Nyní, před O-gala sezónou, odhalíme bakalářskou práci kamenické závodnice Valerie Kamererové. Ta před prázdninami ukončila studium designu oděvu ve Zlíně na přehlídce EXI(S)T 2017 se svojí kolekcí Po doběhu. Zpracovávala v ní jedny z prvních oddílových dederonů Kamenice, USK a další poklady z hloubi OB skříní a vytvářela současnou dámskou kolekci. Zatím se kolekce dostala na focení editorialu pro anglický časopis, kde však nakonec otištěna nebyla, a tak visí doma ve skříni. 

Celá kolekce, potažmo i bakalářská práce, byla zaměřená na orienťák přelomu milénia. V teoretické práci jsem řešila nejen estetiku, ale i materiálovost dresů. To jsem pak převedla do kolekce s názvem Po doběhu, který kromě sportu samotného odkazuje k tomu, že je kolekce tvořená z používaných dresů, které již dosloužily a válely se mým kamarádům a oddílovým kolegům vzadu ve skříních. Záměrem ale nebylo vytvořit retro, proto jsem do hry zapojila současné funkční a bio materiály, jako je bambus a bavlna, ale i dnešní elastické dresoviny. Původně jsem kolekci chtěla doplnit i o orientky, ale to už by přece jenom bylo trochu moc…

Prvním kouskem kolekce byly šaty, ve kterých jsem recyklovala vršek USK dresu. Záměr byl jasný, zachovat nápis USK a vytvořit sportovní look za pomoci zbytků dresu a nového funkčního materiálu. Šaty vznikly jako první, a tak také otevíraly celou kolekci.

Sukně Velký Javorník je kouskem, který vznikl z nadšení přepracovat element mapy do oděvu. Toto téma jsem řešila poměrně dlouho. Záměrem bylo aby mapa v oděvu nepůsobila prvoplánově jak by to mohlo dopadnout například u potisku. Vzala jsem tedy vrstevnice, pomocí nich jsem udělala vrstvený materiál a místo hnědé linky pak mezi dvěma vrstvami protáhla šňůrku. Vznikl stahovatelný objem, který s pomocí 3D pleteniny tvoří novou strukturu v pasu sukně. Při výběru vrstevnicové předlohy jsem si vzpomněla na podzimní akci OK Kamenice, přechodu Beskyd přes Velký Javorník. Na tílku jsou pak ručně vyšívané lampiony.

Další šaty, které fungují na principu stahování vrstevnic. Tentokrát vycházejí z mapy Li(b)povka nedaleko Kamenice. Šaty se díky místnímu údolí dají přizpůsobovat postavě. Stáhnout v pase, anebo nechat volně.

Tyto šaty byly opravdovou výzvou. Na bio bavlněný vršek s lampionovou výšivkou, jsem nasazovala bohatě řasenou sukni do tvaru slovenských závrtů (bohužel si nepamatuji, ze které je to mapy).

V kolekci jediné smyšlené vrstevnice. Jsou základem pro bundu, která vznikala několik měsíců (samozřejmě s přestávkami). Byla to téměř detektivní práce jak jednotlivé vrstvy vrstevnic na sebe navázat tak aby z toho nakonec vyšel střih funkční bundy. Sukýnka, která bundu doplňuje je pak z dederonu podobného letním celoperforovaným dresům.

Má milá oddílová povinnost. Vytvořit kousek vycházející z prvního Kamenického dresu. Velmi dlouho jsem kolem tohoto úkolu chodila jako kolem horké kaše. Nejdříve jsem vytvořila vestičku, potom sako, následně šaty bez rukávů a nakonec šaty s dlouhým rukávem. Byl to dlouhý proces, který však nakonec myslím dopadl velmi kvalitně. Kolem pasu je další můj oblíbený kousek. Bunda, která vznikla přešitím HSH sport dederonu, který byl jednu dobu poměrně častou výhrou na oblastních závodech. Tak jsem k němu také přišla a od té doby se mi válel ve skříni. Až dodnes.

Poslední kousek kolekce. Romantické šaty na první pohled postrádající propojení s tématem. V zeleném proužku přes hruď je ale plasticky zvěčněná další část mapy Li(b)povka. A bílá sukně je z celoperforovaného dederonu. Celou kolekci doplňují čelenky z bambusového froté, které jsem si na běhání hodně oblíbila.

Detail jednoho ze způsobů pracování s vrstevnicemi. Mezi dvěma materiály protažený a zašitý provázek vytváří plastický tvar vrstevnic Li(b)povky.