WOC #4: Šedivý 12. na klasice!
Dnes je 25.11.2017

OB ve světě | Orientační běh | Reportáže

Jan Šedivý, to je muž dvanáctých míst. Stejně jako loni ve Švédsku a v roce 2012 ve Švýcarsku skončil i letos v estonském Rouge na Mistrovství světa na klasické trati dvanáctý. „Nechci se vymlouvat, ale závěrečná příprava poslední dva měsíce byla kvůli problémům s plotýnkou pohroma. Takže z tohohle pohledu to je přijatelný výsledek a musím za něj být spokojený. Takový můj standard. Ale původně jsem doufal, že letos předvedu trošku víc,“ kroutil hlavou v cíli trochu zklamaně český reprezentant, když ho zpovídala Lenka Klimplová.

Momentka z cíle. Foto: Lenka Klimplová

Závod na klasické trati počtvrté ovládl Nor Olav Lundanes, když druhého Rusa Leonida Novikova porazil na náročné 17 km dlouhé trati o minutu a padesát vteřin. Třetí doběhl Švéd William Lind, kterého Lundanes na trati o 4 minuty doběhl a závod dokončili spolu. Šedivý ztratil na vítězného Nora 11:08 minuty. Ještě předtím běžely ale ženy, kde byla stejně jako loni nejrychlejší Tove Alexandersson ze Švédska a obhájila mistrovský titul, i když se před závodem potýkala s nachlazením. Stříbro patří Dánce Maje Alm, která na tomto šampionátu vybojovala ve třetím závodě již třetí medaili, navíc svou první na klasice. Bronz pro Rusko získala loni stříbrná Natalia Gemprle. Češky doběhly na přelomu druhé a třetí desítky. Adéla Indráková obsadila v 11,3 km dlouhém závodě po vyrovnaném výkonu 18. místo s odstupem 14:36 minut na vítěznou Švédku, která si mohla dovolit projít cílovou čáru pěšky se švédskou vlajkou v ruce.

Foto: Lenka Klimplová

„Bylo to extrémně náročné, jsou tam všude klacky a furt se musí zvedat nohy a něco přeskakovat. A do toho pár kopců, které je potřeba vyběhnout, takže hodně náročné. Nejtěžší bylo mít velkou sebekázeň a pořád se pohybovat dopředu a nezačít uhýbat a kličkovat před každou kopřivou, bažinkou a klacíkem. Orientačně to ale těžké nebylo,“ popisovala v cíli útrapy trati Adélka Indráková. Její reprezentační kolegyně Vendula Horčičková skončila dvacátá čtvrtá se ztrátou šestnáct a půl minuty na vítězku. Hodně náročná trať,” shodla se Vendula se svou kolegyní. “Les zarostlejší, než jsem čekala, bažiny hustší než jsem čekala. Fakt to byla výzva. Na MS jsem klasiku běžela před dvěma lety ve Skotsku. Tam to bylo taky náročné, ale krásné, vřesoviště, čistý les. Tady do byla bitva v zeleném, s kopřivami… Mentálně to byl určitě nejtěžší závod, který jsem kdy běžela – bojovat a nepoddat se tomu,” povídá Venda, která má na čele viditelný krvavý šrám. “Škoda, běžela jsem tam s Emmou Johansson (SWE), která skončila šestá, a podjely mi nohy. Vrazila jsem si větev do hlavy a začala mi téct krev z čela. Na chvíli jsem byla trochu mimo a Emmu ztratila. To byla fakt škoda, běželo se mi s ní dobře.”

