Sloupek reprezentanta: Veronika Kubínová
Dnes je 26.06.2017

MTBO | Orientační běh | Sloupek reprezentanta

Od Veroniky Kubínové, věčně usměvavé české reprezentantky v MTBO a suverénky loňské sezony, se v dnešním Sloupku reprezentanta dozvíte, proč nejíst zlatou čokoládu nebo jak vzpomínky ze závodů mohou po dvou letech ovlivnit vaše postupy na trati. Pro letošní rok byla zařazena jak do juniorské reprezentace, tak i do té seniorské.


Už je to rok a půl a ta historka stále neomrzí. O tom, jak Veronika Kubínová neorazila diváckou kontrolu a přišla tak o zlatou medaili na MS. Někdo se tomu směje a někdo zase nechápe, že jsem mohla být tak blbá, když nám to trenéři několikrát opakovali. „Hlavně nezapomeň na druhou diváckou kontrolu.“

A proč o tom právě dnes mluvím? O Velikonocích jsem totiž s repre MTBO trénovala v okolí Jablonce n. N.. Měla jsem ale vážný problém se soustředit, neboť mi každá cesta a každá kontrola připomínala můj závod na MS. Volila jsem delší volby, abych si vyšla ten kopec, ve kterém jsem tehdy umírala. Chtěla jsem si projet cestu kolem rybníčku, kde jsem to tak moc chtěla vzdát. Jenže jsem to nevzdala a v roce 2015 jsem zajela svůj nejlepší závod.

Nevím, čím přesně to bylo, ale od rána jsem cítila, že ten den zajedu parádní výsledek. Pršelo, bylo chladno a já se na bahno a závodění těšila víc než kdy jindy. Mám naprosto v živé paměti cestu na první kontrolu. Kaluže a vysoká mokrá tráva. U kontroly jsem se bleskově otočila a valila na další kontrolu. V takovém tempu jsem pokračovala až na divácký úsek. Nejprve se orazila kontrola, přes velký příkop se pokračovalo technickou pasáží v lese, mezi mazacími boudami se vjelo na střelnici, opatrně vyskočit mokrý sráz, kousek po asfaltu, výměna mapy a hurá do toho kopce a ještě dál. Hlásili mě při průjezdu, že jsem těsně druhá. To jsem si nenechala líbit a skvěle jsem ovládla závěr závodu na běžeckých tratích. V cíli jsem byla se suverénně nejrychlejším časem. A už se tak nějak slavilo mé vítězství. Šla jsem si vyčíst a těšila se na suché oblečení. Najednou mi dávají lísteček a na něm je veliké DISK. Hrozně jsem se rozčílila, že to není možné. Prý nemám kód 72 – druhou diváckou kontrolu. „Jakou druhou diváckou?“ zoufale se ptám. Je na dohled a tak mi jí pořadatelé ukazují. V tu chvíli mi vše dochází. Mezi částí po asfaltu a tím hrozivým kopcem byla kontrola, kolem které jsem sice jela v těsné blízkosti, ale hlava už byla na další kontrole.

S rodinou v cíli na MS – “bez medaile a pořád mě mají rádi”. Foto: archiv autorky.

No nejsem já blbá? Taková hloupá chyba. Chvíli jsem svou blbost musela vstřebat, ale vzápětí se začala smát. Z karantény koukám na Melouna (trenér juniorské reprezentace Petr Lukavec – pozn. red.) a stejně jako rodiče s úsměvem vrtí hlavou. Není co dodat. Když je blbá hlava, trpí celé tělo. Celý den se všichni tiše ptali, jak to snáším. Byla jsem ta nejveselejší osoba v týmu. Neustále jsem si dělala srandu a tak je tomu doteď.

Je to jedna z těch chyb, kterou si musí projít každý, ačkoliv si myslíte, že se vám tohle přeci nikdy nemůže stát. Jako třeba zapomenout si vynulovat, neorazit sběrku nebo neotočit mapu. Těch chyb je opravdu spousta a většinou stačí si chybou projít jednou a už to nikdy neuděláte. Jenže pro mě jsou druhé divácké kontroly zakleté. Nebylo to poprvé, kdy jsem závod takhle DISKla. Kdysi na Kladně jsem z druhého úseku vyřadila celé družstvo z výsledků, když jsem v zápalu boje jen tak proletěla kolem kontroly a bylo mi jedno, že na mě kamarádi volají. Nebylo to MS, ale mrzelo mě to víc. Zkazila jsem to nejen sobě, ale hlavně těm ostatním. Družstvo by jinak skončilo druhé.

A tak se tedy ptám: Kolikrát ještě budu muset tou chybou projít, abych si to pamatovala? Když jsme měli druhou diváckou loni na MS, nechala jsem si tam postavit osobu, které dohlížela, že kontrolu opravdu orazím…

Titul netitul, ten závod na MS v Jablonci n. N. mi zůstal hluboko pod kůží, protože jsem předvedla parádní výkon. Žádná chyba (až na tu kontrolu teda), rychlé nohy, plná koncentrace, radost – prostě všechno, jak jsem si celý rok přála. Večer mi Tomíno dal čokoládu ve zlatém obalu jako útěchu. Dodnes mi leží na poličce před všemi medailemi a poháry co mám. Je totiž nejcennější. (Během toho týdne jsem ji totiž nesnědla :))

Veronika Kubínová

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *