Sloupek reprezentanta: Vendula Horčičková
Dnes je 17.10.2017

Orientační běh | Sloupek reprezentanta

Česká reprezentantka v OB Vendula Horčičková nezažívala minulý rok úplně šťastnou sezonu, kvůli zranění se nedostala na MS. Letos ale příprava vypadá velice dobře, na srovnávacích závodech v Estonsku o minulém víkendu byla nejlepší z českých závodnic.  Navíc tráví semestr v Tartu, dějišti letošního MS. Jak ji to pomáhá v přípravě? Jaké jsou tréninkové možnosti v blízkosti města? Jak zápasí s embargem? O tom všem v dnešním Sloupku reprezentanta.

Erasmus a MS

Erasmus mě lákal už delší dobu. Samozřejmě mi nešlo jen o školu, ale i o orienťak. Chtěla jsem někam na sever, pěkně na jaře poběhat, ale k tomu i rozumně studovat to, co mě zajímá – psychologii. Na bakaláři to nevyšlo, možnosti byly celkem omezené. Na magistru jsem si to ale nechtěla nechat ujít.
Když jsem loni vybírala, kam jet, zjistila jsem, že to pořád s nabídkou pro psychology není nejlepší. Žádné super orienťácké destinace, ale pak se tam objevilo Estonsko. Říkám si, v Pobaltí jsem nikdy nebyla a prý je to tam hezké, univerzita vypadá dobře a navíc, bude tam MS, tak proč ne? Podala jsem přihlášku a dál to neřešila.
Juchů, oni mě fakt vybrali! Začala jsem zjišťovat detaily. Aha, takže budu studovat v Tartu. Velká univerzita, dobrá nabídka předmětů. Kde že je to MS? V Tartu? Hmm a kde se běží sprint? Sakra, v Tartu. Embargo přímo v centru města. Začíná se to nějak komplikovat.

Na srovnávacích závodech v Estonsku, které se konaly o víkendu. Zdroj: FB WOC 2017.

Tartu není moc velké město, a když zaembargují celé centrum, už není prakticky kam jít. Nehledě na to, že University of Tartu je stará škola, jejíž budovy jsou roztroušeny po celém městě. Naštěstí tady studuje také hodně estonských orienťáků, takže zřejmě i tomu to embargo trochu přizpůsobili a povolili pro procházení spoustu ulic. Včetně všech, na kterých mám já svou školu. Otázkou pak zůstává, jestli takové embargo má ještě smysl. Ale to by bylo na jinou debatu.
Já jsem hlavně nechtěla způsobit problémy českému týmu, takže jsme s Radovanem raději vše i oficiálně popsali IOF a organizátorům MS. Ti byli rozumní a podpořili náš výklad embarga, že do školních budov z povolených ulic mohu vstupovat. Oddechla jsem si a dál se chystala na svůj zahraniční pobyt.
Asi jako na každém Erasmu, i u mě to nakonec s předměty nebylo nic moc. Psychologie se vyučuje v cizím prostředí celkem špatně a z původní celkem široké nabídky předmětů jsem se dostala na 3, kdy jsem si z časových důvodů mohla zapsat 2. Potřebné kredity jsem posbírala všude možně a říkala jsem si, nevadí, budu se soustředit na orienťák.
Už na podzim jsem obepsala asi pět místních klubů. Ze třech se mi ozvali a vypadalo to super. Všichni milí, ochotní a ptali se na další otázky. Zůstali jsme v kontaktu, ale když se blížil únorový příjezd do Estonska a já se začala ptát na konkrétnější otázky, přestávalo to vypadat tak hvězdně. Na otázky „Jaké jsou tréninkové možnosti v Tartu a okolí? Máte nějaké společné trénink? Můžete mi prosím poslat nějaké mapy?“ se mi dostalo vágní odpovědi „No víš, my moc přes zimu netrénujeme. Žádné společné tréninky nemáme, to až tak v dubnu.“ Otázka na mapy zůstávala nezodpovězená. Z jediné slečny, co odepsala pořádně, vypadlo, že je celý únor a březen na kempech na jihu a že možná potom se můžeme domluvit na nějaké společné běhání.
Možná jsem to vzala za špatný konec, možná jsem psala špatným lidem. Nicméně jsem nakonec tréninkové možnosti Tartu prozkoumávala sama. Koleje mám na super místě. Na kraji města, u řeky, u parku, 10 min běhu do lesa. Les to sice na orienťák není moc hezký, ale na objem a intervaly v bažině ideální. V parku už mám kolečko na úseky a podél řeky se tu běhá jako doma v Přerově. Ve městě je navíc super univerzitní atletická hala – 200 m vnitřní ovál a posilovací náčiní. Tam jsem byla v zimě pečená vařená. Teď v létě si zase v pohodě za 15 min z kolejí doklusnu na venkovní ovál.

Na letošní Tiomile. Zdroj: FB Venduly Horčičkové.

Erasmus tady mi poskytl hlavně větší časové možnosti, než jaké bych měla se školou v Česku. Soustředila jsem se na zlepšení fyzičky. Po výpadcích v minulé sezóně kvůli zraněním jsem hlavně potřebovala kontinuální kvalitní trénink, což, musím zaklepat, se mi letos daří. Orienťáku jsem tady moc nepoběhala – bez auta se tu člověk ani k pořádnému lesu nedostane a bez mapy to jde taky těžko. Tento nedostatek jsem se snažila dohánět na soustředěních s repre a s SNO.
Takže jakou mám znalost místního terénu před MS? Možná horší, než většina českého týmu, která tady byla minulý podzim na kempu. Zatím jsem tady odběhla jedny závody (long a spring) a nominačky minulý víkend. Když jsem měla čas, nic orienťáckého se tu nedělo, a když se začalo konečně dít, měla jsem už nabitý program soustředěními a důležitými závody.
Ne všechny volby v životě i orienťáku jsou ty nejrozumnější. Pobyt tady jsem si sice představovala jinak, ale nelituju. Poznala jsem novou zemi, nové lidi, studovala jsem semestr na jiné univerzitě, cestovala jsem a měla jsem dost času dupat do tréninku. Nicméně přiznávám, že už se vážně těším na pěkný český orienťák, své české lidi a krásné české počasí! Tak ahoj na MČR na krátké :-).

Vendula Horčičková

Facebooktwitter


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *