Jak jsme jeli kempovat na 10MILa
Dnes je 25.08.2019

Orientační běh | Reportáže | Závody | 29.04.2019

Sportovní reportérka a produkční Radiožurnálu Barbora Kovaříková navštívila se svým přítelem a stánkem s čelovkami Lucifer víkendový svátek všech orientačních běžců – švédskou Tiomilu. Exkluzivně pro O-News.cz se podělila o své zážitky z této akce.  

„Vrcholný závod sezony. Svátek orientačního běhu. Akce, kterou prostě musíte zažít.“ Takové odpovědi dostávám od každého, kdo se slavného závodu 10MILA ve Švédsku alespoň jednou za život zúčastnil. Jde o štafetový závod týmů, který se tradičně běhá na přelomu dubna a května už od roku 1945. Deset běžců běží deset úseků, start je večer a závodí se přes celou noc. Většina etap se běží s čelovkou, a právě to je důvod, proč účast na takové akci láká i nás. Chceme přece Skandinávcům ukázat, že i v Česku vyrábíme dobrá světla.

Petr Dvořák se svojí malou firmou na čelovky, kde 98 % součástek pochází z ČR. Foto: archiv autorky.

Parkujeme na VIP parkovišti v obci Glimäkra v pátek dopoledne a míříme za organizátory, kam si ten náš prezentační 3x3m stánek máme postavit. „Jste první, vyberte si,“ odpovídá mile Haxän, postarší týpek v tmavě zelených kraťasech, se kterým jsem všechno mailem domlouvala. Zatím je v aréně jen pár organizátorů. Občas projdou zvědaví závodníci, kteří v reálu studují závodní prostory, kudy poběží, kde bude předávka map, jak že vypadá divácká kontrola…“Já to pořád nechápu, kudy mám běžet,“ zaslechnu kousek ode mě postesk jednoho z českých závodníků. Ostatně Čechů je tu hodně – 14 ryze českých týmů a to nepočítám jednotlivce, kteří hostují v zahraničních klubech…
Závodní areál a prezentace otevírá v pátek v 14:00. Jde to poznat. Tedy lidi moc poznat nejde, do tváře jim nevidím přes tu nálož karimatek, campingových stolků, klubových bannerů a jídla. Všichni si pečlivě staví stany… …no stany, spíš víkendová obydlí s grilem, stolky a lavičkami na předem vytyčená místa. U stánku Lucifera se taky občas někdo zastaví, nejvíce zvědavá je však konkurence, od které přišlo hned v pátek šest lidí.

Plánek arény Tiomily.

Sobota. Den D. Invaze orienťáků začíná už od rána. Některé týmy si malují na tváře klubové barvy. Jiní na sebe upozorňují bubnováním a bojovným pokřikem. Mě zajímá atmosféra ve stanovém městečku. Procházejíc uličkami zpovídám jednoho dánského trenéra. „10MILA je pro mě srdcová záležitost, jezdil jsem sem, když jsem byl malý, běhal jsem elitu, teď tady mám své svěřence. Je to nezapomenutelný zážitek, pro nás je to spíše zábava, chceme si to hlavně s dětmi užít,“ říká usmívající se Jaervan, který zrovna obrací maso na grilu. Kousek vedle vlají žlutomodré vlajky klubu IFK Göteborg. Tedy týmu, který dva roky po sobě závod vyhrál. „Je to hodně důležitý závod, celou zimu na něj trénujeme, kluci jsou hodně namotivovaní, spíš je musíme uklidňovat.“ Rozpovídal se trenér švédského klubu. „Je to pro nás něco jako vyhrát olympiádu. Nechtěl bych ale, aby orienťák byl olympijský sport. Jeho krása je v lese…“
Ani české týmy se tu v té spleti finštiny, švédštiny a norštiny neztrácí. Přes den je na programu závod čtyřčlenných mladých štafet a následně pětičlenných dívčích. Místní komentátor má co dělat s českou výslovností. Na předních pozicích úvodních úseků mladých štafet se totiž střídá „Kralovehradecko, Lo-komotivá Parrdubice and USK Prága.“

Nejlepším českým týmem v závodě mládežnických štafet byl USK Praha na 9. místě. Foto: FB USK Praha.

Všechno se promítá na velkoplošné venkovní obrazovce, na vlastním televizním kanálu, rádio stanici. V kurzu jsou i sociální sítě. Přece každý se chce podělit o to, že je tady. Na Tiomile.
Večer houstne nejenom atmosféra, ale i déšť. Předpovědi se bohužel potvrdily, závodníci se rozklusávají v dešti a štosují se na startu. „Two minutes to start, ten seconds…START…“ Je odstartováno, kdo vyhraje? Jaká bude mapa, podmínky, soupeři? Vše je nejisté. Z místní haly na curling se stává uprchlický tábor. Fanoušci i závodníci čekají na své úseky a velkoplošnou obrazovku sledují ze spacáků na zemi. Všichni netrpělivě čekají na první mezičasy, které napoví. Záběry z dronů, jak světelný had postupuje do lesa, jsou nádherné.

Start. Jeden z nejzajímavějších okamžiků každé Tiomily. Foto: archiv autorky.

Po prvních čtyřech úsecích je 14 týmů srovnáno ve 37 vteřinách. Zdá se, že rozhodující je pátý, respektive šestý úsek. Ten nás mimo jiné zajímá i proto, že za tým Fredrikstad SK 1 běží s naší Luciferkou Olli-Markus Taivainen. A nevede si špatně. Tým vytáhne ze 12. na 6. místo na předávce. Dobrá práce. IFK Göteborg Orienteering 1 nakonec předává s náskokem téměř devíti minut. Udrží to? Vyhráno zdaleka není, ještě čtyři úseky. Je pořád noc a chyby se dělají snadno. Boje o medaile jsou stále otevřené. A komentátor se opět činí: „Milos Nykodym is together with Pavel Kubat. Milos Nykodym. Oh no, that was a mistake from Milos. Pavel Kubat is 3rd at changeover and the 9th leg runs Jan Petrzela also from the Czech Republic …“ Je parádní sledovat souboj českých závodníků o medaile na tak velké akci. To se prostě nedá spát ani po naší 15 hodinové „šichtě“ na stánku.
Déšť neustává ani nad ránem, zatažená oblaka prodlužují noc. Závodní prostor se ale kolem sedmé ráno přesto plní. Dvojnásobní vítězové z dvou předchozích let – IFK Göteborg náskok po šestém úseku nepustil a běží si pro triple. Na druhém místě nakonec končí Koovee 1, devátý úsek za ně běžel Vojtěch Sýkora. Třetí pak dobíhají Halden SK 1.

Koovee s Danielem Hubmannem loni třetí, letos o stupínek lépe. Foto: archiv autorky.

Stejným potleskem ale fanoušci povzbuzují i ty závodníky, kteří teprve míří na předávku na další úsek. Právě to je na orienťáku to pěkné. Ať už jste profík nebo amatér, zážitek máte stejný. Je snad i ve vzduchu cítit, že zúčastnit se takového závodu je pro každého něco speciálního, výjimečného, nezapomenutelného. Snad ještě hezčí je pak zažít a vidět, jak si světové hvězdy orientačního běhu po urputném souboji ve finiši navzájem podají ruce a pogratulují si. Orienťák na severu asi vždycky bude mít punc jedinečnosti, ale to je jenom dobře. Protože jedině tak se sem budeme chtít neustále vracet…

…a možnost vrátit se bude už brzy. Vždyť v polovině června se běží Jukola. Největší štafetový závod v orientačním běhu na světě. Tedy to stejné v bledě modrém. A to doslova. Běží se ve Finsku, které má modrou a bílou jako národní barvy a bude tam dvakrát víc lidí – 20 tisíc.

Barbora Kovaříková

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *