Za oponou: jak se dělal přímý přenos z Lipnice
Dnes je 20.10.2017

OB v ČR | Orientační běh | Reportáže

Nedělní finále MČR na krátké trati bylo snímané kamerami České televize a vysíláno přímým přenosem (částečně do toho vstoupil tenis). Jak se takový přenos připravuje? Jak to vypadá v přenosovém voze? Redaktor O-News.cz Jan Picek strávil nedělní finále v blízkosti režiséra Karla Jonáka a podílel se na ukázkách z GPS trackingu v průběhu přenosu. Své zážitky nám popsal v následujícím článku.

Už jsme si zvykli, že každý rok se z některého českého šampionátu natáčí a vysílá přímý přenos. Někteří to označují jako svátek orientačního běhu. V televizi se ukazují krásy OB, společně s moderními technologiemi musí být nejen oko o-běžce potěšeno. Karel Jonák, tvůrce těchto přenosů, si se svým týmem vybudoval respektované jméno, kdy nezajišťuje přenosy jen z Česka, ale třeba letos se chystá do Estonska na MS, poté na konci července na World Games v Polsku a minulou středu přijel z prohlídky prostorů pro MS v Lotyšsku 2018. Společně s Pavlem Košárkem jsme zajišťovali během nedělního přímého přenosu GPS tracking.

Ukázka animace vytvořené před závodem.

Celé přípravy začaly v týdnu před závodem tvorbou videí, tzv. variant postupu. Od stavitele tratí Radana Kamenického jsem měl vytipované úseky, kde by mohli jít závodníci různě. Dva z každé kategorie jsem použil a udělal asi 10-15 sekundovou animaci. Jsou důležité v úsecích, kdy se zrovna na trati neděje nic zajímavého. Nakonec se pustilo asi jen jedno video, ale člověk vždycky musí být připraven, kdyby se něco stalo… Poté jsem se učil s programem GPS-seuranta, který byl vytvořen pro vizualizaci GPS záznamů nejen pro přenosy TV. Perfektní manuál pro práci s tímto softwarem udělal Marek Jedlička, který v předešlých letech GPSky zajišťoval. Nakopla mě taky čtvrteční schůzka s Danem Wolfem, který mě některé fígle naučil a vysvětlil věci, které budou v přenosovém voze probíhat.

Vlevo obrazovka, kterou vidí ten, co tracking ovládá, vpravo obrazovka, která je vidět v TV.

V sobotu, po tom co jsem odběhl svoji trať, vcházím do přenosového vozu, kde mě vítá řada lidí, jména si samozřejmě nepamatuji. Pokusíme se přichystat všechny věci a nastavení, aby v neděli byl už klid. Zapínám svůj notebook, připojuji se kabelem k převaděči a zkoušíme, zda půjde signál z mého notebooku převést bez problému do televize. Nejde. Šéf přenosového vozu kroutí hlavou, signál je velmi nekvalitní, potřebuji notebook s větším rozlišením, ideálně Full HD. Tak to je blbé. Nejprve volám Jirkovi Šubrtovi, ten je však už v hospodě. Napadá mě IT tým, který právě připravuje na shromaždišti startovky na zítřek. Asi nejsou úplně šťastní, že jim přidělávám práci, ale jsou velmi ochotní a z těch asi 20 notebooků, co zde mají, mi vybírají jeden, který tak nějak odpovídá představám. V přenosovém voze však zjišťujeme, že nemá HDMI výstup a s tím se nepohneme. Je krátce před osmou večer, ale bohužel to asi nepůjde. Přijíždí režisér Karel Jonák, zdravíme se, řešíme problém. Bohužel bez výsledku, půjčuji si i další počítač od IT, který však zítra nemůžu využít. Nakonec se “probouzí” asi dvanáctiletý hoch, který tam sedí vedle a celou dobu hraje na tabletu hry. “Hele a co kdybychom z toho notebooku rozšířili plochu, nastavíme jiné rozlišení pro druhou část a ta, co vidíš, bude stále stejná,” řekl najednou. A opravdu. Konečně se to podařilo. Pak zkoušíme ještě nějaké vychytávky a jdeme si každý po svém. Pro dnešek máme hotovo a vypadá to nadějně.

Ráno před devátou jdeme do přenosového vozu, máme už vychytané zobrazení a nečekáme problémy. A ejhle. Nejde to vůbec. Sakra, tak kde je problém? Nastavujeme to úplně stejně, říkám si a při pohledu na hodinky začínám být nervózní. Do startu přímého přenosu zbývají zhruba dvě hodiny. Nikdo z techniků samozřejmě nemá čas, všichni různě pobíhají, volají si, zkoušejí. Jiné zobrazení nefunguje. Kluk, který tu byl včera, už tu není. Bude dnešní přenos bez GPSek? Ježiš, to bude průšvih. Tak v čem by mohl být problém? Zobrazení, frekvence i rozlišení je nastavené stejně jako včera. Nemůže být zakopaný pes někde v kabelech? Všechny jsou připojené, v elektřině, tak tady asi ne… Ale teda pro jistotu zkouším vyměnit kabel HDMI, mám jeden náhradní. Ty jo, ono to funguje! Uf, tak toto bylo o fous, ještě že všechno máme dvakrát.

