Magdaléna Tužilová. Jméno, které bylo možná ještě před rokem pro řadu o-běžců neznámé. Pak ale Majda vybojovala bronz na MČR na klasické trati, nominovala se na SP ve Švýcarsku a letos… Letos překvapivě, ale velmi zaslouženě, ovládla middle na nominačních závodech pro SP ve Finsku v netradičním skandinávském terénu kousek za českými hranicemi. Jak Majda trénuje a jaké má cíle v OB? Nejen o tom jsme si krátce po nominačkách povídali v rozhovoru pro O-news.cz.

Vyhrála jsi nominační middle na SP ve Finsku v netypickém terénu pro ČR/Polsko – terén spíše připomínající Skandinávii. Bylo to pro tebe překvapení nebo v těchto typech terénů ráda běháš?
Bylo to milé překvapení. Neměla jsem příliš velké ambice se nominovat, protože jsem si nedokázala představit, jak bych poskládala všechny zkoušky ještě s týdenním výjezdem do ciziny. Z informací o terénu jsem si udělala obrázek, že bude poměrně „strakatý“ (tak říkám oblastem se zelenou a žlutou). Právě strakatá místa mi dělají problém a nepoznám je. Mojí záchranu tedy představovala buzola, kterou se mi povedlo poslouchat. Výsledkem byl nejen dobrý pocit z oběhnuté tratě, ale i skvělé umístění. Takže mám radost a těším se na nové zážitky a zkušenosti! A školu nějak přeskládám.

Magdaléna Tužilová si dobíhá pro bronzovou medaili na MČR na klasické trati 2016. Foto: Petr Kadeřávek.

Připravovala ses nějak cíleně na tyto nominačky?
Částečně. Poté, co jsem se rozhodla oželet žabiňácké velikonoční soustředění, začala jsem s Barčou Hruškovou běhat na dráze, abych se ujistila, že dráha nekouše. Plus jsme tomu s trenérem přizpůsobili plán, abych byla odpočatá. Pak jsem teda zjistila, že nezvládám školu a vlastně se nominovat nechci, ale možná právě díky tomu mě nominačky nijak nestresovaly.

Když jsme spolu domlouvali  rozhovor, říkala jsi mi: “Poslední dva dny třeba v OB cílech vůbec nemám jasno”. Musela jsi po úspěšných nominačkách přehodnotit své cíle?
Těmito dvěma povedenými závody se mi otevřely další možnosti. Chvíli jsem zvažovala, jestli mám odložit některé zkoušky na září a využít všech možností. Ale s tím by se moje svědomí špatně smiřovalo. Potřebovala jsem si připomenout, že orienťák je pouze koníček.

Adéla Indráková, Katka Chromá, Barbora Hrušková, Eva Kabáthová a ty. Silný ženský tandem ZBM v české reprezentaci. Trénujete spolu? Motivujete se na repre akcích?
Trénuju spíš sama, někdy s Barčou, s ostatními výjimečně. Dojíždění na společné tréninky je časově náročné… Ale jsem ráda, že jezdíme společně na repre akce. Znám se s nimi víc, než s lidmi z jiných oddílů. Trochu mi to nahrazuje žabiňácká soustředění, která se někdy s repre akcemi kryjí.

Obvyklý obrázek na stupních vítězů při ČPŠ: všechny stupínky zaberou holky ze Žabin. Majda tentokrát ve štafetě na stříbrné pozici. Foto: Tomáš Bubela (O-news.cz).

Tvé jméno široká o-veřejnost zaregistrovala při loňském MČR na klasice, kde jsi vybojovala bronzovou medaili. Poté jsi byla také nominována na SP ve Švýcarsku a v letošním roce jsi členkou U23 dospělé reprezentace. Bylo pro tebe MČR odrazovým můstkem a motivací k dalšímu tréninku?
Ne. Asi bych to mohla víc rozvést, že…  Z minulé sezóny jsem byla dost unavená a otrávená. Nedařilo se mi stíhat školu a orienťák. Nechtěla jsem kolotoč vyčerpání, slz, stresu a únavy absolvovat znovu. Sice jsem nakonec udělala všechny zkoušky na poprvé, vytvořila si dlouhé prázdniny a měla i nějaké orienťácké úspěchy, ale za jakou cenu… Když mě Radek Novotný vzal na SP, možná tušil, že se na orienťák úplně nevykašlu. Na novou sezónu jsem se tedy s trenéry z repre domluvila, že moje působení v U23 bude pouze doplněk ke škole a že asi nebudu mít odtrénováno tolik, co ostatní holky. Tím jsem k orienťáku získala jiný, pohodlnější přístup.  A další vývoj byl pro mě neočekávaný. Letos věnuju orienťáku mnohem víc času, než jsem předpokládala a přitom i školu a další zájmy zvládám lépe. Ráda bych zmínila výsledek mého hledání motivace z lednového soustředění: „Uvědomuji si, že orienťák je jen koníček. Na druhou stranu je to skvělá příležitost překonávat sama sebe, zdokonalovat se v různých dovednostech jako dělání více věcí zároveň, trénink soustředěnosti, hbitosti a obratnosti, periferního vidění. Je náplní volných bezstarostných chvil, nabízí aktivní odpočinek, udržování těla i duše v dobré kondici a tím i udržení zdraví, možnost cestovat a poznávat místa, kam normálně turisti nechodí, poznávat nové lidi, učit se od nich, vyměňovat si názory a zkušenosti s přáteli, … A za to stojí dělat orienťák i přes všechna příkoří, která číhají při studiu, jež je stále prioritní.

Když se podívám ještě na výsledky v roce 2016, tak jen o tři týdny dříve jsi byla na ČP v Jizerských horách 16. a 21. v dámské elitě, pak přišlo MČR a medaile. Myslíš, že dokážeš vyladit na ten správný závod?
Nevím, asi spíš ne. Můj trenér dokáže pěkně přizpůsobit tréninky, ale pak taky záleží, jaká je zrovna situace ve škole, doma,… A jestli to všechno dokážu neřešit při závodě.

Na loňském šampionátu na krátké trati. Foto: Anna Auerműllerová.

Mluvíš hodně o trenérovi, řada lidí určitě neví, že Tě trénuje tvůj vrstevník Pavel Brlica. Jak dlouho Tě trénuje a projevuje se nějak v tréninku to, že je skoro stejně starý?
Konzultuji s ním tréninky už třetí rok a jsem spokojená. Šije mi plán na míru, vždycky zohledňuje možné vypjaté situace ve škole a respektuje moje představy o tréninku. Navíc je stále na Facebooku připraven mi trénink upravovat. Že je stejně starý, to asi spolupráci neovlivňuje. Spíš to, že jsme přátelé, umožňuje bezproblémovou diskuzi i o mimotréninkových věcech. Tímto bych mu chtěla poděkovat. Pájo, moc díky za Tvůj čas a energii!

A poslední věc, která mě zajímá. Jak se dá trénink skloubit se školou? Vím, že jsi to už trochu naznačovala…Pokud vím, tak nestuduješ zrovna nejjednodušší obor: všeobecné lékařství na MU v Brně.
Obtížně. Však už jste si to přečetli (smích – pozn. red.). Ale já se to časem naučím! Tréninky jsou dobré, pěkně vyčistím hlavu a naberu novou energii z lesa. Jen cestování na společné tréninky a soustředění je hrozný časožrout. Velký dík patří mým rodičům, kteří mě finančně i mentálně podporují.

Ať se daří nejen na SP ve Finsku. Díky moc za rozhovor.