Vendula Horčičková po průběhu cílem. Foto: Lenka Klimplová

Tratě byly hodně dlouhé, v mužích byl směrný čas překročen o více než pět minut. Na trať stavitel zařadil několik zajímavých dlouhých postupů na volbu i motýlka na rozdělení vlaků, které se ale zase tolik nedělily.  “Už na startu tam probíhali nějací kluci cestovkou, což bývá hodně zvláštní, že bysme je viděli probíhat. Tak jsme si říkali, že je to asi dlouhý postup na nějakou trojku, čtyřku. Jednička krátký postup, na dvojku hodně dlouhý postup – díval jsem se na to a říkal jsem si, že ta obíhačka je hodně dlouhá, že to zkusím jít rovně – a rovně to bylo extrémně zarostlé. Asi jsem tam nenašel tu správnou stopu. Věřil jsem tomu žlutýmu a to bylo děsně pomalý, takže jsem to musel obíhat. Šel jsem myslím opravdu hodně pomalu a říkal jsem si „to je opravdu špatnej začátek“, ale budu bojovat. A když jsem dobíhal ke dvojce, tak mě už dobíhal Magne Daehli (NOR) o dvě minuty, ale věděl jsem, že ten půjde hodně dobře. Tak jsem si říkal „nebudu zmatkovat, půjdu s ním, chytím se a pokusím se znova dostat do závodu“,” popisuje Šéďa svůj pomalejší vstup do závodu. “Ale Magne šel výbornej výkon, plynule, hezky, takže postupně tam sebral Coupata (FRA) a Brita (Ralpha Streeta) a my tam za ním tak viseli. Těžko šlo jít před něj, protože fakt šel hrozně pěknej výkon. Pak tam byla dělící metoda, ta nás samozřejmě rozdělila. Magne šel samozřejmě dál sám svůj skvělej výkon a my se začli malinko potácet a jít do chyb… A na konci už to byl boj.” A jak dvanáctý muž v cíli hodnotil trať, která byla všemi označovaná jako nepříjemná? Byl to extrémismus. Tam se často lezlo po pás ve vodě, prostě šíleně zabušený, dvě třetiny trati se sotva běželo, to se spíš člověk tak kolíbal v hluboký vodě, bahně, prostě drsný.”

Vyčerpaný Miloš Nykodým. Foto: Lenka Klimplová

“Jsem zklamaný, co dodat…” Nezastíral své roztrpčené pocity v cíli druhý z Čechů, 22. Miloš Nykodým. “Moc mi to nešlo, ani mi to nějak extra netáhlo. Na dvojku jsem hned po pěti stech metrech věděl, že jsem zvolil špatně. Snažil jsem se s tím bojovat, ale kontroly mi moc nenaskakovaly, občas to šlo, občas ne. – Nevím, jestli jsem chodil dobré volby. Myslím, že jsem to měl na dvojku oběhnout, že bych ušetřil energii. A ke konci už jsem nemohl. Nebyl jsem schopný načítat si to dopředu, hlava už to nebrala. 120 minut jsem long běžel naposledy asi ve Francii, když mi bylo 20, to jsem tam byl asi 150… Strašný, a ten konec, to bylo za trest,” povídal v cíli nespokojený Miloš, který dle reakcí možná tajně doufal v lepší výsledek. Ale i tak není určitě 22. místo ve světové konkurenci k zahození.

Marek Minář s trenérem Radkem Novotným v cíli prvního závodu na MS. Foto: Lenka Klimplová

Svůj světový debut si na klasické trati odbyl i mladý reprezentant Marek Minář, který na poslední chvíli nahradil zraněného Pavla Kubáta. A s náročnou tratí se pral srdnatě. Začátek špatný a pak to bylo dobrý. Od trojky už jsem věděl, jak na to. Ze začátku jsem vůbec nevěděl, co mám dělat. Bylo to strašně zavřený a tvary nebyly vůbec vidět. Muselo se jít na busolu a člověk musel trefit to, co chtěl. Jakmile to minul o dva metry…”, tak udělal chybu, jako Marek v úvodu trati, kde ztratil několik minut. “Ale potom už dobrý. Od trojky už jsem běžel docela slušně, ale tady na konci už mi totálně došlo. Je to strašně psychicky náročný. Člověk furt přelézal přes nějaké klády, přes nějaké bažiny, bylo to zarostlý, člověk si neodpočal ani na chvilku. Obíhaček po cestě tam bylo minimum. Takže strašně na hlavu. Když se člověk zlomil, tak už pak dostával hroznej kotel. 130 minut jsem v lese nebyl už hodně dlouho,” vykládal v cíli mladý reprezentant.Já se obávám, že nejtěžší závod kariéry to bude pro většinu závodníků. Ale Mára zaslouží po té velké chybě na začátku pochvalu za bojovnost,” vstoupil do rozhovoru šéftrenér české reprezentace Radek Novotný. Pro Marka z toho nakonec bylo solidní 34. místo a vcelku povedená premiéra.

Mistrovství světa pokračuje ve čtvrtek závodem na krátké trati a vyvrcholí poté v pátek závodem štafet.

Daniel Wolf, rozhovory a foto: Lenka Klimplová

Informační rozcestník:

Závod jsme sledovali on-line:

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *