Test: Kolik času při závodě ušetří SIAC?
Dnes je 18.09.2019

Duel | Orientační běh | 19.02.2019

V roce 2018 se v České republice začalo na závodech ve velkém používat bezkontaktní ražení pomocí SIAC čipů. Zatím bylo povinné jen pro celostátní štafetové a sprintové závody. Letos se bude bezkontaktně razit již na většině celostátních závodů. (PP k soutěžím Sekce OB 2019, sekce III., bod 18.) Rozhodli jsme se otestovat, jaká je reálná časová výhoda při bezkontaktním ražení oproti běžnému kontaktnímu ražení.

Pro neznalé

Při kontaktním ražení je třeba vložit čip do otvoru v krabičce a čekat na její zvukové či světelné znamení. Bezkontaktní ražení umožňuje čipu zachytit signál z krabičky až na vzdálenost 50 cm a orazit ji. Pro takové ražení je potřeba speciální SIAC (SportIdent Air Control) čip a krabičku kontroly nastavenou do příslušného (beacon) módu. Kolem kontroly pak stačí v dostatečné vzdálenosti proběhnout, nebo se jí jen dotknout. Odpadá tak potenciálně zdržující nutnost trefovat se do otvoru a můžeme orazit v podstatě za běhu, bez zastavení.

Technické okénko

Porovnávali jsme čip Sportident AIR+, tzv. SIAC, v bezkontaktním módu (SIAC on) a v klasickém kontaktním módu ražení (SIAC off). Čipy SIAC se spouštějí oražením kontroly „CHECK“ a vypínají se buď oražením cíle nebo krabičky „SIAC OFF“. Pokud je tedy krabička nastavena pro bezkontaktní ražení (beacon mód), ale čip jsme si „nezapnuli“ (SIAC off), musíme pro oražení vložit čip do otvoru. Vypnutý čip bezkontaktně jednoduše razit nebude.

V rámci testu jsme vyzkoušeli i chování operační doby krabiček se SIAC čipy. Každá krabička má nastavenou operační dobu, po které se pro úsporu baterie vypne. Ražení vypnuté krabičky funguje stejně jako u zapnuté, jen trvá zhruba o 1 – 2 s déle (zapínání krabičky). Oražení kontroly tuto časomíru resetuje, tudíž pokud závodníci razí kontrolu za sebou v intervalu menším než nastavená operační doba, nemusí krabičku zapínat a razí rychleji. Při ražení kontroly SIACem se ale časomíra neresetuje. Pořadatelé by s tímto měli počítat a nastavit operační dobu delší, teoreticky od postavení a zapnutí kontroly roznašečem až do času cíle posledního závodníka. Pokud se obáváte, že se zapnutým SIAC čipem se vám náhodou vypnutou krabičku nepovede orazit a budete diskvalifikováni, tak nemusíte. Bezkontaktní ražení v takovém případě sice nefunguje, ale vložením SIAC čipu do otvoru krabičku zapnete a místo diskvalifikaci si odnesete maximálně několikasekundovou ztrátu.

Před měřením

Výměna dat mezi krabičkou na kontrole a čipem v bezkontaktním režimu trvá 50 milisekund (ms), v kontaktním případě se jedná o 60 ms (stejné je to u čipu SI 11 a SI 10, starší verze jsou pak pomalejší). Tudíž by teoretická výhoda měla být 10 ms, téměř nerozeznatelný rozdíl. Nicméně je jasné, že při bezkontaktním ražení závodník nějaký čas ušetří, neboť nemusí dávat čip přímo do krabičky a často u kontroly téměř nemusí zastavovat.

Způsob měření

Pro účely testování byla využita atletická hala, která nám, vzhledem k množství sněhu, poskytla podmínky nejbližší k prostředí městského sprintu, na němž se výhody bezkontaktního ražení projeví nejzásadněji. Statickou kamerou jsme snímali průběh běžce na cca 20 metrů dlouhém rovném úseku, do jehož středu jsme umístili kontrolu. V referenčním startovním bodě (start měření času) běžel figurant tzv. maximální rychlost, tedy nejvyšší možnou rychlostí, kterou byl schopen konstantně udržet při všech testovacích bězích. Ražením kontroly podle potřeby rychlost ztratil a cílový referenční bod (konec měření) byl umístěn tak, aby ještě před jeho dosažením běžel figurant opět maximální rychlostí. Touto metodou byl do značné míry odstraněn faktor nepřesnosti měření.

Testovali jsme 3 druhy ražení, které vyplynuly z několika reálných postupů při sprintových závodech. Jednalo se o přímý průběh kontrolou, odběh od kontroly zpět (tj. otočení se o 180°) a odběh od kontroly o 90° (kontrola v rohu). Během testování těchto tří způsobů bylo porovnáváno bezkontaktní a kontaktní ražení s několika opakováními pro minimalizaci chyby měření.

 

Znázornění testovaných variant na reálném případě

Schema přímého průběhu

Schema odběhu zpět

Schema odběhu o 90°

Samozřejmě při všech měřeních byla brána idealizovaná varianta. Bylo tedy bráno v úvahu, že běžec:

  • ví, kam běžet a nemusí mapovat,
  • je si jistý, kterou kontrolu razí a nemusí číst kód kontroly,
  • razí kontrolu nejlépe, jak to jde (trefí se tedy ihned do otvoru),
  • udržuje při průběhu kontrolou rovnoměrnou maximální rychlost apod.

Ze získaných videí jsme nakonec odečetli výsledné časy měření. Měření bylo prováděno outdoorovou kamerou s rychlostí záznamu 120 snímků za sekundu, tedy s přesností 1 s/120 = 8,33 ms.

Na ukázkovém videu můžete vidět názorný průběh každého druhu testu (video je převedené do nižší kvality 60 snímků za sekundu – poslední dva ciferníky časomíry nejsou setiny sekundy, nýbrž počet snímků v sekundě). Žluté čáry naznačují umístění referenčních bodů. Při odečtu času jsme pracovali se svislou linií sloupu a pozicí figuranta. Časomíru jsme spustili ve chvíli překročení jakékoliv části těla přes startovní linii a zastavili při překročení cílové linie celým tělem.

Výsledky

Z tabulek níže lze pozorovat výsledný rozdíl bezkontaktního a kontaktního ražení při jednotlivých měřeních:

  • přímý průběh: rozdíl 1,275 s,
  • odběh zpět: rozdíl 0,358 s,
  • odběh o 90°: rozdíl 0,642 s.

Závěr

Už z videí je zřejmé, že největší rozdíl mezi kontaktní a bezkontaktním ražením nastává při přímém průběhu kolem kontroly. Běžec razící bezkontaktně nemusí narozdíl od běžce razícího kontaktně téměř vůbec brzdit a probíhá kolem kontroly při zachování maximální rychlosti. Nejmenší rozdíl je pak při odběhu zpět, kde se v obou variantách musí závodník zastavit a otočit, a kontaktní ražení tak běžce zpomalí pouze o dobu trefování se do otvoru krabičky a o minimální vzdálenost dosahu bezkontaktního ražení.

Odběh o 90° je výsledkově mezi těmito dvěma hodnotami. Pozor, nesmíme plést odběh od kontroly „v rohu“ a „za roh“. Od kontroly „v rohu“ běžec ihned odbíhá a má minimální čas na to ji orazit. V případě odběhu „za roh“ běžec opisuje kolem kontroly část kružnice (běžně 270°) a má při kontaktním ražení více času ji orazit, tudíž se výsledky budou více blížit odběhu zpět.

V úvahu musíme ve finále ale brát i další faktory, které náš test nezahrnuje. Při několika pokusech se nám při snaze zachovat maximální rychlost nepodařilo kontrolu úspěšně orazit (čip byl vyndán příliš rychle, ještě před zápisem dat). Na takovou věc si dá závodník samozřejmě pozor. Z opatrnějšího a pravděpodobně tedy pomalejšího přístupu ale vyplývá, že reálný rozdíl bude dost možná ještě větší.

 

David Pustai a Matěj Burda

Facebooktwitter


  1. sosna says:

    malá poznámka:
    ale čip jsme si „nezapnuli“ (SIAC off),
    správně snad má být
    ale čip jsme si „nezapnuli“ (Check),

    • Matěj Burda says:

      Myslím, že je to v článku správně. Bylo to myšleno tak, že vypnutý čip jsme v článku označovali jako “SIAC off”. Také by se to dalo chápat tak, že k vypnutí čipu je nutné orazit SIAC off krabičku.