Z přenosového vozu. (Foto: Jan Picek/O-News.cz)

Zkoušíme s Košíkem různé animace, přichází i další členové členové pořadatelského týmu a připravují další výstupy. Domlouváme se i s Tomášem Dlabajou, dnešním spolukomentátorem, na posledních detailech a ukazujeme mu, jak bude vypadat od nás výstup, který bude o pár desítek minut později komentovat. Vypadá to, že snad je vše OK, tak jdeme na párek v rohlíku a pro něco k pití. V jedenáct se s Košíkem usazujeme opět do přenosáku, kde jsme měli dohromady méně místa, než-li v autobusech Regio Jet. Každý jsme měli svůj notebook a papír s poznámkami, startovka se nám někde ztratila. Moc pohodlné to nebylo, ale dalo se to vydržet. Úkoly jsme měli jasně rozdělené: Pavel Košárek vyhledával zajímavé momenty na trati, chyby, volby a jiné; já měl tyto věci připravit v GPS-seurantě a když jsme se dohodli s režisérem, tak jsem je vpustil do přímého přenosu. Kdyby se stalo něco na mém počítači v průběhu animace, vidí to “celý národ” v televizi.

Zbývá posledních pár minut do přímého přenosu, máme vše nastavené. Začínám být docela nervózní. Hlavní postavy přenosu (režisér, hl. kameraman, střihač) jsou ve voze a ladí poslední detaily. Nevím, zda je to vždycky, ale najednou se deset minut před přenosem ozývá nějaký hlas z vysílačky a vypráví vtip o Brňácích v pražském metru. Celý vůz se zasměje a nálada je hned lepší. Před námi se pak dohadují dva technici: kdo že je ten starší? Luboš nebo Míňa Matějů? “Já jsem s Lubošem chodil do školy,” říká jeden. Pravdu pak přináší ORIS. Později, když už jsme v přenosu a běží ženy, se ozývá z vysílačky: “Pozor, teď běží Matějů!” Myšlena je samozřejmě Martina, žena Luboše. Technik si však nedá říct a odpovídá: “A to tam teď běží Luboš nebo Míňa?” Podruhé se celý vůz směje a přispívá to k celkové dobré náladě.

Míša Chmelařová v zádech s kameramanem ČT. (Foto: Petr Kadeřávek)

Přenos začíná ve 12:00 desetiminutovým studiem. Bohužel nejsme v televizi, přednost dostává tenis. Pro nás to ale nic neznamená, jedeme podobně jako by to byl PP. Ze začátku je dost záběrů na startu, dávají se i záběry, které byly natočené třeba o půl hodiny dříve. Pro nás jako “gpskáře” zatím není moc práce, ale připravujeme si do foroty, kdyby bylo nějaké hluché místo. Pak se ozývá Karel: “Za chvíli potřebuji tracking!” Přichází naše chvíle – máme připraven postup žen na druhou kontrolu. Na jančení není čas, teď se koncentrovat, připravit a když režisér zavelí: “Tracking jede,” spustím tlačítko startu a jsme v přímém přenosu. Nevím, zda je to moc rychlé, pomalé, výřez velký nebo malý, ale řídím se tak nějak pocity. Stejně jako v dalších momentech. Někdy se nabídneme režisérovi, že máme zajímavou chybu, jindy on nás rychle žádá, ať tam něco hodíme. To jsou momenty, kdy je potřeba během deseti sekund vymyslet nějaký zajímavý úsek a ne vždy to bylo optimální. Ideální by bylo vždy nabídnou něco, o čem komentátoři právě hovoří. To je však často nemožné, ať už z toho, že to nemáme připravené nebo je potřeba dát jiný záběr v lese. Perličkou pak je srovnání pánů Šedivého, Krále a Nykodýmu u kontroly 10. Chceme ukázat chybu Miloše na desáté kontrole (ta byla vidět i v záběrech ČT) a tracking ještě chvíli necháváme jet. Ty jo, co to tam Vojta dělá na třinácté kontrole? Nemáme to vůbec připravené, ale komentátoři najednou rozebírají obrovskou chybu dosud jasně vedoucího Vojty Krále. Bohužel pak musíme hned jít s obrazem jinam. Chybu pak pouštíme ještě jednou, zpomaleně. Párkrát se nám to ještě stává, že když něco pouštíme, tak z toho nakonec vyleze něco zcela jiného, než co předpokládáme. Ale snad jsme velkou ostudu neudělali. Na konci je tracking hodně v popředí, rozhoduje se o medailích. To je celkem velká improvizace. Komentátoři často nevědí, jaký tracking zrovna přijde, ale naprosto skvěle vše okomentují.

Náš výhled z pozice, kde jsme strávili asi 3 hodiny. Před sebou jsme viděli všechny záběry, které jsou k dispozici. (Foto: Jan Picek/O-News.cz).

Během přenosu zažíváme řadu vtipných momentů. Komentátor Jakub Stařík, náhradník za Petra Kubáska, který musel odjet na tenis, např. říká: “Je to obdivuhodné, jak v tomto terénu dokážou lidé běhat.”  Z přenosového vozu se jen ozve: Ty vole, a to nevíš, jak se v tomhle terénu rozvážej kabely!” Což naráží na opravdu náročnou práci před závodem, kdy ke každé kameře vedou až kilometrové kabely. A nebo: “Hele já byl v první třídě s Majdou Čermákovou v kině. Není to ona?”
Na obrazovce svítí čas 13:55, ve studiu je Radek Novotný a naše práce skončila. Všichni si navzájem poděkují a je vidět, že panuje v tomto kolektivu velmi profesionální, ale zároveň přátelská atmosféra. Skvělá zkušenost a v případě nějakého “příště” už zase budu více vědět co a jak. Člověk by nevěřil, kolik lidí připravuje celý přenos. Můj odhad je kolem čísla 70.

Facebooktwitter




  1. P.Valter says:

    No snad se jich alespoň 70 na ten přímý přenos dívalo.

  2. j. vištejn says:

    Vím minimálně o jednom a určitě nebyl sám, (-:

  3. Jozef says:

    Budú to niekedy v ČT opakovať?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *