Říjen 1999 a historicky první MČR ve sprintu – nová a rychlá disciplína se specifickými nároky na pořadatele i závodníky, kde obě tyto skupiny mohou dělat velké chyby (a to nejen mapové). Fair play hraje obrovskou roli a i přes značný vývoj se stále máme co učit. Jeden letošní příklad mluví za vše…

Předem nutno zmínit, že nechceme nijak démonizovat pořadatele nebo účastníky sprintu, který nám bude sloužit jako podklad v tomto článku. Uspořádat bezchybný závod ve sprintu není a nikdy nebylo vůbec jednoduché, je potřeba brát v potaz spoustu detailů a bez zkušeností na straně pořadatelského týmu se dá na nějakou drobnost lehce zapomenout. Ale i ta ve výsledku může udělat pěkný problém v kvalitě tratí a vnímání závodu samotnými účastníky. Pořádat závody oblastní úrovně je v mnohém ještě náročnější než pořádat třeba sprintové MČR nebo mistrovství světa, ale o tom více na následujících řádcích…

Náš podkladový závod se sice běžel v Polsku a i stavitelé tratí byli polští závodníci, nicméně byl zařazen do Žebříčku Ještědské oblasti a hlavní rozhodčí a velká část pořadatelského týmu byli z Česka. Nyní se zaměříme na trať kategorie H21L, kde si rozebereme hlavní chyby a nedostatky.

Úvod trati byl v areálu sportovních hřišť a to, že na kontroly v závodním prostoru bylo vidět už cestou na start, nebyl zas až takový problém. Daleko více zarážející bylo cestou na start pozorovat, jak někteří závodníci razí kontrolu přes nepřekonatelný plot (TO SE NESMÍ!). Při západní volbě postupu na třetí kontrolu (viz obr. níže) řada běžců přeběhla přes umělou překážku („švába“) (TO SE NESMÍ!). Nutno podotknout, že umělá překážka, která v tomto případě ani neměla velký vliv na většinu závodních postupů, nebyla v terénu viditelně označena a její rozměry v mapě byly značně podměrečné (Důležité zmínit z mapového klíče ISSprOM 2019-2: Nepřekonatelná hranice se nesmí překonávat.).

Jak překonávání umělé překážky, tak ražení přes plot byly případem také 5. kontroly, tam by navíc pro lepší čitelnost situace bylo leší vyříznout kolečko v brance. Při ražení přes plot se navíc značně zkrátil postup na následující kontrolu. Závodnická chyba a nepozornost se projevily na kontrolu č. 10, dle mezičasů v ORISu ji zapomnělo orazit 6 závodníků z kategorií, které tyto kontrolu měly. Přechod byl sice hlídaný, ale kontrola byla situovaná mimo přechod, a tak někteří již hlídali bezpečnost přeběhu a kontrolu zapomněli orazit.

Na další kontroly přišly další velké chyby, na které by měli pořadatelé dávat pozor. Na K11 byla během závodu několikrát otevřena, či zavřena severní branka na dětské hřiště. Nebyla však pořadatelem hlídána a v některých okamžicích závodu skrze branku, která v mapě byla značena nepřekonatelným plotem, probíhaly desítky běžců (TO SE NESMÍ!). Hned na dvanáctou kontrolu branku taktéž někteří využili, jiní běželi přes soukromý pozemek v mapě značený olivovou barvou (TO SE NESMÍ!).

Posledním příkladem špatné praxe je postup na 17., resp. 19. kontrolu. Kolečko K18 na jihu částečně překrývá nepřekonatelnou zeď, která v realitě byla brankou, jež byla v průběhu závodu někdy otevřená, jindy zavřená. Desítky závodníků tak běžely skrze ni (TO SE NESMÍ!), a tak získaly nefér výhodu. Ne všichni závodníci tak měli na trati stejné podmínky.

Žádné ze zmíněných krizových míst nebylo pořadatelem hlídáno, soukromé pozemky nebyly označeny páskou a závodníci nebyli za svůj prohřešek nijak penalizováni, kromě těch, kteří se po závodě sami přiznali hlavními rozhodčímu nebo byli dodatečně diskvalifikováni na základě “kontroly reálně dosažitelných časů na některých kontrolách”, a u těch ve výsledcích nalezneme DISK. Celkem se jednalo o téměř 40 % závodníků H21L.

Suma sumárum je u sprintů potřeba maximální připravenost pořadatelů na předcházení a řešení krizových situací, které by mohly mít vliv na regulérnost a férovost závodu. Ruku v ruce to ale musí jít s tím, že závodníci znají mapový klíč a chovají se při závodě férově, i na oblastních závodech, kde “o nic nejde”. Na závěr se jako vhodné jeví nastínit nějaká doporučení pro závodníky i pořadatele sprintů.

Sprintový závodník:

• Zná mapový klíč ISSprOM 2019-2 a především nepřekonatelné symboly.
• Nepřekonává nepřekonatelné symboly a nevstupuje do pořadatelem zakázaných oblastí (i když je např. brána otevřená, vždy platí to, co je v mapě).
• Razí kontroly z místa, kde je zapíchnutý stojan (tj. ne přes nepřekonatelný plot, zeď aj. i při bezkontaktním ražení).
• V případě porušení pravidel / mapového klíče se chová v duchu fair play a svůj prohřešek nahlásí pořadatelům.

„I když mi nejde o výsledek a neohrozím přední místa výsledků, překonání nepřekonatelných symbolů není fér vůči ostatním závodníkům.“

Doporučení pro pořadatele sprintů:

• Hlídat dodržení platného mapového klíče ISSprOM 2019-2 (minimální velikosti symbolů, vzdálenost mezi symboly atd.).
• Dodržovat minimální vzdálenost kontrol (viz Pravidla OB bod 16.7).

• Vyřezávat kolečka kontrol v krizových místech (např. kolečko překrývá zeď, průchod aj.).
• Stavět tratě s ohledem na férovost závodu a pořadatelskou jednoduchost („blbuvzdornost“): nedávat závodníkům šanci razit přes plot, překonávat nepřekonatelné symboly, soukromé pozemky atd.
• Cestu na start volit tak, aby závodníci před svým startem neviděli kontroly a postupy v závodním prostoru.
• Při tisku map dbát na důrazné barevné rozlišení „Vegetace: prodírání“ a „Nepřekonatelné vegetace“, která nesmí být překonávána!

• Zajistit po celou dobu závodu stejné podmínky pro všechny závodníky.
• Zajistit, že všechny branky, brány a průchody, které mají být při závodě otevřené, nebo naopak zavřené, zůstanou ve stejném stavu po celou dobu závodu.
• Nejasné hranice nepřekonatelných symbolů označit páskou.
• V pokynech upozornit na (ne)překonatelnost symbolů, použití umělých překážek a jejich označení v terénu a na mapě, přebíhání přes přechody na zakázané silnici.
• Hlídat všechna krizová místa pořadateli.
• Hlídat kontroly, které by mohly být ukradeny.