      Matěj

  2. Aleš B. says:

    Metodická poznámka:
    Do testu bych zařadil pouze pokusy, kdy bylo řádně oraženo. V závěru uvádíte, že reálné rozdíly budou ještě vyšší, s čímž souhlasím, ale chtěl bych to kvantifikovat. A samozřejmě by bylo také dobré vědět, jaký podíl ražení se SIACem a bez byl závadný a jaký nezávadný. Jeden figurant se samozřejmě brzy unavý, ale myslím, že je možné zapojit větší počet figurantů, např. na tréninku dorostu, a měřit ražení se SIACem, bez SIACu a pouhé proběhnutí kolem stojanu.
    Rovněž bych rozdělil protisměry a odbočky do pravého úhlu podle toho, zda se točíme podle ruky s čipem, anebo podle druhé, kdy dáváme ruku před tělo a brzdíme ho. Tady může být významným faktorem aktivní vzdálenost dosahu mezi krabičkou a čipem.

    A něco jiného
    Zajímá mě chování SIAC krabiček při současném ražení SIACem a např. SI-8, což může nastat u štafet či hromadných startů. Nemůže dojít k situace, kdy se závodník se SI-8 domnívá, že kontrolu orazil, ale krabička reagovala na SIAC?

    • Matěj Burda says:

      Během zpracování výsledků jsme samozřejmě uvažovali pouze úspěšné pokusy, neúspěšné ražení bylo velice výjimečné. Myslím, že na jeho kvantifikování by bylo potřeba spíše strojové testování (lidský faktor nedosáhne dostatečné přesnosti).
      Naše testování je opravdovým základem, myslím, že je ještě mnoho cest, co a jak měřit, proto budeme rádi, když někdo další testy provede 🙂

      Matěj

  3. Aleš B. says:

    Mně nešlo o spolehlivost zařízení, ale o to, zda je spolehlivý figurant, takže jsem na strojové testování nemyslel.

  4. Miloš D. says:

    Nevím, jestli se na tom něco nezměnilo v nějaké případné aktualizaci firmwaru, ale dřív se tvrdilo, že krabička o oražení SIACem neví (a proto oražení potvrzuje následující 3 sekundy pípáním a blikáním sám SIAC). Tzn. pípnutí a bliknutí krabičky se týká právě proběhlého kontaktního ražení. A dokonce se někde psalo, že v době, kdy krabička komunikuje s kontaktním čipem, nevysílá ty správné informace pro SIAC, ale nevím, jak to je doopravdy.

    Ale zase mi to trochu nejde dohromady s tím, že se razí SIACem a přitom jsou k dispozici mezičasy z radiokontrol pro komentátora. Nebo se to řeší jinak?

  5. Miloš D. says:

    Mělo být jako reakce na Aleše B. ze včerejšího 11:53, ale nezařadilo se správně do vlákna. Nějak mi to odpovídání v prohlížeči zlobí.

  6. Zdeněk Koč says:

    Naměřené výsledky jsou relevantní pro sprintový závod, kde je obvykle kontrola dopře viditelná, takže nedochází ke zpomalení v dohledávce, a zpavidla i špatní mapaři dobře ví, kudy budou pokračovat. U lesních disciplin je často nutné v dohledávce zpomalovat, a pokud je dohledávka náročnější na mapování, tak ani ten odběh nemusí mít všichni ujasněný předem. Ale v obou případech jsou to rozdíly celkem malé (zvlášť u longu, kde je ten rozdíl v rychlosti ražení ve vztahu k celkovému času prakticky zanedbatelný) ve srovnání se situací u LOBů, kde zastavení a “srovnání” se na lyžích u kontroly tak, abych byl schopen strčit čip do otvoru krabičky, a následný nový rozjezd jsou časově podstatně náročnější než “hladký” průjezd se SIAC čipem, a to i v případě že se odjíždí zpět. To by stálo za změření, podle mě to mohou být rozdíly kolem 10 vteřin, při jízdě z mírného kopce možná i mnohem víc, nemluvě o situaci kdy někdo u kontroly stojí a razí kontaktním čipem a překáží ostatním s kontaktním čipem v přístupu ke kontrole.

Leave a Reply to Aleš B. Cancel reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *