Dnes vám na O-News.cz přinášíme rozhovor s nejúspěšnější českou závodnicí na Juniorském mistrovství světa 2021, kterou byla kamenická Lucie Semíková. Tato závodnice získala na tureckém území stříbrnou medaili na klasice a bronz ve štafetě. Příjemné čtení!

Ahoj Lucko, nejprve ti musím pogratulovat ke dvěma medailím z JWOCu! Jak se ti daří?

Ahoj, díky za gratulaci, daří se mi dobře, teďka odpočívám před klasikou.

Šampionát začal sprintem, který jsi dokončila na 20. místě. Jak se ti tento závod líbil?

Mně se to líbilo, jak jsme to předpokládali i podle parametrů, tak to bylo dost kopcovaté. Začátek jsem šla asi rychleji, než jsem měla, a po průběhu arénou mi došlo v pytlíku, takže pak už jsem nemohla. Ale jinak se mi to líbilo, ani to nebyl moc technický sprint, bála jsem se, že tam bude dost švábů, ale ty tam nakonec nebyly.

Další den byla kvalifikace middlu, která se ti ale nepovedla, skončila si docela daleko za postupem do A finále? Co bylo tím důvodem, že jsi nepostoupila?

Ten den jsem nebyla závodně naladěná, takže jsem nešla na krev, navíc jsem téměř pokaždé dělala malé chyby v dohledávkách, ve středu trati jsem dělala i větší chyby, když jsem nalezla kontrolu určenou pro jiný rozběh, trať mi nějak nesedla.

V B finále jsi naopak doběhla na 2. místě, a to pouhou vteřinu za první závodníci. V čem byl tento závod jiný, že se ti takhle povedl? A nedodal ti sebevědomí do dalších závodů?

Sebevědomí mi určitě dodal, potom, co byla kvalifikace middlu, tak jsem z toho byla taková zkleslá, pak jsem si říkala, že do toho půjdu jako do normálního závodu, nebyl to tak kamenitý terén jako v kvalifikaci, sedlo mi to víc a prostě jsem se snažila, nějak jsem právě byla líp naladěná a od té doby mi to šlo.

Pak přišla klasika, tedy závod, který pro tebe znamenal stříbrnou medaili. Čím to bylo, že jsi podala tak skvělý výkon? Nemělo vliv povedené B finále middlu?

Tím povedeným B finále middlu jsem se uklidnila, že to jde dobře zaběhnout, nějak jsem ani nebyla tolik nervózní, osobně navíc mám klasiky nejraději, takže jsem se na ní navíc i těšila. Řekla bych, že vliv mělo i to povedené B finále middlu.

Byl to tvůj životní závod? Případně v čem byl jiný než ostatní, co jsi běžela doposud?

Životní závod? Tak asi určitě, bylo to juniorské mistrovství světa, takže to asi byl životní závod. Vlastně jsem to šla téměř čistě, s chybkama v dohledávkách tak na minutu, ale takový chyby ani nepočítám, i volby jsem zvolila dobré, takže jsem s tím byla spokojená.

Tento skvělý úspěch byl pak korunován medailí ze štafet, kde jsi opět běžela skvěle, přičemž jsi dosáhla jednoho z nejlepších časů na úseku a výrazně jsi zvýšila šanci na medailí, kterou Markéta Mulíčková na finiši nakonec vyběhla. Nehrála roli skvělá nálada v týmu?

To určitě taky, holky z prvních úseků, Barča s Míšou doběhly dost podobně, takže s Aničkou Karlovou  jsme běžely skoro celou trať spolu. Bylo to takové, že jsme se navzájem hecovaly, fakt jsem si to užila, první farstu jsme měly rozdílnou, ale pak až do pytlíku jsme měly stejné farsty a užily jsme si to, až v pytlíku jsme měly každá jinou kontrolu.  

Který se závodů se ti nejvíc líbil?

Určitě klasika a štafety, tím, že se mi povedly, ale vlastně se mi líbily všechny závody, nejméně se mi líbila asi kvalifikace middlu.

Jak se ti jinak líbilo v Turecku ze stránky jídla a ubytování?

My jsme byli na krásném hotelu, byl tam bazén, každý den nám chodili uklízet, takže super servis, ohledně jídla – po těch 14ti dnech jsem byla fakt ráda, že jsem přijela domů. K jídlu tam bylo pořád maso s přílohou, takže později jsem byla už taková přejedená masem, ale vařili tam také dobře.

A jak na tebe Turecko působilo celkově?

Byla jsem mile překvapená, v Turecku jsem předtím nikdy nebyla, čekala jsem, že to bude trochu divočejší, doprava tam byla taková zvláštní, měli tam vlastní pravidla, jiná než u nás, ale lidi tam byli milí.

Jak už je nyní zvykem, tak i zde byly Covid opatření. Jak zde vypadala?

Dvakrát nás testovali na hotelu pořadatelé, byl zrušený banket, abychom se neviděli s ostatními skupinami z jiných hotelů, a na shromaždišti byly povinné roušky, i na stupních vítězů.

Jak jsi na tento letošní juniorský vrchol trénovala?

V zimě jsem hodně jezdila na běžkách, protože byla dobrá sezóna se sněhem, pak jsem ale měla problém s achilovkou, takže měsíc a půl jsem nic nedělala. Pak jsem začala trénovat nasucho, nějaké terénní úseky, kopce, ne tolik asfaltu a rovných cest, spíše terén a kopce.

Chtěla bys dosáhnout podobných úspěchů za rok v Portugalsku?

Bylo by to krásné, toto mi přišlo jako trochu neočekávané a asi se to nepovede pokaždé. Uvidíme, jak mi to bude příští rok běhat a jestli se nominuji.

Díky moc za rozhovor!

Nemáš za co, já děkuju za rozhovor.