Josef Borůvka, dříve výborný závodník v orientačním běhu, poté závodník a mapař a nyní už jenom mapař. Pan mapař. Jedna z největších osobností a stálic české mapařské scény, který je v pískovcích jako doma. I proto se v posledních letech stal takřka dvorním mapařem Pěkných prázdnin. Rozhovor vznikl právě k příležitosti 25. ročníku Pěkných prázdnin, a proto jsem se hlavně ptal, jaké je to mapovat v pískovcích, ale také jaký terén mapuje nejraději a jak se vůbec měnilo mapování v průběhu jeho mapařské kariéry, která trvá již úctyhodných 46 let?

Ukázka práce Pepy Borůvky. Mapa Drábovna z roku 2000.

Dobrý den, pane Borůvka. Na české scéně autorů map pro orientační sporty není mnoho takových stálic, jako jste právě vy. Dle záznamů v archivu map se Vaše první mapy pro OB datují do roku 1972. Jaká byla ale Vaše úplně první mapa pro orientační běh a jak jste se k tvorbě map vůbec dostal?
Moje první mapa, respektive její část je „Voznice, 1:25000“ z roku 1970, kde ještě nebyla zelená barva a „hustníky“ byly černě tečkované. Celá kresba byla ruční, tuší na folie a každá barva samostatně. Byl jsem aktivním závodníkem OOB TJ Slavie VŠ Praha a podmínkou pro pořádání celostátních závodů byla mapa, která by byla podrobnější než dosud používané výřezy ZM 1:25000.

Mapy nesoucí Váš rukopis se od zmíněných 70. let objevují v archívu až do současnosti takřka každoročně. Je pro Vás mapování spíše prací a povoláním nebo je to koníček a zábava?
Jednoznačně je to koníčkem a většinou i zábavou. Velkou část map jsem vytvořil ve volném čase při zaměstnání. Samozřejmě výdělek za mapování také nikdy není k zahození.

V roce 1974 jste poprvé mapoval prostory v Českém ráji, kde se běhají Pěkné prázdniny, a sice mapu Kančí zoubek u Branžeže. Část toho stejného prostoru jste mapoval ještě v roce 1995 a naposledy v roce 2014. Mapy jsou samozřejmě naprosto odlišné v měřítku, vykreslení objektů, kresbě i tisku. Kam se podle Vás mapování za tu dobu posunulo?
Jednoznačně se posunulo k vyšší přesnosti umístění objektů a díky OCADu i ke standardizaci kresby.

Jaký je podle Vás zásadní zlom a milník ve vývoji tvorby map pro orientační sporty?
Za dva zásadní milníky považuji jednak změnu z ručního kreslení na digitální (OCAD), a dále používání ortofota a dat DMR.

Liší se nějak základní nároky na mapu tehdy a nyní? Bylo „jednodušší“ a „zábavnější“ mapovat dříve nebo nyní se všemi technologickými pomůckami a kvalitními podklady?
Základní nárok na mapu zůstává stále stejný; závodník by měl mít z mapy dostatek správných informací k realizaci postupu a dohledání kontroly. Jednodušší mapování je rozhodně nyní. Díky podkladům je k dispozici mnoho záchytných bodů, ze kterých je možno vycházet pro jednotlivé pořady a laserová technika měření vzdáleností to pak ještě více usnadňuje. Digitální data terénu to samozřejmě usnadní a upřesní ještě víc.

Říká se o Vás, že jste precizní v generalizaci, zejména skal a náročných členitých terénů. Musel jste měnit často výrazně Váš styl a přizpůsobovat postupně mapování podmínkám a pravidlům tehdejší doby (např. být víc a víc podrobnější), nebo se Váš mapařský styl v zásadě neměnil?
Myslím, že jsem styl mapování výrazně neměnil. Pouze jsem využíval možností lepších podkladů. Samozřejmě pokud je požadavek na podrobnější mapování pro závody „neklasifikační“, tak zmapuji i drobnosti, které bych normálně pominul.

Postupně jste přešel na kresbu v OCADu a přizpůsoboval se aktuálním mapovým klíčům s jejich standardy. Byl to obtížný přechod? Protože Vaše ruční kresba skal byla opravdu unikátní.
Přechod nakonec nikdy nebyl nijak obtížný i díky chuti zvládnout něco nového, usnadnit si kreslení a zbavit se všech obtíží, které s sebou přinášela ruční kresba tuší.

Pokud vím, mapujte stále „po staru“. To znamená na desku a fólii. Chtěl byste si zkusit mapovat na tablet a mapu zároveň i kreslit tak, jak to dnes praktikuje většina mladých mapařů?
Nechtěl. Jistou zvědavost samozřejmě mám, ale myslím, že svou kariéru již domapuji postaru.

Sledujete i další nové trendy v současném mapování? Například přípravu nového mapového klíče ISOM?
Nesleduji. Když bude nový klíč, budu mapovat podle něj. Přizpůsobím se.

V poslední době mapujete hlavně v okolí Prahy, pískovce v Českém ráji a kamenité terény v Jizerských horách. Jaký je Váš vůbec nejoblíbenější terén?
Mým nejoblíbenějším domácím terénem jsou pískovce. Jsou to prostory, kde se musí víc přemýšlet, jak mapu vhodně generalizovat.

Mapoval jste někdy i v zahraničí? Jaký terén byl pro Vás největší výzvou zmapovat?
V zahraničí jsem mapoval. Výzvou je pro mě ale vždy každý složitý terén se špatnými podklady.

Kde na příklad?
Hlavně v Evropě, ale mimo Evropu také v Mongolsku, Číně, Jižní Koreji nebo v Rusku v okolí jezera Bajkal.

Existuje nějaký terén, který byste si moc rád zmapoval, ale nikdy jste zatím nedostal příležitost?
Nikdy jsem nemapoval ve Skandinávii. Dříve bych si rád zkusil, jak se „středoevropan“ popere s tamními terény, ale teď už asi ne.

Pěkné prázdniny, závody OB v Českém ráji, pro které v posledních letech pravidelně tvoříte mapy. Běžel jste někdy Pěkné prázdniny jako závodník?
Neběžel, protože moje závodění skončilo daleko před prvními PP.

Dnes Vás známe hlavně jako mapaře, ale předpokládám, že jste provozoval OB i aktivně. Měl jste v orientačním běhu ambice i jako závodník nebo jste se od začátku specializoval hlavně na tvorbu map?
Nejdříve jsem byl závodníkem se dvěma starty na MS, pak závodníkem a mapařem a nakonec už jenom mapařem.

A láká Vás si zaběhnout nějaký orientační závod?
Už ne.

Na Pěkné prázdniny jste naposledy letos v létě připravil novou mapu Kalicha. Tento terén jste ale mapoval již v roce 2000. Když srovnáme mapy z roku 2000 a 2016, tak rozdíly jsou místy markantní, přitom se nejedná o tak veliký časový odstup. Jaký je největší rozdíl z pohledu mapaře a které mapování šlo lépe?
Největší rozdíl z pohledu mapaře jsou podklady. V roce 2000 byla podkladem pouze stará mapa a ZM a tomu také odpovídá absolutní umístění objektů. Přitom ale polohy blízkých objektů mohou být i v tomto případě znázorněny s dostatečnou přesností pro rozhodování závodníka.
Po 16-ti letech si nepamatuji, jak šlo mapování v roce 2000, ale domnívám se, že letošní mapování bylo vzhledem k podkladům rychlejší a jednodušší.

Která mapa v Českém ráji byla největší mapařskou výzvou? Drábovna, Kalich nebo snad jiná?
Já nevím, co přesně si mám pod pojmem „výzva“ představit. Obojí je pískovcový terén, kvalita podkladů byla poplatná době mapování. Vždy a v každém případě se to musí stejně všechno projít a „prolézt“ a teď při daném časovém odstupu mapování těžko posoudím obtížnost mapování.

Při mapování a častém pobytu v lese jste musel zažít spousty zážitků a nečekaných situací. Jaké největší nebo nejvtipnější zážitky Vám utkvěly v paměti?
Medvědi ani kanci mě nenapadli, ze skály jsem nespadl, myslivec mě nepostřelil. Takže snad jen situace s policií. V Německu mě obklíčili místní sedláci s puškami a řešilo se to na policii. V Česku mě jednou policie vyslýchala jako zloděje dámského prádla ze sušáku u domu a jednou jako potencionálního pachatele loupeže. No a v Soulu jsem byl zase zatčen jako špion mapující strategický silniční tunel.

Děkuji Vám moc za rozhovor a těším se na další proběhnutí na Vašich mapách!