty, které v průběhu stahovala, ale zároveň v cíli zjistila, že ona asfaltová cesta byla zakázána. Oprati online mapám totiž závodnice měly tuto cestu zakázanou křížky. Jenže ty křížky měly jednu nožičku ve směru cesty, a tak se značka lehce dala zaměnit za překážkou na cestě, která se smí překonat. Martinka tak byla diskvalifikována z dělené čtvrté pozice. 

Tak jak že Jury vyřešila případ Emiliina paloučku? Emily palouček nepřekonala úmyslně, nepřineslo jí to žádnou výhodu a uznány byly nedostatky v mapě, které mimo jiné musí pořadatelé vyřešit pro další dva závody mistrovství se stejnou cílovou arénou. Emily tak po nervy drásajícím odpoledni mohla slavit svůj velký návrat na scénu a mistrovský titul k tomu.

Emiliin palouček

Nejlepší českou ženou ve výsledkové listině se po těchto dramatech stala Vendula Musilová, která svědomitě dodržela rady trenérů, v klidu odmapovala složitější pasáže a na šotolinách šlapala, co to šlo. Se ztrátou lehce přes 11 minut jí to vyneslo pěkné 14. místo. 

I v juniorkách se češi dočkaly úspěchu. Natali Chamraďa, která zřejmě na mistrovství vyladila formu k dokonalosti, vybojovala svou druhou bronzovou medaili. Na velké bedně jsme mohli tleskat i Rozálii Kuchařové na 6. pozici. Lucie Nedomlelová dojela na 7. místě minutu za Rózkou. V juniorech se long nejlépe povedl Adamu Černíkovi, který si vyjel 8. místo.

Po dni volna na reprezentanty čekalo pokračování a to konkrétně závodem ve sprintu a mass startu, který šampionát uzavřel. A Češi opět byli vidět, ale o tom někdy příště.

Pro sledování dění nabízíme tyto odkazy:
– denní zpravodajství na www.mtbo.cz
– online přenosy, výsledky a GPS záznamy na https://orienteering.sport/event/world-mtb-orienteering-championships/

0 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dnes je 17. 8. 2022
a svátek má Petra.