Sloupek reprezentanta: Vojtěch Sýkora
Dnes je 23.07.2018

Orientační běh | Sloupek reprezentanta | 23.03.2018

Kdo by neznal Vojtěcha Sýkoru. Závodník OOB TJ Slovan Luhačovice, člen juniorské reprezentace ČR nebo třináctý muž z loňského JMS ve Finsku na sprintu. V dnešním Sloupku reprezentanta se rozepsal o maďarském soustředění, které juniorská reprezentace minulý týden absolvovala. A je to rozhodně zajímavé čtení… I proto tentokrát nedoplňujeme příspěvek žádným obrázkem.

Jaro je tu.
Lehký větřík, sunshine a totální vyjetost z prasácky běhacího víkendu, co víc si přát.
Pondělní flákotismus a předem marné pokusy o přesvědčení mého ústavu o tom, že tam vlastně chodím a pilně se vzdělávám.  Na studijním se tváří, že omlouvá jen (má) smrt, ale představa maďarských jalovců je asi ještě horší, takže nakonec dobrý. Většinou krásně prospané úterní ráno bourá nahrazené cviko, chaotické rychlobalení (na co dres, že) a první [hakys] na Zvonařce. Málem nás zajede náš autobus, akorát nevíme, jestli řídil Mára, nebo Libor-konec-hlášení. Frčíme. Tradiční zájezdové kulturní vzdělávání oživuje depresivně placaté uherské pláně a přináší zajímavý nápad, jak zavraždit svého manžela (Rooney Mara je drsňačka). Rychle přichází tma, Kiskunmajsa a večeře. Maďarská kuchyně se nám tentokrát představuje vcelku ve formě a po kuřeti přicházejí i palačinky. Ňam.

Místní terény nám po vzoru Harveyho Denta ukazují dvě tváře. Ta první (středeční tréninková) je příjemná, ta druhá vůbec ne. Žeprý jalovec. Potápíme se v něm hned ve čtvrtek (Čumáček je král) a večer vypalujeme rány v termálech.  V chatce zřizujeme CS/TM doupě a s Pinďou si každé ráno práskáme vejce se slaninkou, rukolou, cibulkou a parmazánem. Termoska jede podobně, ale moc vajíčka rozmíchává, takže to není ono. Mára slintá.

Jaro je v háji.
Pátek schovává sluníčko, přináší solidní slejvák a snižuje teplotu. Zloun. Naše reakce je logická, míříme na jih. Asi ne dost, v Szegedu není ani guláš, ani tepleji. A to jsme od srbských hranic, co by Ratko Mladič dostřelil. Zato je tam hromada dalších juniorů a nachystaný oficiální trénink sprintu. Kvalita je poznat, Air+ nefunguje, a tak všichni na první kontrole běžecky koktají a vrací se. Jinak ale parádis. Předstartovní návštěva lesoparku s bezdomovci, celé stromy plovoucí v Tise, zajímavý areál nemocnice a centra, roztomilý orloj a Bára s basketbalákem na náměstí dodávají na atmosféře.

Zima je zpět.
V sobotu snad prší ještě víc než v pátek a ranní trénink moc chuti do odpoledních štafet nepřidá. Dodáme si ji tedy sázkou o kindervajíčko a hurá do lesa. Nebo teda ne do lesa, žádný tam není. Spíš totálně letecké pláně, duny, hustníčky a téměř žádný (hurá) jalovec – na štafety naprostá chuťovka. Vajíčko za první úsek vyhráno, cíl splněn, a jako bonus prý i vyhráváme štafety. Gud. Jako třešničku na dortu si na závěr soustředění loupáme v neděli ještě klasiku, ve skoro stejné, jen malinko lesnatější parádě, jako předchozí den. Řezání čáry a tempíčko 4:07 na kilák. Generálka na JMS dobrá, uvidíme, co v červenci.

Vzhledem k venkovní teplotě, která se až příliš kamarádí s bodem mrazu, se rádi hned po závodě a hodně hustém guláši (konečně guláš!) evakuujeme do autobusu a vyrážíme na cestu zpět. Neskutečná Sharon Stone (pozor na ženy, zvlášť na ty hezké!) a Kinky Kelly Donkey Show (už nikdy, prosím) nás doprovázejí skrz zasněžené Maďarsko směr Brno a pojebk*ný kotel na bytě. 12°C.

P. S.: Sloup věnován účastníkům maďjár tripu, [insajd džouky] jsou nevysvětlitelné.

Vojtěch Sýkora

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *