Ivo Novák: Ten, co je v Žaketu každý den
Dnes je 21.11.2019

Co dělají mimo les | MTBO | Orientační běh | Rozhovory | 26.02.2019

Ivoš Novák stojí v čele tiskárny Žaket a v současné době patří do kategorie H55. Orienťák běhá pravidelně, stejně tak mu udělá radost přechod nějakých pustých hor. Zvládá ale i davy – jinak by nejezdil Jizerskou 50ku, Vasaloppet nebo Marcialongu. Jako pořadatel se podílí s oddílem OK24 Praha na tradiční MTBO adventuře Ruská ruleta.

Kdy a jak jsi začal s orienťákem? A nakolik to ovlivnilo volbu Tvého oboru?
První orienťák jsem běžel někdy ve druháku na gymplu a musím říci, že jsem mu propadl již po prvním závodu. Následujících možná 10 let jsem mu pak věnoval v podstatě veškerý volný čas. Mimo vlastní běhání jsem mnoho let vedl dětský oddíl v Roztokách, hodně jsem fotil, točil OB filmy, byl redaktorem stavařského časopisu Žaket, dělal ředitele mnoha závodů a hodně jsem také mapoval.
Zájem o mapy a mapování mě přivedl i ke studiu oboru na ČVUT a tam jsem se také dostal k oboru polygrafie, ze kterého jsem dělal diplomku.

Takže proto jsi po studiu zeměměřictví skončil u tiskařiny?
Geodézii jsem dělal po škole 3 roky, ale když padnul bolševik, hned jsem založil vlastní firmu s úmyslem dělat hlavně OB mapy. V té době svaz OB zakoupil malý ofsetový stroj, který po dohodě umístil na stavební fakultu a já to tam pod hlavičkou TJ měl celé na starosti. Pracoval tam se mnou zkušený tiskař, který mě zaučil do všech tajů reprodukční fotografie (kterou se tenkrát dělaly OB mapy) a ofsetového tisku. Jsem moc rád, že jsem si sám mohl vyzkoušet a naučit se všechny fáze výroby, protože velmi brzy tyto možnosti prakticky se něco naučit přestaly existovat a nabyté zkušenosti jsou základem pro tuto práci i v dnešní době, kdy málokdo opravdu podstatě celého procesu rozumí.
S tvorbou map byla logicky spojena i potřeba tisku, což jsem od vzniku Žaketu v roce 1991 řešil dodavatelsky, ale posléze jsme v roce 1995 s kolegou tiskařem založili vlastní tiskárnu. Kolega se po 4 letech rozhodl z firmy odejít a na mně bylo, zda pokračovat sám nebo tiskárnu zrušit. Vybral jsem si první možnost.

Repro časopisu Žaket.

To muselo být po létech ormigového vydávání OB časopisu Žaket docela opojné?
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme v 80.letech v pražském Druposu, kterému tenkrát šéfoval Honza Kasl, pozdější pražský primátor, ormigovali po večerech stránky časopisu a pak nám titulní listy kus po kuse pomáhal vybarvovat David Vávra z divadla Sklep 🙂 Chodili jsme domů o půlnoci, celí fialoví od ormigové barvy.
Pro mladší generaci raději vysvětlím, co to byl ormig (úsměv – pozn. red.):
Text se na psacím stroji (pro mladší – to je něco jako dneska klávesnice) nepsal na papír se speciální vrstvou, který se pak jako matrice založil na válec do tiskového strojku. Speciálním válcem se přes text nanesla tenká vrstva lihového roztoku, který text naleptal právě jen v takové vrstvičce, která se posléze obtiskla na bílý papír. To šlo udělat tak 60x-80x, než se tisková vrstva vyčerpala, takže když něčeho mělo být 150 ks, musela se matrice napsat dvakrát. A to by nebyl bolševik, aby neměl v evidenci i ty ormigové blány, takže když nám nechali udělat 50 stránek načerno, byla to od nich docela odvaha.
Někdy jsme část dělali i na cyklostylu, což byla expozice světlem vyvolaná pak čpavkem.
No a s těmito možnostmi dostat se v té době k ofsetové technologii, potřebné pro tisk OB mapy, byl docela kumšt, protože bolševik kontroloval všechny stroje, na kterých se dalo rozmnožit cokoliv, co mohlo ohrozit jeho základy budované na věčné časy.
Mou první OB mapu realizovala tiskárna v pankrácké věznici a nebylo vůbec jednoduché celé to vyjednat. Povolení k prostoru i tisku dávali vojáci. A sehnat tenkrát například křídový papír, to byl kumšt. V Praze ho vyráběla holešovická papírna, kde měli stroje z doby první republiky poháněné dlouhými širokými řemenicemi a na konci se papír stříhal velkými nůžkami arch po archu!
Nedlouho po pádu režimu bylo v roce 1991 MS v Mariánských Lázních a my na stavárně tiskli na malém jednobarevném stroji hromady map na tréninkové tábory i závody. Navíc s červeným logem IOF, takže mapa měla celkem 6 barev a musela se tisknout šesti průchody strojem. A barvy musely perfektně pasovat. Jednu mapu A3 v nákladu 5000 ks jsme dělali týden. Dnes to samé v Žaketu máme hotové do hodiny a kvalitativně jsme úplně jinde. Takže ano, hezky se na to vzpomíná, ale naštěstí jsme se trošku posunuli (úsměv – pozn. red.).
Adrenalin také přinášelo splácení mnohamilionového úvěru na tiskový stroj, u kterého jen měsíční úrok byl tehdy zhruba ve výši nové škodovky!
Všechno to dobře fungovalo až ca do roku 2007, kdy soudruzi v EU a následně v naší vládě začali rozhazovat dotační peníze. Mnoho tradičních tiskáren se položilo, protože na rozdíl od těch dotovaných musely do cen promítat splácení drahých strojů. Zákazníka to pochopitelně nezajímalo, ale dobře a přirozeně se rozvíjející odvětví polygrafie se tím pádem úplně rozklížilo a důsledky těchto diletantských kroků našich vlád pociťujeme stále. Ceny pokryjí provoz, ale na nové investice to není ani náhodou. Jen pro ilustraci – za poslední 3 roky si v ČR žádná tiskárna nedovolila koupit tiskový stroj na úvěr či leasing. Pokud někdo udělal investici, pak jen za dotační peníze.

Technologie tisku ofsetem. Foto: archiv IN.

Jsi stále zastáncem a fandou ofsetového tisku?
Proti digitálu vůbec nic nemám, ale vadí mi, když se používá u tisků, pro které existují lepší technologie. A to jsou zrovna OB mapy. Chápu v případech malých závodů ekonomické hledisko, co ale nepochopím, to jsou digitálně tištěné mapy pro velké závody, kde závodí celá sportovní špička. Do tvorby mapy dnes pořadatel investuje statisíce, ale ve finále pak tuto investici degraduje úsporou několika tisíc při rozhodování, zda tisknout ofsetem či digitálně. Napadá mě vždy otázka, zda pořadatel dělá závody především kvůli ekonomickému profitu, nebo proto, aby připravil závodníkům a povětšinou i kamarádům maximálně kvalitní zážitek. Především ze závodu samotného. A zpracování mapy (po všech stránkách) se na kvalitě závodu podílí výraznou měrou.
Pokud se rozhodnu běžet nějaký přespolák, zaplatím 300 až 500 Kč, pořadatel nastříhá pár krepáků, které rozvěsí po okruhu, zajistí občerstvení a je to.
My za nižší nebo stejné startovné připravujeme stovky hodin mapu, pak další desítky či stovky hodin stavíme tratě, procházíme vše v terénu, pak stavíme kontroly, pak je sbíráme, k tomu složitě vyjednáváme přístupy do lesa, shromaždiště, parkovací plochy atd. A při vědomí vší této námahy a investic pak kvůli zanedbatelné úspoře rozhodneme o tom, že mapu závodníkům uděláme vědomě horší, než by mohla být. Mě to smysl nedává.
A co považuji za naprostý úlet, to je případ, kdy se pořadatel rozhodne tisknout ofsetem mapy jen pro dvě elitní kategorie a všechny ostatní digitálním tiskem. Zjevně si tedy uvědomuje rozdíl v kvalitě výsledku! Pak tím asi jen plní povinnost stanovenou předpisem, protože tím vědomě neumožní většině závodníků (a mezi nimi i reprezentantům v nižších věkových kategoriích) běžet na maximálně kvalitní mapě. Ale za tyto závodníky inkasuje stejné startovné.
Aby nedošlo k nedorozumění – tento názor nezastávám jako majitel tiskárny, tisk ofsetem neznamená automaticky tisk v Žaketu. Ofsetových tiskáren jsou v republice stovky.
A pro představu – pokud bychom realizovali velký závod typu ŽA komplet ofsetem i s tratěmi, bude to oproti digitálu dražší o nějakých 5-7000,-Kč podle velkosti mapy a počtu tratí. Tedy při účasti 1400 lidí na závod to dělá v průměru 3,50 až 5,- Kč na závodníka. Připadá Vám to hodně oproti pivu za 35,-, kafi za 45,- nebo klobáse za 60,-, které si pak 99% z nás po závodě dá u stánku?

Je ale fakt, že běžný uživatel mladší 40 let čitelnost a kvalitu tisku dnes řeší mnohem méně, zato last minute termíny řeší hodně – a zde je digitální tisk asi nezastupitelný?
Jo, digitální technologie je rychlejší a není důvod ji nepoužívat pro menší závody, kdy se přihlášky uzavírají těsně před závodem. Ale velké závody mají uzávěrky přihlášek několik týdnů před termínem závodu. A v ofsetu navíc platí, že když už se jednou tisk spustí, udělat 10 ks navíc téměř nic nestojí, takže se dá bez problémů udělat i rezerva pro dohlášené. V digitálu to tak není, tam v podstatě co kus, to stejná cena.
Při volbě tiskové technologie by se měla brát do úvahy i detailnost mapy. Školní mapu či něco u Pardubic není nutné cpát na ofset, ale skalní terény s hustými vrstevnicemi, tam bych ofset viděl jako jasnou volbu. Ostrost výsledné kresby a tím pádem čitelnost v detailu je řádově vyšší!
Digitální tisk je také mnohem výhodnější pro štafetové závody, kde je každá trať jiná a dělat tohle ofsetem sice lze, ale je to extrémně drahé. Ofsetově jsme tiskli štafety pro poslední dvě mistrovství světa a částečně i pro finále SP, ale to jsou jen muži a ženy, dvě kategorie, a těch variant je řádově méně, takže se vzhledem k významnosti závodu určitě investice vrátí ve výsledné kvalitě. Navíc by pro tyto vrcholné závody měly být všechny mapy stejné, aby závodníci každý den nemuseli číst jinak tištěnou mapu.
No a v neposlední řadě bych měl zmínit i startovní čísla – jejich personalizace v podstatě staví digitální tisk na první místo v jejich realizaci. Zajišťujeme tisk čísel pro stovky závodů ročně a jen pro málokterou konstelaci se vyplatí ofsetový tisk. Pro digitální tisk navíc už také existuje řada syntetických materiálů, které umožňují pokrýt většinu požadavků a způsobů užití čísel.

Netisknete jen pro české akce. Jak si Tě našli Seveřani?
Seveřani, speciálně Švédové, si na kvalitě závodních map zakládají mnohem více než my a berou finální tisk jednak jako završení draze zaplacených mapových prací a také chtějí závodníkům poskytnout maximální kvalitu. Tomu musí odpovídat i kvalita tisku. A směrem k závodníkům mnohdy řeší i detaily, kterých by si u nás nikdo ani nevšiml. 10 let tisku pro Oringen (a nejen pro něj) mě o tom mnohokrát přesvědčilo. Třeba v tom, že se přetiskávaly desetitisíce map kvůli jedné chybičce v dodaných datech.
Před mnoha lety hledali tiskárnu, která by dokázala tisknout v kvalitě, kterou ve Švédsku umělo jen pár tiskáren, které ale nebyly vždy ochotné překopávat výrobní program. Orienťácké zakázky totiž mnohdy přinášejí více starostí než užitku. Jsou složité, nelze posunout termíny dodání, tisk musí být velmi přesný atd.
Protože ve Švédsku je o dost dráž než u nás a švédský dodavatel map pro Oringen musí co pár let podstoupit tvrdou soutěž, porozhlédl se tady, kdo tiskne. Z dob dětských začátků a startů na jičínských pětidenních má dobré povědomí o České republice, a myslím, že sem i rád často zajede.
Tiskneme i pro jiné zahraniční pořadatele, pro SP, MS a vícedenní závody. Je to prestiž, ale stačí jedna chyba a přijdete o celý region. To se stalo v podstatě jednou, před několika lety, kdy si nevyčítám ani tak chybu jako spíše benevolenci. Zákazník dodal tisková data o týden později, a přesně ten týden chyběl, aby barvy na dnes již nepoužívané syntetice podle stanoveného technologického postupu 100% doschly. A kdybych tenkrát odmítl tisknout, byli bychom na vině také my.
Takže to někdy není opravdu lehké rozhodování. Na jednu stranu my potřebujeme čas k výrobě, na druhou stranu jsme sami orienťáci a víme, že když to neuděláme, těžko mapy vytiskne v tom presu někdo jiný a necháme pořadatele ve štychu. Jaké rozhodnutí je správné? Pokud něco nevyjde, většina vidí chybu vždy na straně tiskárny.

Tisk mapy pro O-Ringen. Foto: archiv IN.

Občas s Tebou konzultuje mapová rada ČSOS, v Žaketu byl i seminář v rámci kongresu IOF na podzim 2018.
Proč neposkytnout radu, když mě o ni někdo požádá a já budu vědět? Jedna věc jsou ale rady, druhá pak, zda se jimi někdo bude řídit. Snaha mapové komise udělat nějaké standardy pro tisk map je chvályhodná, ale v reálu vidíme, že se vše stejně řídí jen podle ceny.
Často je to tak, že má-li někdo tolerantního zaměstnavatele či vlastní tiskárnu, proč by tam ty mapy nevytočil? A že ta jeho laserovka nemá třeba certifikaci mapové rady… Komu to vadí?
Seminář v rámci kongresu IOF byl zajímavý. Přes dvě hodiny jsem vysvětloval asi 20 delegátům napříč Evropou všechno možné okolo tisku OB map. Pokud bych měl ale říci jednu věc, která mě překvapila, pak to byla skutečnost, že v podstatě nikdo z nich, přestože nám ve věcech mapových stanovují předpisy, nemá hlubší znalost tiskového procesu?! To pak vede k tomu, že ve snaze po dokonalosti někdy přepálí technické požadavky nad možnosti tiskové techniky nebo s nimi ty požadavky jen obtížně korespondují, případně výsledný efekt není takový, jak si možná představovali.
Podobné to je i s většinou lidí, kteří mapy dělají u nás. Nedivím se tomu, zběžná návštěva neumožní poznat výrobní proces dostatečně. Ale je výhodou, pokud tvůrce map má alespoň rámcovou představu o fázích výrobního procesu, aby věděl, co a v jaké fázi výroby se děje a co to zpětně znamená pro mnohá jeho rozhodnutí při zpracování dat i termínování tisku.

Blíží se jarní sezóna a s ní požadavky na tisk OB map. Máš příležitost zdůraznit pár zásadních bodů pro spolupráci mezi pořadatelem či stavitelem tratí a tiskárnou.

  1. Již dříve jsem zmínil, že bych v maximální míře preferoval pro OB mapy velkých závodů ofsetovou technologií tisku.
  1. Pak bych byl rád, aby si závodící veřejnost uvědomila, že tiskárna jen plní požadavky pořadatele závodů, takže my nerozhodujeme o tom, jak má být mapa tištěna a na jakém materiálu. Mrzí mě, že v podvědomí lidí zůstává, že za chyby může většinou tiskárna. Pravda to ovšem není. Také děláme chyby, kdo je nedělá, ale snažíme se je napravit a hlavně přiznat. Pokud jsou na naší straně. Bohužel většina chyb je v podkladových souborech. Technické požadavky najdete na našem webu pod symbolem iofky. Sice provádíme kontrolu všech došlých dat, ale kontrola je zaměřena z logiky věci pouze na rutinní nastavení parametrů pro tisk. Dnešní trend, kdy si mnohý kartograf manipuluje s mapovým klíčem, aby se mu mapa lépe kreslila, nám neumožňuje rozkrýt mnohá individuální nastavení, která sice na monitoru vypadají v pohodě, ale ripování pro tisk pak pracuje trošku jinak než monitor. A pokud pak mapy pro jednu akci dělá třeba více mapařů a každý nám pošle něco jiného, je v podstatě nemožné vše uhlídat. Navíc na to někdy ve finále není čas, protože vše se dělá na poslední chvíli, zadání ani nedostaneme v přehledné tabulce, spoustu věcí domýšlíme, protože se například používají pracovní názvy namísto skutečných názvů map, zároveň každá mapa mívá třeba i několik měřítek a formátů – je to někdy detektivka.
  1. Protože se práce v tiskárně musí plánovat a koordinovat, nejdůležitějším faktorem je dodržení termínů a dodání korektních dat. Dostaneme-li podklady sice včas, ale blbě udělané, je to, jako bychom nedostali nic. A nelze spoléhat na to, že když mám něco dodat do 8 ráno a dodám to v poledne, že se jen moje mapa výrobně posune o 4 hodiny – může se klidně posunout o dva dny, protože i jiné zakázky hoří a jejich tisk musí navazovat v předjednaných termínech. Myslím si, že u nás poskytujeme OB zákazníkům nadstandardní servis v tom, že jsme ochotni i za cenu ztrát přerušit či přehodit jiné zakázky, abychom udělali mapy na závody. Kdybychom do výsledné ceny promítli prostoje, byla by tato položka na faktuře mnohdy vyšší než celý tisk map! Ale nelze se na to vždy spolehnout, takže dodržení termínů by mělo být pro zadavatele prioritní. Jsou výrobní špičky, typicky v květnu-červnu a v říjnu-listopadu, kdy ani my nemůžeme ohrozit termíny komerčních zakázek. Ideální je zadání tisku s časovou rezervou a termín předjednat. Není výjimkou, že se nám sejde několik zakázek souběhem a je pak nutné se všemi situaci seriózně probrat, abychom se vzájemně dohodli a eliminovaly se problémy. Kapitola sama pro sebe je svěření zásilky přepravní společnosti, tam je rezerva také důležitá. Zde bych si jako příklad vzal opět Oringen: většinou během února si se Švédy stanovíme na den přesně, kdy v červnu začne tisk. A nestalo se za ty roky, že by to neklaplo, což je podstatný rozdíl oproti jiným pořadatelům! Mnohé jiné zakázky se stihnou opravdu jen se štěstím, a to i u vrcholných akcí (jako např. finále SP v říjnu 2018). Kdyby při nás nestálo, leckterý prestižní podnik mohl dopadnout trošku jinak.

Když se zamýšlím nad výše řečeným, vypadá to, že si jen stěžuji. Ale tak to není, je to jen snaha přiblížit úskalí finalizace map většímu okruhu lidí. Tiskové zakázky pro orientační běh jsou zajímavá práce a tvoří značnou část naší produkce. Firma Žaket to také alespoň zčásti vrací partnerstvím ČSOS a v Praze personální a finanční podporou seriálu Žaket pražský pohár žactva, ve kterém každoročně odstartuje přes 3500 běžců do pražských lesíků a čtvrtí.

Chystáš letos zas nějakou expedici s foťákem? Po Kamčatce, Grónsku, Jižní Americe …
Zážitky se musí doplňovat, takže určitě někam vyrazím. A nemusí to být zrovna exotika, hezký den si dokáži užít i v Čechách. Zatím je příliš brzy, naplánované mám jen sportovní akce max. na týden, ale na podzim bych chtěl někam vyrazit aspoň na 14 dní. Ale asi až skončí sezóna tisku OB map (smích – pozn. red.)

Díky za rozhovor!

Ivo Novák na MČR na klasické trati 2018. Foto: Jiří Čech.

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *