Jeden ze skvělých českých výsledků v TOP10 předvedla na WOC také Adéla Indráková. Na middlu brala 9. místo, 137 vteřin od medaile! Jaké nástrahy ji čekaly na trati, kde udělala chyby a jak se na trati míjely se Sarou Hagström?

Třetí disciplínou na MS2021 se stal middle, který se přesunul do krásných terénů Jizerských hor. Protože cesta ze Starých Splavů přece jen trvá do Jizerek přes hodinu, rozhodl se middlařský tým přespat poblíž a ušetřit si tak vstávání do karantény kvalifikace v pět ráno. Ráno ke snídani jsme naposledy omrkli mapy a vyrazili vstříc dlouhému orienťáckému dni. Já jsem se těšila a současně jsem cítila respekt z terénu, z prvního lesního závodu, který je přece jen úplně jiný než městský sprint. V kvalifikaci jsem měla jasnou taktiku, jít čistý závod, lehce zadržený a při doběhu po loukách se úplně nevydat, pokud se v lese všechno povede, jak má. Při závodě, mě po chvíli překvapilo, jak obtížný je terén po nohama i jak náročné jsou postupy ke kontrolám. Ale našla jsem všechny bez většího zaváhání, tak jsem si v cíli byla jistá postupem. Při obědě na Potkávárně u Havrana jsem zhlédla startovku a snažila se vyčistit si hlavu na následné finále.

Finále krok za krokem

K1 – Na stratu v koridoru beru mapu a snažím se vymyslet postup na jedničku. Přijde mi těžká, nepříjemný náběh do zeleného porostu. Tak se soustředím na přesný azimut ke žluté pasece pod velké skály a pak přes velký kámen naplouvám do zeleného, kde si přesně ťuknu kontrolu.

K2 – Hodně se mi ulevilo, že jsem zvládla dobře první kontrolu. Na druhou volím náběh ze světliny na konci cestičky, že v bílém lese nad sebou uvidím velkou skálu nad vykáceným žlutým. Jenže když se vymotám ze zeleného, tak okolní terén úplně nesedí s mou představou. Už jsem nebyla tak pečlivá a naběhla jsem na skálu na kraji kolečka. Sice hned vidím cestu a dochází mi, že jsem níž, vybíhám tedy ke skále nad sebou, jenže si špatně pamatuji popis a hledám kontrolu na druhé straně skály. Dost dlouho na to, aby mi na záda naběhla Sara Hagström.

K3 – Dost pod tlakem vidím v mapě změť skal a žádné dobré zjednodušení. To není to, co chceš po chybě. Ale plně se zasoustředím na vrstevnice a je mi jasné, že šplhám na nejvyšší kopec. Sice už mám načtený popis správně, ale trochu zmatkuji se Sarou za zády. Dvojchyba jak vyšitá.

K4 – Musím se uklidnit, žádné riskování. Rozhodla jsem se bleskurychle po postu po cestě a náběh na azimut od žluté bažinky. Kontrolu si krásně ťukám, Sara, která šla příměji lesem, opět míří na moje záda.

K5 – Tentokrát je Sara v čistém lese rychlejší a ujímá se vedení. Já už zase vím, že na to mám a že si půjdu svoje. Pětku sice lehce podbíhám, ale mám to pod kontrolou.

K6 – Na postupu stahuji těch pár metrů, o které mi Švédka cukla. Do dohledávky jdu ale sama, mám přesnou představu, kde je kontrola a jdu opět před Saru.

K7 – Na sedmičku azimutem seskáču skály a nabíhám na srázek před údolíčkem. Opět ji mám dobře načtenou a v plné rychlosti nabíhám na kontrolu.

K8 – Cestou na postupu je Sara pár kroků přede mnou, je v terénu agresivnější, ale do dohledávky si zase věřím víc a razím před ní.

K9 – Mám načtený záběh za hřbet, i když tentokrát při náběhu do kolečka lehce přibrzdím. Sara se spustí kousek z vrchu na můj dres.

K10 – Vidím dlouhý postup, který podle mě nemá žádné dobré řešení. A tak se vydám směrem na žlutou zídku. Švédky si raději nevšímám, jdu si svoje. Porosty, směr i výška mi sedí, v hustníku naběhnu na zídku. Je to skvělý záchytný bod, ale je opravdu malá a po chvíli ji ztratím. A tak se zbytečně velmi pomalu probojovávám hustníkem ke kontrole. Je tam tma a kameny nejdou moc číst. A přibylo tu také soupeřek, dvě holky hledají desítku dřív. Vyhlížím nad sebou hlavně tu bažinu, postupuju dopředu a když konečně spatřím lampion opět se z vrchu přiřítí Sara a razíme skoro současně.

K11 – Zase nevidím žádné odpočinkové řešení, a tak se rozhodnu jít rovně pod čárou a naběhnout na kontrolu přes světle zelené, abych byla co nejkratší dobu v neprůchodném zeleném. To se ukazuje jako dobrá taktika, protože bukovým náletem i po louce skoro nejde ani jít, natožpak běžet. Podle umístění kontroly si říkám, že by mohla být televizní a když na kraji kolečka zvedám hlavu, uvidím kameramana. Ještě si rychle zkontroluji v mapě náběh a už si spíš prohlížím na odběh na další kontrolu.

K12 – Spustit se po louce, na hřbetu, držet přesný směr a potkat ten velký balvan. Plán je jasný a daří se mi dobře realizovat.

K13 – Chci po kontrole proběhnout po co nejlíp průběžném terénu, tak volím Z náběh přes světlinu a od rybníčku na kontrolu. Jenže flow z předchozích kontrol se trochu vytrácí a já se zaseknu po popadaným stromem.

K14 – Předchozí zdržení a snaha to dohnat, protože čtrnáctá kontrole je přece taková čtrnáctková, mě vženou akorát do chyby na odběhu, kdy nevystoupám těch pět metrů na pěšinu nad sebou, ale deru se děsně dlouho po rovině z hustníku. Ta chyba mě mrzí, nicméně ji rychle házím za hlavu a soustředím se na dohledávku kontroly. Postup je sice žákovský, ale dohledávka je pekelně těžká. Naštěstí si věřím, jdu přesně podle plánu a razím.

K15 – Náběh na louku a divácký průběh. Držím disciplínu, beru přesný směr a snažím se makat.

K16 – Stejně tak makám celý průběh a dočítám postupy v pytlíku.

K17 – První kontrola za diváckou mi přijde v pohodě. Volím jasný náběh z cesty z okraje hustníku a bezpečně nabíhám na kámen s kontrolou.

K18 – Tahle kontrola smrdí chybou. Napnu všechny mentální síly a od rohu domečku jdu přesný směr a hlídám si výšku. Povedlo se.

K19 – Vím, že do seběhu mám dát vše. Nohy už jsou unavené a hlava zapíná alarm, ať si to ještě pohlídám. A tak si to hlídám a na jisto seskakuji srázek s lampionem.

K20 – Cestou do arény už musím jen vystoupat, na směr, na roh louky. Nohy mě bolí a nechce se jim do kopce. Nepřidá mi ani na náladě, že mě doběhla znovu Sara. Takovou dobu jsem ji neviděla. Zakousnu se jako vlčák, ale je do kopce rychlejší. Sběrku razí kousek přede mnou.

Cíl – Ženu se do cíle jako vítr, protože dnes může rozhodovat každá vteřina. Pocity odsouvám až za cílovou čáru.

Po vyčtení jsem vlastně zklamaná. Dvojchyba na začátku mrzí hodně, zpětně jsem na tu dvojku udělala hodně věcí špatně. Polevila jsem v ostražitosti po dobře zvládnuté jedničce. Zbytečně řešila nový průsek. Když jsem si nebyla jistá, tak jsem si lépe neprohlédla terén. A šla jsem proti hlídači kontrol, když on přece na tu kontrolu musí vidět. Trochu víc mě ale mrzí to, jak to musí vypadat. Asi tak, že jsem to celé odvisela za Sarou? Přitom já šla téměř vlastní orienťák a myslím si, že jsem jí na spoustě kontrol hodně pomohla. Celkové deváté místo je fajn, jenže já si věřila na víc a měla jsem na víc. Takže i s odstupem času nemůžu napsat, že jsem spokojená. Na to jsem udělala moc chyb.

Adéla Indráková